Zemlinsky150: Nastudování méně známých sborových skladeb působilo nepřesvědčivě

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Přes velkou dobovou oblibu jak jeho próz, tak především divadelních her se jen málo předloh stalo základem hudebně-dramatických děl, posloužily především povídky a novely z raného období. První Gorkého povídka Makar Čudra (1892) s exotickým námětem z romského prostředí byla zhudebněna dvakrát ve stejném období. Italský skladatel Giacomo Orefice ji zhudebnil pod názvem hlavní hrdinky Radda a Němec Heinrich Zöllner pak pod názvem Zigeuner (Cikáni). Obě kompozice výrazně ovlivněné hudebním verismem pak měly světovou premiéru v roce 1912. První v Miláně, druhá pak ve Stuttgartu. Skladatel rumunského původu Raoul Gunsbourg pak zpracoval Gorkého Píseň o Sokolovi (1895) jako jednoaktovou operu Le vieil Aigle (Starý Sokol) s premiérou v roce 1909.

Jiří Hájek, Jana Sibera, Josef Moravec, Karl-Heinz Steffens, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)
Jiří Hájek, Jana Sibera, Josef Moravec, Karl-Heinz Steffens, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)

Giacomo Puccini vážně uvažoval, že využije Gorkého povídky pro plánovaný triptych tří oper již od roku 1907, a Pucciniho libretisté byli se spisovatelem žijícím tehdy delší čas na ostrově Capri v kontaktu. Ale stejně jako z mnoha Pucciniho plánů ani z tohoto záměru nevyšel konkrétní výsledek. Stejně tak skončil plán nadějného německého skladatele Rudiho Stephana, který podle Gorkého námětu začal v roce 1909 připravovat operní jednoaktovku Vater und Sohn (Otec a syn), roku 1915 padl tento osmadvacetiletý komponista v bitvě u Tarnopolu. V Sovětském svazu bylo dvakrát zhudebněno Gorkého zásadní prozaické dílo – sociálně-politický román Matka (1906).

Popis sociálního útlaku a sociálního hnutí před rokem 1917 byl ideální propagandistickou látkou pro nový režim. Prvým skladatelem byl Valerij Viktorovič Želobinskij, stejnojmenná opera byla premiérována roku 1939 v Leningradě a o dva měsíce později v Moskvě. Znovu se látky chopil Tichon Nikolajevič Chrennikov, nejen významný skladatel, ale také aktivní funkcionář ve vedení kulturních organizací SSSR. Jeho Matka zazněla poprvé v Moskvě roku 1957 a v titulní roli Pelageje Nilovny se střídaly dvě legendární ruské mezzosopranistky Irina Archipovová a Věra Borisenko.

Román s klasickým ruským tématem „zbytečného člověka“ Foma Gordějev (1899) přetvořil v operní opus Alexander Alexandrovič Kasjanov v letech 1940–1944. Ke Gorkého úspěšným hrám, především k dramatu bídy Na dně (1902), situovanému do noční noclehárny, se vrátil italský skladatel Flavio Testi. Opera L´Albergo dei poveri (Noclehárna chudých) zazněla poprvé v Teatro alla Scala roku 1966.

Konečně i próza Malva byla zhudebněna znovu v naší době. V letech 1979–1981 slovenský skladatel Zdenko Mikula (1916–2012) zpracoval tři Gorkého povídky do operního triptychu Žena, čímž oživil Pucciniho původní myšlenku. Tři jednoaktové opery Izergil´ (podle povídky Stařena Izergil´), Mal´va a Tatiana (podle povídky Žena) dosud nebyly provedeny, ale genezí opery se podrobněji zaobírá kniha Igora Vajdy Slovenská opera.

Johanni van Oostrum, Karl-Heinz Steffens, Michael Nagy, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)
Johanni van Oostrum, Karl-Heinz Steffens, Michael Nagy, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)

Alexander Zemlinsky jako operní skladatel

Alexander Zemlinsky je autorem sedmi dokončených oper, osmá Der König Kandaules (Král Kandaules) zůstala nedokončena v instrumentaci, ale byla posmrtně provedena v kompletaci Antonyho Beaumonta roku 1996 v Hamburku. Pak dosáhla i značného ohlasu při uvedení na salcburském festivalu. Ve výběru látek Zemlinského oper jsou zřejmé dva okruhy literárních námětů – pohádková a legendistická linie s výraznými prvky symbolismu, které souzní s dobou vzniku a secesní estetikou. Druhou linií je pak výrazně erotická linie příběhů, často s dekadentními rysy poplatnými epoše, s přitažlivými fatálními hrdinkami. Tato se ukazuje již v Zemlinského operní prvotině, v titulní exotické Saremě (1897) z prostředí Kavkazu, dále v Biance ve Florentské tragédii (1917) podle krátké hry Oscara Wildea, bezcitné princezně z opery Trpaslík podle Wildeovy pohádky a krásné králově manželce Nyssii z Krále Kandaula. Tyto ženy, stejně jako Malva, dokážou u mužů vzbudit bezmeznou žádostivost a dovést je k sebedestrukci nebo ke zničení soka. Nabízí se otázka, jak se do výběru látek Zemlinského oper promítal jeho komplikovaný vztah k ženám, včetně vztahu k Almě Mahler.

Světová premiéra operního fragmentu Alexandra Zemlinského Malva

Přední znalec Zemlinského díla, muzikolog a hudebník Antony Beaumont, vyšel z dostupných pramenů (včetně dochovaného úplného libreta) a pokusil se zrekonstruovat úvodní scény Zemlinského opery Malva, které zůstaly ve skladatelově pozůstalosti. V konečné koncertní verzi se jedná zhruba o 25 minut provedeného hudebního zápisu skládajícího se z orchestrálního úvodu, několika scén a krátké orchestrální mezihry. Libreto, jehož neznámý autor je skryt pod monogramem „R. L“ na titulní straně dochovaného strojopisu libreta, velmi přesně sleduje text Gorkého povídky.

Libretista místy převzal dialogy zcela doslovně. Fragment zahrnuje z plánovaných dvou dějství scénu příjezdu Malvy k milenci Vasilijovi, kdy Malva nepřijíždí na loďce sama, protože přiváží také jeho syna Jakova. Na břehu moře dochází k trpké konfrontaci názorů tří lidí. Na několika místech není libreto komponováno, takže zpěváci museli recitovat německý text. Jinak rekonstruovaný fragment představuje ucelenou dějovou a hudební linii, prokomponovaný hudební celek, který posluchače zaujme především zvukovou bohatostí, podpořenou opulentní orchestrací. Evokace nálad moře i napětí mezi jednajícími postavami jsou skvěle vystiženy, stejně přesvědčivě působí vokální charakterizace tří protagonistů. Komponovaný fragment je tak krátký, že se v něm neobjevuje další důležitá postava – opilec Serjožka.

Jiří Hájek, Jana Sibera, Josef Moravec, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)
Jiří Hájek, Jana Sibera, Josef Moravec, Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150, 10. října 2021, Státní opera (zdroj Národní divadlo)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments