Vladimír Chmelo: Šest měsíců v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ač ho velmi dobře znají operní diváci v Praze, Brně, Ostravě i Bratislavě, v posledních letech bývá na našich jevištích k zastižení čím dál méně. Za pár týdnů osmačtyřicetiletý barytonista Vladimír Chmelo totž stále častěji zpívá venku. Začalo to na skonku devadesátých let vítězstvím v mezinárodní pěvecké soutěži Feruccia Tagliaviniho v rakouském Grazu, které Chmelovi postupně otevřelo dveře od těch menších, později pak od stále významnějších operních domů v Evropě. Dnes má Vladimír Chmelo na svém kontě celou řadu představení v Innsbrucku, Ženevě, Bonnu, Hamburku, Essenu, Janově, Madridu či Aix en Provence, ale třeba také v La Scale či Metropolitní opeře. A právě od Met se začalo naše povídání odvíjet…


Začněme tím, co máte bezprostředně za sebou – docela dlouhým pobytem v New Yorku…

V New Yorku jsem teď byl vlastně tak trochu inkognito. Když jsem v Metropolitní opeře před dvěma lety vystupoval ve známé inscenaci Janáčkova Mrtvého domu v režii Patrica Chéreaua, řekl jsem si, že když už jsem tam, tak se zúčastním audice, aby mě zástupci Met slyšeli v italském repertoáru. No a na základě toho konkurzu mně nabídli druhé obsazení – tedy post covera – v Tosce a Rigolettovi. Takže jsem vlastně celou tuto sezonu – už od září – strávil v New Yorku. Vedle nazkoušení Rigoletta a Scarpii mě nakonec poprosili, zda bych nepřipravil ještě i Tomského v Pikové dámě a Rangoniho v Borisi Godunovovi. To jsem samozřejmě s velikou radostí přijal, protože to jsou krásné role, které jsem – stejně jako Scarpiu – nikdy před tím nezpíval a moci si je nastudovat v nejlepších podmínkách, to jsem bral jako jedinečnou příležitost.

Jaký hlavní poznatek či konkrétní impuls jste si z Met odnesl?

Byl jsem Metropolitní operou přímo nadšen.V divadle panuje výborná pracovní nálada, na všech frontách jsem se setkal s vlídným a přátelským přístupem, i když jsou všichni zaměstnanci mimořádně vytíženi – vždyť se hraje od září do června každý den, v sobotu dokonce dvakrát a to pod drobnohledem kamer, přenášejících představení do celeho světa. Profesionalita všech – od techniky, kostymérů, vlásenkářů až po umělecké složky, jako jsou sbor, balet, ale i dirigenti, asistenti režie, nápovědové, korepetitoři – je na velmi vysoké úrovni. A právě hudební nastudování v Met mě obohatilo nejvíc. Myslím,že Met nemá konkurenci nikde na světě.

Nelze to srovnat ani s rakouskými či německými scénami, kde docela často zpíváte? Němci jsou přece pověstní svojí pedantností, precizností, tím že všechno dělají na sto procent…

Když bych měl Met srovnával s německými scénami, tak v Německu mně nezřídka vadí hlavně přístup režisérů. Jde hlavně o jejich často hodně osobitý výklad, který v Met – jak známo – tak řekněme naléhavý není. A za druhé – hudební stránka nastudování je v Met přece jen autentičtější, aspoň co se italských oper týče, než tomu je v německých divadlech. Němečtí dirigenti většinou – výjimky se pochopitelně najdou – pro italskou operu takový cit, jak to je běžné v Met, nemají. Takže i po té hudební stránce jsem se v Met cítil lépe, než třeba v Německu. Ale znovu dodávám – nedá se to generalizovat, s výbornými dirigenty jsem se pochopitelně setkal i v Německu.

A nebylo vám líto, že z toho jištění v Met nakonec nic nebylo? Že jste se ani v jedné roli na jevišti neobjevil?

Vůbec ne. Já si naopak myslím, že z toho všeho nakonec něco je, protože mě pozvali na příští sezonu, a to už do Metropolitní jedu opravdu zpívat. Takže z mého pohledu to jištění někoho jiného absolutně splnilo svůj účel.

Tuším, že vás v New Yorku čeká Madama Butterfly, Sharpless, že?

Ano…

Proč zrovna Sharpless? Mohl jste si aspoň trochu vybrat?

Ne, v Met mně nabídli právě tuhle roli a já jsem rád, protože to je právě italský repertoár, do kterého jsem se tam toužil začlenit. Své zřejmě udělalo to, že mě v Met viděli při zkouškách právě italského repertoáru.

Určitě už víte, s kým svého Sharplesse budete v Met příští sezonu zpívat…

Jako Butterfly to bude Patricia Racette a jako Pinkerton Marcello Giordani, dirigentem bude Marco Armiliato.

To ale budete mít báječné kolegy…

(smích)

Kolik zkoušek na to představení budete mít? Určitě už to víte…

Je to inscenace která už běží, takže to budou zhruba tři týdny zkoušek.

Ptal jsem se kvůli tomu, že lidé u nás onu inscenaci díky přenosu z Met znají, vědí, že úplně tradiční není. Ta délka zkoušek pro někoho, kdo do takové inscenace vstupuje, bude operní fanoušky u nás zajímat….

Rozumím, ale k těm třem týdnům musím dodat, že v Met se zkouší mimořádně intenzivně, od jedenácti do šesti do večera, takže ty tři týdny by měly stačit.

Když už jsme u toho hostování, zajímala by mě jedna věc: Někteří z vašich českých kolegů – i z těch, kteří se nemají za co stydět a jsou z vaší generace – si stěžují, že se jim v zahraničí – byť na méně významných scénách – přes veškerou snahu nedaří prorazit. Vy zpíváte venku nejspíš častěji, než doma -čím myslíte, že to je, že se vám to daří? Je to dobrý agent? Náhoda? Štěstí?

Upřímně řečeno – ani nemám agenturu, která by mě nějak prosazovala. Ta práce skoro pokaždé přijde tak nějak sama,shůry… Pochopitelně se nevyhýbám konkurzům, když je třeba, tak předzpívám. Taky se snažím zdokonalovat se natolik, abych v konkurenci obstál. Ta je totiž opravdu velká. Já jsem se teď proto zaměřil na vybroušení italského stylu, který se poslední dobou jakoby vytrácí, a to často i z italských divadel. Když už jsme u toho: mně se hlavně líbí styl těch starých italských pěvců do čtyřicátých, maximálně šedesátých let…

…nějaký vzor z té doby máte?

Několik vzorů – často to jsou zpěváci, kteří jsou neznámí nebo málo známí – třeba Mario Sereni, Carlo Tagliabue, Ugo Savarese, Aldo Protti – málokdo je dneska zná, ale to byli barytoni, kteří zpívali velmi, velmi dobře a stylově čistě. To jsou pro mě velké vzory. Měl jsem v tomto směru to štěstí, že jsem se dostal k pedagogovi z Florencie, který sám u těchto zpěváků studoval, takže jsem měl příležitost být přímo u zdroje, dozvědět se, jak to dělali oni. Tento styl bych chtěl rozvíjet.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Pan Chmelo je skvělý profesionál, se kterým je vždy radost spolupracovat! Přeji vše dobré.
Zbyněk Müller

Anonymous

Moc pěkný rozhovor. Také já vzpomínám na skvělého Bohuše z Jakobína,na krásnou spolupráci a že si pro Ostravu udělal čas.
Přeji p. Chmelovi hodně krásných rolí a úspěchů.
Jana Kolářová

Anonymous

Přeji Vladovi vše dobré a ať mu slouží hlavně zdraví,protože bez něj to nejde,je to výborný člověk a profesionál a jsem rád,že jsme těch 20 let stále přátelé…krásný a zajímavý rozhovor i otázky od p.Víta Dvořáka…díky R.Krejčí

Anonymous

Vážený pane Chmelo,
dodatečně všechno nejlepší k svátku přeje Barbora

Anonymous

Lidé, kteří něco umějí a jsou skromní se neztratí. Vše ať se daří v profesionální kariéře i v životě!
Jan