Vášeň v klasickém řádu

Na druhém koncertě, kterým pokračuje Klavírní festival Rudolfa Firkušného, vystoupil šestatřicetiletý Francouz David Fray. A stává se dnes málokdy, aby nějaký klavírista dokázal strhnout v první řadě uměleckou opravdovostí a bohatým vnitřním světem. Celý večer mu klavír zněl v tlumeném, a přesto vnitřně projasněném zvuku. A v programu ze tří romantiků – Chopin, Schumann, Brahms – byl překvapivým vrcholem Brahms. Když nepočítáme skvostné a originální přídavky: část z jedné ze Schubertových pozdních sonát a Bachův chorál.

V první polovině zazněly pouze skladby Fryderyka Chopina. Toho Fray zařadil do svého repertoáru poměrně pozdě a sám o něm mluví jako o velmi křehkém autorovi, ve kterém je vždy něco neočekávaného a také pomíjivého. Přesto jsem měl od prvního okamžiku pocit, že Davidovi Frayovi není toto klavírní básnění tak bytostně blízké. Přes krásný tón, řadu dynamických jemností a vzácný vkus bylo slyšet, že k Chopinovi přistupuje poměrně intelektuálně. To naštěstí neznamená, že by spekuloval nad každým tónem, ale jako by vždycky hledal téma a jeho vývoj.  Vrcholem tak byla závěrečná skladba první poloviny, Polonéza-fantasie As dur op. 61, ve které přesně vystihl všechny kontrasty a stavebné nuance.

Naopak v úvodním velmi známém Nokturnu Es dur op. 9 č. 2 oproti všem romantikům trochu spěchal a držel jednu čistou klasickou linii bez poetických zastavení. A i druhé Nokturno c moll op. 48 č. 1 bylo předneseno vkusně a v jednom tempu. Tuto dvojici nechal přerušit potleskem, odešel a znovu přišel na pódium, a následovala další samostatná trojice s Mazurkou cis moll op. 63 č. 3, Nokturnem fis moll op. 48 č. 2 a Impromptus Ges dur op. 51. Mazurku hrál s důrazem na drobné ozdoby a bylo v ní více křehkosti než tanečního rytmu. Stejně nebylo možné se ubránit dojmu, že v tomto Chopinovi je kus bachovského řádu. A jak víme, sám skladatel Bacha vysoko ctil… A Fray je v jeho hudbě nejvíce doma. Míra vnitřní kázně a emocionální zdrženlivosti stála za pozornost i v posledních dvou kusech před přestávkou, Valčíku As dur a zmíněné Polonéze-fantasii.

Ve druhé polovině jako by David Fray mohl naplno rozvinout svou schopnost intelektuálního vhledu do struktury každé skladby. Schumannova Novelette op. 21 č. 8 byla plná promyšlených kontrastů a živých zvratů. Vrcholem ovšem bylo závěrečných Sedm fantasií op. 116 Johannese Brahmse. I na krátké ploše se mu dařilo rozvinout bohatý vnitřní svět od jemné meditace až po emoci krajního zoufalství. Volný cyklus tvoří tři závažnější Capriccia a čtyři Intermezza. Jemně zvonivý úhoz střídaly temně dramatické pasáže s velkou skrytou vášní. Tlumená vášnivost střídala pasáže odhodlaného vzletu. Za pozornost stálo, že veškerá technika byla zcela ve službách výrazu a koncentrace na obsah. Skladby byly přesvědčivé zevnitř, bez jakékoliv pianistické okázalosti.

Publikum, ve kterém bylo dosti mladých lidí, bylo nebývale ukázněné a pomohlo vyznění koncertu. Ani potlesk nezněl jako okázalý triumf, ale jako upřímné uznání. A virtuózní charakter rozhodně neměly ani přídavky: část Schubertovy sonáty, která začíná jako elegantní menuet a přechází do drásavých pasáží na pomezí hudby dvacátého století, a pak nadpozemsky vznešený Bachův chorál v charakteristickém tlumeném a prosvětleném tónu. Tento klavírista vládne něčím, co je na dnešní klavírní scéně opravdu velmi vzácné: vnitřní přesvědčivostí a interpretační originalitou, která zcela vychází z ducha díla.

Hodnocení autora recenze: 90%

Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2017
David Fray (klavír)
21. listopadu 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Fryderyk Chopin: Nokturna, valčíky, impromptu
Fryderyk Chopin: Polonéza-fantasie As dur op. 61
=přestávka=
Robert Schumann: Novelette op. 21 č. 8
Johannes Brahms: Sedm fantasií op. 116

www.firkusny.cz