V kolik hodin ráno Dvořák vstával?

Rozhovor s americkým muzikologem Michaelem Beckermanem, specialistou na dílo Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů 

Michael Beckerman přijel před nedávnem do Olomouce jako host Univerzity Palackého, která se díky svým zajímavým návštěvám, ale i počtu publikovaných prací zařadila v posledním celosvětovém hodnocení mezi pět set nejlepších univerzit na světě. Americký muzikolog byl v Olomouci tentokrát čestným hostem, protože jeho přínos české i světové muzikologii byl odměněn udělením titulu doctor honoris causa Univerzity Palackého. Styky Michaela Beckermana s olomouckými muzikology mají již dlouholetou tradici a hluboké kořeny. První čestný doktorát, který v životě získal, jej neuvěřitelně potěšil. Kromě slavnostních chvil se ale doktor Beckerman věnoval také přednáškové činnosti. Mohli se s ním tak setkat jak studenti hudebně vědních oborů, tak i široká olomoucká veřejnost.
Co vás pane profesore vůbec přivedlo k české hudbě? Proč jste si ji vybral jako celoživotní téma?

Česká hudba, to je ale pouhá představa, není to skutečná věc. Co je vlastně „česká hudba“? Je Mahler „česká hudba“, je písnička Žádnej neví, co jsou Domažlice „česká hudba“, i když existuje i německý text? Česká hudba je jen myšlenkou, představou… K myšlence „české hudby“ jsem dospěl pomalu.

Když mi bylo čtrnáct patnáct, miloval jsem Dvořáka. Jednou jsem byl nemocný a maminka mi přinesla jeho nahrávku. Nevěděl jsem, že jde o českou hudbu, prostě jsem poslouchal Dvořáka. A potom jsem slyšel Janáčka, ale opět jsem poslouchal Janáčka!

Můj zájem o českou hudbu jako celek se ale naplno rozvinul v době, kdy jsem jako student pracoval v obchodním domě s gramodeskami. Bylo tam i oddělení českého Supraphonu. Konečně jsem získal představu o české hudbě, poslouchal jsem Nováka, Foerstera, Janáčka, Martinů, Vejvanovského. Jeden z mých prvních větších publikovaných článků nesl titulek Co myslíme, když řekneme „česká hudba“?.

Víte, i když jsem získal stipendium a přijel v roce 1978 do Československa studovat Janáčka, ani tehdy jsem nemyslel na to, že budu studovat „českou hudbu“. Přijel jsem studovat Janáčka. Bylo to ještě mnohem později, v osmdesátých letech, kdy jsem založil Czechoslovak Music Society. Mívali jsme debaty na téma, zda něco jako „česká hudba“ existuje. Je to zajímavá otázka, že?

Čím to podle vás je, že Dvořák je ve světě tak populární? To, že jsou jeho skladby hrány například v Koreji nebo v Japonsku, a líbí se!? Když naopak Čech slyší třeba korejskou hudbu, tak spontánně ji přijmout neumí…

Odpověď na to je velice komplikovaná. Jedna by mohla být, že něco jako „česká hudba“ neexistuje. Existuje český jazyk, kterým například já umím mluvit, ale někdo jiný ne. Český jazyk mohou chápat jen lidé, kteří jím mluví, ale česká hudba nevyžaduje český jazyk, aby byla pochopena. Dvořák pracoval v duchu mezinárodní hudební tradice a jemně cynicky řečeno, ve své hudbě využíval českost, aby ji uplatnil na německém trhu. Myslím, že pro Dvořáka, stejně jako pro Janáčka, Martinů, bylo velice důležité, aby byli součástí mezinárodní hudební tradice.

Myslím, že Dvořák o Koreji moc nevěděl. Pokud by o ní ale uvažoval, bylo by pro něj jistě důležité, aby byla jeho hudba pochopena, stejně jako pro něj bylo důležité, aby byla pochopena ve Spojených státech amerických, a jsem si jistý, že i v Německu nebo v Anglii. Asi věděl, že jej lidé v různých zemích budou slyšet odlišně, ale že pro ně bude mít hluboký význam. Protože jeho schémata jsou univerzální a mohou být srozumitelná. K jejímu porozumění není tedy nutné být Čechem, ale může to pomoci. Myslím si, že Dvořákovým záměrem bylo promlouvat k Čechům s využitím světové hudby a promlouvat ke světu využitím českých prvků. Takže je jasné, že pokud slyšíte korejskou hudbu, které nerozumíte, není určena mezinárodnímu posluchači. Je úzce spojena s místní tradicí. Dvořák ve své hudbě přece také nepopisuje například moravské vesnické lidové slavnosti! Pokud by Korejci viděli takovou slavnost, asi by to pro ně nic neznamenalo.

Jiný příklad… Když byla v New Yorku v City Opera v polovině sedmdesátých let uváděna Janáčkova Věc Makropulos, všichni knihovníci z New Jersey, právníci z New Yorku na konci stáli a nadšeně tleskali! Nikdo nepřemýšlel o nějaké moravské hudbě. Janáček uměl napsat silnou hudbu, které rozumí každý na světě. Všichni čeští skladatelé chtěli být mezinárodně slavní! Neznám ani jednoho, který by byl šťastný a spokojený s tím, že by jej chápali jen Češi. Uchopili české hudební prvky tak, aby byly akceptovatelné pro mezinárodní publikum. Tím vznikla hudba, která je současně česká i evropská. Je to prostě tradiční klasická hudba.

Můžete říct, že Brahms psal německou hudbu, Chopin polskou, Dvořák českou, ale všichni tito skladatelé psali hudbu pro stejný evropský trh! Dokonce i Wagner psal hudbu pro širokou mezinárodní hudební veřejnost. Víte, ona před asi padesáti lety existovala Evropa a pak Spojené státy. Dnes je to Evropa, USA, Čína, a tak se nabízí otázka, jak moc důležité je něco nazývat „českou hudbou“. Já vždycky říkám, že je dobré, pokud jste známá jako olomoucká básnířka, ale lepší by bylo být známá jako pražská básnířka a snad ze všeho nejlepší by bylo být známá prostě jako básnířka. Takže být s něčím identifikován není špatné, ale může vás to také omezit. Dvořák byl i nebyl českým skladatelem. Byl v tom smyslu, že jako Čech myslel, pravděpodobně i reprezentoval české myšlenky tak, jak si to někteří Češi představovali. Na jedné straně byl ovlivněn i německou hudbou, kterou chtěl povznést. Na druhé straně byl ale světovým hudebníkem, který se zabýval mezinárodní a obecnou lidskou bytostí jako takovou.Osobní otázka: Jak jste vůbec se stal muzikologem? Slyšela jsem vás hrát a improvizovat na klavír a byl jste skvělý… Nesnil jste nikdy o kariéře profesionálního klavíristy nebo skladatele? Napsal jste nějakou skladbu, která byla provedena?

Když mi bylo dvacet, byl jsem skvělý klavírista. V New Yorku, kde je jich kolem patnácti tisíc, jsem byl možná mezi dvěma sty nejlepšími. Ale bylo opravdu těžké být mezi deseti nejlepšími, kteří se dostanou na Broadway. Mohl jsem to dělat, ale nebyl jsem si jist, že to opravdu chci. Dělat muzikologii, to ale znamenalo, že můžu hrát, že můžu skládat, že mohu o hudbě také přemýšlet. Ano, uvažoval jsem o tom, uvažoval jsem i o tom, stát se profesionálním skladatelem, ale moje srdce patří zkoumání.

Napsal jsem balet. Tedy, napsal jsem hudbu ve stylu Musorgského Obrázků z výstavy. Byl jsem inspirován malbami svého přítele. Někdo to pak slyšel a chtěl na moji hudbu vytvořit choreografii. Ten balet se pak hrál v New Yorku, v New Carolině a ve Washingtonu. Ovšem myslím si, že jsem lepší muzikolog než skladatel…

Není muzikolog ve srovnání s hudebníkem či skladatelem poněkud nudné povolání? Sedět a bádat někde v archivech…

Ano, může být. Ale když něco najdete, je to velice vzrušující.

A našel jste někdy něco skutečně vzrušujícího, něco, co vás šokovalo?

Našel jsem něco hodně zajímavého třeba právě v Dvořákově archivu. Hodně dlouho jsme zkoumali, jak došel Dvořák k černošské hudbě. Proč a jak se to stalo? Našel jsem v jeho archivu článek o černošské hudbě, který dostal. Myslel jsem, že když jej tehdy přečetl, začal hned přemýšlet o Symfonii Z nového světa. A pak jsem četl článek amerického kritika, který zmiňoval, že přivezl Dvořákovu knihu Ptačí melodie (Birds´songs). Tak jsem šel v Praze do archivu a tu knihu Ptačích melodií jsem chtěl! Zírali na mě, že nic takového nemají. Ale já jsem chtěl, aby se ji pokusili najít. Po půl hodině mi ji knihovník přinesl. Otevřel jsem ji a podíval se na první melodii. Byla velice podobná melodii z Novosvětské. Otočil jsem stránku a ve druhé ptačí melodii jsem zase uslyšel motivy z Novosvětské! Takže Dvořák použil tyto dva nápěvy jako hudební linii ve své hudbě. Já vím, nenalézám nic, co by vyléčilo rakovinu, co by spasilo svět, ale pro mě je to velice vzrušující věc! A nejen v archivech!

Byl jsem s filmovým štábem v Polsku, kde jsme šli po stopách českého židovského hudebního skladatele Gideona Kleina. Věděli jsme, že byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, ale zemřel v koncentračním táboře ve Füstengrube. Mělo to být někde blízko Osvětimi, ale nikdo pořádně nevěděl, kde. Měl jsem fotografie z toho místa. Tři dny jsme ten tábor hledali, ani místní nám neuměli poradit, byl to ztracený koncentrační tábor. Už jsme to málem vzdali a chystali se k odjezdu, když najednou kdosi z nás uviděl koleje. Vzpomněl jsem si, že na jedné fotografii jsou ty koleje také! A pak jsme uviděli zdi, staré dráty natažené mezi porcelánovými izolátory. To byl pro mě také velice vzrušující objev. Takže nemusíte objevovat jen v archivech…

Některý dokument můžete mít v rukou třeba podesáté a najednou prohlédnete. Znáte takové ty 3D obrázky – optické klamy? Díváte se na ně a teprve po chvilce uvidíte, co skrývají. Na něco se díváte a pak uvidíte něco, co jste před tím několikrát prostě neviděla!

Pracovat v archivu tedy může být hodně zajímavé, i když někdy celé měsíce nic nenajdete. Jste jako zlatokop! Rýžujete mnoho dní zlato a nic. Pak, když už jste na odchodu, zajdete se naposledy podívat a můžete najít velké zlaté vejce!Co vás na muzikologii ještě baví?

Vyučování! Vyučuji seminář Úvod do muzikologie. Minulý týden jsme učili zpracovávat dokumenty, příští týden bude naším tématem zodpovědnost badatelů vůči společnosti. Máme žít jako mniši v klášterech, nebo myslet na své komunity?

A také psaní o hudbě! To je opravdu hodně těžké.

Jaké má muzikolog sny?

Jeden takový muzikologický sen mám. Probudit se v sedmdesátých letech devatenáctého století a strávit s Dvořákem aspoň čtyři hodiny. Vím o něm tolik věcí, ale nic obyčejného. V kolik hodin ráno vstával? Spal sám, nebo s manželkou? Chystal si sám snídani? Myl se každé ráno? To se už nikdo z nás nedozví.

Kdybyste si měl vybrat jednu nejoblíbenější hudební formu, která by to byla?

To se ale stále mění! Včera jsem slyšel neobarokní operu a mám pocit, že bych takovou hudbu teď mohl poslouchat pořád. Mám rád operu, protože se mi líbí všechny ty kostýmy, libreto, postavy, kulisy. Mám rád symfonickou hudbu, protože nemá námět, postavy ani kostýmy, je abstraktní. Mám také rád menší hudební formy, třeba Michnu nebo Rovenského. V různých etapách svého života jsem měl rád různé formy. Ale kdybych si měl vybrat, vybral bych si asi ty malé formy. Jakýmsi způsobem osvěžují moji duši a to je pro mě důležité.

Co při poslechu v hudbě hledáte?

Vše pro mě začalo okolo roku 1600. Tehdy se skladatelé začali dělit na dvě skupiny. Jedni se chtěli oprostit od hudby spojené s textem, příběhem, s citovým rozpoložením. Druzí naopak zůstali u reálných námětů. Víte, někdy se potřebuji vzdálit od hudby spojené s příběhem, city, lidmi, místy. Jako posluchač chci něco čistého, imaginárního, abstraktního. Záleží to skutečně na mém okamžitém rozpoložení.

Máte děti? Pokud ano, věnují se také muzikologii?

Ano, tři. Jeden je spisovatel, druhý fyzik a ta třetí se prozatím rozhoduje mezi poezií a psychologií…

Nikdo tedy nejde ve vašich šlépějích?

Ne, ale myslím, že je to v pořádku. Jen ať každý z nich dělá, co chce! Mám své studenty a ti mě mohou následovat. Nemusí to být nutně moje vlastní děti!

Děkuji za rozhovor! 

Vizitka:
Profesor Michael Beckerman (1951)

Carroll and Milton Petrie Professor of Music
Collegiate Professor of Music New York University
Distinguished Professor, University of Lancaster

Vzdělání:
– Columbia University, 1974–1982
– Doctor of Philosophy 1982 (Dissertation: Janáček’s Theoretical Works: An Exploration)
– Master of Philosophy 1978
– Master of Arts 1976
– Hofstra University, 1969–1973
– Bachelor of Arts 1973, Highest Honors in Music

Pracoviště:
– New York University, Professor, 2003 – ; Chair 2004–2013
– Lancaster University, England, Distinguished Professor, 2011–
– Central European University, Professor, 2003
– University of California, Santa Barbara, 1992–2003
– Full Professor, 1995 –       
– Associate Professor, 1994– 1995
– Assistant  Professor, 1992–1993
– Washington University, 1982–1992
– Associate Professor, 1989–1991
– Assistant Professor, 1982–1989
– University of Chicago, 1990
– Visiting Professor

Pocty a ocenění:
– Golden Dozen Teaching Award, NYU 2013
– George Estabrook Distinguished Service Award, Hofstra University, 2012
– ASCAP-Deems Taylor Award, 2006
– Order of Merit, Czech Parliament, 2004
– ASCAP-Deems Taylor Award, 2004
– Honorary Board of the Janáček Foundation, 2003
– Special Citation from the Czech Parliament, 2003
– Laureate of the Czech Music Council, 2000
– Medal of the Dvořák Society, 1991
– Medal  of the Martinů Society, 1990
– Janáček Medal of the Czech Ministry of Culture, 1988
– MLA Publication Award for Best Review in Notes, 1985
– Long Island Piano Society Award, 1973

Odborné pozice:
– International Board of Governors, Jerusalem Academy of Music and Dance, 2013–
– Board of Directors, Czech Center, NY 2010–
– Vice-President, DAHA (Dvorak American Heritage Association) 2009-
– Guest Editor, Music and Politics, Vol. V, No. 2, Summer 2011
– Vice-President, American Musicological Society, 2010–2012
– Chairman, Jury for the International Melodrama Competition, Prague 2006.
– Director of Research, OREL Foundation 2006-2008; Research Adviser 2009–
– Editorial Board, Konturen, 2006–
– Editorial Board, Musicologica Olomucensis, 2009–
– Editorial Board, Complete Dvořák Edition, 2005–
– Hong Kong University, External Examiner 2006–2009
– Board of Directors, American Musicological Society, 2006–2008
– Board Member, Stanford Humanities Center, 2000–2006
– Music and Politics, Editorial Board, 2006–
– Department of Musicology, Masaryk University (Brno, Czech Republic), Advisory Committee, 2005– 
– Journal of Film Music, Associate Editor 2003-
– Irish Musicological Journal, Editorial Board 2004-
– Lyrica, Editorial Board, 2004–2006
– Music and Society in Eastern Europe, Editorial Board, 2004–
– Director, Center for Interdisciplinary Studies in Music (CISM), 2000–2002
– Trinity College Dublin, External Assessor 1998–1999
– Board Member, Fibich Society, 1997–
– Council, American Musicological Society, 1994–1996
– Smithsonian Institute, Lecturer for Czech Tours, 1990, 1992
– IREX Foundation, Member Program Committee, 1989–1993;  Chair, 1992–1993; Selection Committee, 1987–1989
– President and Co-Founder, Czechoslovak Music Society, 1987–
– General Editor, Studies in Czechoslovak Music, Pendragon Press
– St. Louis Globe Democrat, Music Critic, 1983–1984
– Merce Cunningham Studios, Accompanist, 1975–1978
– Martha Graham Studios, Accompanist, 1973–1975

Organizované konference a festivaly:
– „Dvorak in Love Meets the Bass Saxophone: A Tribute to Josef Škvorecky”, Bohemian National Hall, 2012
– „Village Music,” New York University/Gaslight Café, 2012
– „Janáček’s Makropulos, Bohemian National Hall, 2012
– „Reimagining Erwin Schulhoff, Viktor Ullmann & the German-Jewish World.” Arizona State University, 2012
– „Music in the Bloodlands, “ NYU 2011
– „Dvořák’s America and America’s Dvořák,” NYU 2004
– „Janáček and His World,” Bard Music Festival, Artistic Advisor, 2002–
– „From the Homeland: A Festival of Czech Music,” Lincoln Center, 2001
– „The Musical City of Prague,” Lincoln Center, 2000
– „Mozart and Prague,” Mostly Mozart Festival, 1997
– „Opera and Art Song Without Words: Musical Melodrama.” Stanford University, 1996
– „Martinů and 20th Century Music,” Washington University, 1991; Grants from IREX and Czech Music Foundation in Prague
– „Leoš Janáček and Czech Music,” Washington University 1988; Grants from IREX, NEH, and USIA

Publikační činnost:
Monografie:
– Martinů’s Mysterious Accident, ed., 2007 Pendragon Press
– Janáček and His World, ed. Princeton University Press, 2003
– New Worlds of Dvořák.  W. W. Norton, 2003
– Janáček and Czech Music, ed. Michael Beckerman and Glen Bauer, Pendragon Press, 1995
– Janáček the Theorist. Pendragon Press, 1994
– Dvořák and His World, ed. Princeton University Press, 1993

Foto archiv M. Beckermana, UP Olomouc