Ostravská Mařenka: Linda Ballová

Už druhou sezonu se v ostravském Národním divadle moravskoslezském objevuje u role Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě jméno, které těm, co dění na českých oblastních scénách moc nesledují, příliš známé není: Linda Ballová.I přes své mládí má Linda Ballová ale už nejednu roli za sebou.Počínaje úplnými začátky v dobách učednických, kdy ve Slovenském národním divadle byla jedním z Géniů v Mozartově Kouzelné flétně, přes ostravského Siebela v Gounodově Faustovi a Cherubína z Mozartovy Figarovy svatby či bratislavského Fjodora v Musorgského Borisi Godunovovi, až po roli vzhledem k jejímu věku i oboru nečekaně odvážnou: Miladu ve Smetanově Daliborovi, před dvěma lety na Smetanově Litomyšli. Začněme ale pěkně od začátků:

Říká se o vás, že jste byla zázračným dítětem, což se ale dnes, v době reality show, vidí poměrně často. U vás ale k tomu asi bylo zapotřebí víc, než jen podat si někam přihlášku, mít fotogenickou tvář a k tomu případně přidat i srdcervoucí příběh…

Když jsem začala zpívat a také vítězit na soutěžích, byla jsem malé dítě. Těžko se mi to hodnotí, protože v té době byl pro mne kromě zpěvu stejně důležitý také image na pískovišti (smích)… Pravdou je, že o tom, zda jsem zazpívala dobře, nerozhodoval počet zaslaných esemesek…

Jak vnímáte dnešní zázračné děti, ale třeba i takzvané „kuchyňské“ operní pěvce?

Jsou úžasní a je to fantastické, že se v dnešní době někdo zajímá o operní zpěv. Na operní jeviště ale podle mne nepatří. Znevážilo by to práci všech pedagogů, všechny ty obrovské zkušenosti, které musí člověk prožít, sám nasbírat, nastudovat, aby je mohl odevzdat divákům. Ten fortel, který vkládají generace do operních domů, se nedá nahradit jednou slzou ve tváři porotce. Dobře zpívající dítě bych spíš zavedla za vynikajícím pedagogem, než za producentem komerční televize.

Zpěvu se věnujete od nejútlejšího dětství. Šla jste tou nejkratší možnou cestou, kterou si lze představit – tedy rodina muzikantů, ZUŠ, konzervatoř, VŠMU?

Mí rodiče milují hudbu, rozumí ji, oba mají vynikající sluch, ale profesionálně se jí nikdy nevěnovali. Neměli jsme uprostřed obýváku křídlo a nepřivedli mne za ruku za kolegou dirigentem. Poznali ale, že pěvecká kariéra je pro mne tou správnou cestou, a dodnes u nich v tom mám obrovskou oporu. Po ZUŠ jsem šla na bilingvální gymnázium a až poté na konzervatoř, což považuji za správné rozhodnutí.

To znamená, že jste studovala mimo jiné i cizí řeči. Je pravdou, že hudební sluch je výraznou pomůckou pro jejich zvládnutí?

Asi ano. Jazyková výbava a hlavně dokonalá výslovnost jsou pro zpěv velice důležité. Nemůžete na světové scéně vystoupit v opeře, která je považována za „národní poklad“, a mít u toho nesprávnou výslovnost. To prostě nejde. Kupříkladu není ničím výjimečným, že se mladé zpěvačky, ve snaze naučit se árii od hvězdy světového formátu, naučí také nesprávnou výslovnost jazyka. I kvůli tomu jsem ráda, že díky bilingválnímu gymnáziu mám slušný jazykový základ. Pořád mám na čem pracovat a nechci to podceňovat.

Vaše jisté ladění je nepřehlédnutelné, jste obdařena – nebo možná spíš potrestána – absolutním hudebním sluchem?

Určitě „nestřílím“ tóny z rukávu a ani bych to nejspíš nechtěla. K rozezpívání potřebuji klavír, abych si udala tón. Nicméně pravdou je, že si ho většinou pamatuji i bez klavíru (smích). Myslím, že dobrý hudební sluch zpěvákovi velmi pomůže. Nemusí totiž řešit výšku a ladění, a má tím pádem více prostoru pro tvorbu tónu, správnou techniku a výraz.

Vraťme se však „do školy“. Vaše vzdělání se výrazně pojí s rodinou Livorových. Na konzervatoři vás, myslím, vedla paní Dagmar, na VŠMU její matka, paní Zlatica. Kromě toho, že dala světové opeře celou generaci hvězd, je o  ní známo i to, že je manželkou vynikajícího tenora Františka Livory. Podílel se snad také on na vašem vzdělání?

Měla jsem veliké štěstí na pedagogy. Víte, když vám řekne připomínku ke zpěvu anebo vás pochválí kantor, který vychoval například Dalibora Jenise a jeho ženu Evu, tak to má obrovskou váhu pro vaše sebevědomí. Dodnes, když mi to čas dovolí, chodím k paní. Livorové na konzultace, stejně jako i k její dceři Dače. Není to jenom o zpěvu a o tom, že jim sním všechno cukroví (smích). Bavíme se o hudbě, o životě. Paní Livorová ví o mně mnoho, víc než mnozí jiní…

Pan Livora je přísným kritikem. Málokdy pochválí. Pro mne však bude vždy jedním z nejúžasnějších tenorů. Když mi po mém diplomovém koncertě řekl, že jsem byla výborná, přeběhl mi mráz po zádech. Považuji to za jeden z nejcennějších komplimentů, jaký mi kdo kdy řekl.

Prý na VŠMU studuje také mnoho zpěváků od nás. Měla jste i vy takovou zkušenost?

Samozřejmě. Měla jsem hodně česky mluvících spolužáků. Výuka zpěvu na VŠMU má momentálně světovou úroveň, což láká i pěvce ze zahraničí. Snad se to kompetentním nepodaří nekompetentními zásahy pokazit.

Vy jste ale nezačínala jako soprán. Myslím, že v tomto oboru jste se představila až na Smetanově Litomyšli v roli Milady…

Ano, jako soprán jsem debutovala coby Milada, začínala jsem jako mezzosoprán. Cítila jsem se být sopránem a tak jsem si to vytrucovala (velký smích). Kritiky na „mou Miladu“ byly vynikající a když mi paní profesorka po letech práce na mém mezzosopránu řekla „no ukaž tu Miladu“, byla jsem nejšťastnější na světě. Zkušenosti z mezzosopránového oboru mi dodnes pomáhají se střední polohou.

Ano, ohlasy na váš výkon byly příznivé. Necítila jste se navzdory tomu na tuto roli příliš mladá, zvláště když šlo o sopránový debut?

Ano, byla jsem na tuto roli mladá, a byla to veliká odvaha, nejenom z mé strany. Dnes bych už k Miladě přistupovala jinak. Totéž ale platí i o každé mé roli, o každém jednotlivém představení, které jsem měla včera nebo třeba před hodinou. Ráda bych si Miladu někdy zopakovala. Hodně jsem se jí věnovala i teoreticky. Téma Miladiny postavy byla také součástí mé diplomové práce.

Loni jste tedy skončila VŠMU. Zdá se, že váš start je raketový…

Já to tak nevnímám. Mám spíš sklony své úspěchy relativizovat. Je pravdou, že na hlavní roli v SND nebo na účinkování se Slovenskou filharmonií se většinou čeká déle, než jsem musela čekat já. SND nebylo pro mne až takovým strašákem, neboť jsem tam ve vedlejších rolích účinkovala už v průběhu studia na konzervatoři. Děkuji hlavně panu Peteru Dvorskému za důvěru, kterou do mne vložil. Ale těch lidí, kterým bych chtěla poděkovat, je opravdu spousta. I v Ostravě, vždyť je to místo, kde jsem dostala první hlavní roli! Ráda se sem vracím. A to není žádné klišé. Skutečně to tak cítím.

Když to hodně zjednoduším, na Slovensku jste vnímána spíše jako tragická představitelka Donny Anny a u nás jako temperamentní Mařenka z Prodané nevěsty. Kým je tedy více Linda Ballová?

Neumím na to odpovědět. Já miluji zpěv a miluji každou roli. Považuji za úžasné ponořit se do postavy a stát se na chvíli někým jiným, na jiném místě, v jiné době. Na jevišti svého partnera miluji a nepřátele nenávidím. Ocitám se na hradbách, na bojišti, v italských uličkách nebo na českém venkově. Někdy mám pocit, že je pro mne jednodušší vpadnout do role, než probudit se do reálného života.

Zatím jsme hlavně mluvili o tom, co už máte za sebou. Jaké role právě studujete?

Mimo menších rolí momentálně pracuji na postavách Liù, Neddy, Jenůfy, Micaely, Rusalky…

A Mařenka: máte na ni nabídky od jiných divadel?

Ano, něco se rýsuje, ale nechci to zakřiknout…

Můžete závěrem prozradit nějaký svůj blízký nebo vzdálenější sen? Třeba s kým si toužíte zazpívat?

Mám spoustu snů. Nerada bych to zakřikla, ale v únoru bych měla zpívat Donnu Annu po boku Dalibora Jenise. Tak to se mi pak jeden z mých velikých snů splní….

Ať se vám splní nejen tento sen. Vše dobré a díky za rozhovor!Civilní foto T.Černá Sofig, foto Prodaná nevěsta D.Jäger