Zlato v hrdle Pretty Yende

Na koncert jihoafrické sopranistky se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů jsem se dala zlákat doporučením: „Běž na ni, je fakt dobrá!“ Ale ukázalo se, že je to slabé slovo, Pretty byla fantastická. Její třpytivou kariéru teprve před čtyřmi lety odstartoval záskok po boku Juana Diega Flóreze v Metropolitní opeře. Roli Adèle v Rossiniho ne zas tak frekventované opeře Hrabě Ory se zvládla naučit za týden! A kritika nešetřila superlativy. Již předtím na sebe upozornila v soutěži Operalia, kde jako jediná soutěžící v historii získala hned tři ceny současně.

Pražské vystoupení ve Smetanově síni (20. dubna) s dirigentem Christopherem Franklinem a zlínským orchestrem postavila na koloraturních áriích vysoké obtížnosti. Hned první Rossiniho árie Adèle En proie à la tristesse (Hrabě Ory) publiku vyrazila dech. Rozhodně to nebyl žádný lehčí „kousek na rozehřátí“, ale pořádná nálož rychlých škál a figurací a nebezpečně vysokých tónů. Sympatická Pretty Yende dokázala ihned navázat kontakt s diváky. Po orchestrální ouvertuře k Héroldově opeře Zampa se na pódium vrátila opět s Rossinim, tentokrát s árií Una voce poco fa (Rosina z Lazebníka sevillského). Její ornamenty a variace tématu se proměňovaly ve stále složitější figury a Pretty zpívala s radostí a svobodně jako skřivánek. Orchestr zde předvedl velmi jemný a nerušivý doprovod.

Belliniho operu Beatrice di Tenda uvedla vznešená předehra s velkolepým slavnostním zvukem orchestru a po ní následovala árie hlavní hrdinky O mie fedeli, dlouhá a náročná třídílná skladba ve volném tempu. Pretty Yende zpívala procítěné kantilény a dlouhé fráze na jeden dech opravdu obdivuhodně.

Po přestávce jihoafrická kráska vyměnila tyrkysové šaty za sytě růžovou toaletu a publiku ohlásila změnu jedné položky programu. Namísto původní Offenbachovy Olympie zazpívala virtuózní Meyerbeerovu árii Ombre légère z komické opery Dinorah. Byla to chvíle plná hravosti, vtipně vypointovaných frází, zámlk a kudrlinek, její koketní la-la-la působilo roztomile. Pretty Yende zpívá s lehkostí a obrovským technickým potenciálem, její krásný soprán má i při značné pružnosti plnou a výraznou barvu, nesl se velmi dobře a zřetelně celou Smetanovou síní. A to tady není až taková samozřejmost. Možná lepšímu poslechu pomohlo i to, že druhá vzdálenější polovina sedadel byla na vyvýšené úrovni.

Massenetova triumfální Manon (Je marche sur tous les chemins – Obéissons quand leur voix appelle) dvakrát vyprovokovala (neznalé) publikum již v průběhu árie k potlesku. Dirigent musel sál mírnit, aby se mohlo pokračovat dál. Ale ty výšky sopranistky byly vskutku triumfální.

Verdiho bravurní předehra k opeře Jeden den králem v živém osvěžujícím tempu byla asi nejzdařilejším orchestrálním výstupem. Po ní již přišel Donizetti – Lucia di Lammermoor, což byla první vážnější a dramatičtější poloha sopranistky v tomto večeru. Ve známé scéně šílenství hlavní hrdinky (Il dolce suono – Spargi d’amaro pianto) dokázala po celou dobu udržet soustředěné napětí, nejvyšší tóny dosahovala s lehkostí a jakoby impulzivně, bez přípravy, asi jako výkřiky rozrušeného člověka. Filharmonie Bohuslava Martinů ji doprovázela velmi jemně, smyčce hrály pianissima takříkajíc po jedné žíni, bylo to značně působivé. Jako přídavek zazněl Gounodův valčík Julie a znovu Rossiniho Una voce poco fa.

Hodnocení autorky recenze: 90%

 

Pretty Yende (soprán)
Dirigent: Christopher Franklin
Filharmonie Bohuslava Martinů
20. dubna 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Gioachino Rossini: Hrabě Ory, 1. dějství – En proie à la tristesse (Adèle)

Ferdinand Hérold: Zampa – předehra k opeře

Gioachino Rossini: Lazebník sevillský, 1. dějství – Una voce poco fa (Rosina)

Vincenzo Bellini: Beatrice di Tenda
– předehra k opeře
– 1. dějství – O mie fedeli (Beatrice)

= přestávka =

Giacomo Meyerbeer: Dinorah – Ombre légère

Jules Massenet: Manon, 3. dějství – Je marche sur tous les chemins – Obéissons quand leur voix appelle (Manon)

Gaetano Donizetti: Rosmonda d’Inghilterra – předehra k opeře

Giuseppe Verdi: Jeden den králem – předehra k opeře

Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor, 3. dějství – Il dolce suono – Spargi d’amaro pianto (Lucia)

přídavky:
Charles Gounod: Romeo a Julie – valčík Julie
Gioachino Rossini: Lazebník sevillský, 1. dějství – Una voce poco fa (Rosina)