PKF na Pražském jaru nabídla Schulhoffa a Dvořáka

Dvě podle dirigenta Jakuba Hrůši kontrastní díla – Koncert pro smyčcové kvarteto a dechový orchestr Erwina Schulhoffa a vokálně instrumentální dílo Svatební košile Antonína Dvořáka – včera večer na Pražském jaru zazněla v provedení PKF – Prague Philharmonia. V zaplněném Rudolfinu Schulhoffovo dílo provedl Pavel Haas Quartet, s Dvořákovou kantátou na text Karla Jaromíra Erbena se představil Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Ve vokálních partech vystoupila sopranistka Alžběta Poláčková, tenorista Richard Samek a barytonista Ivan Kusnjer.„Snažil jsem se nabídnout festivalu něco neobvyklého, co není k mání během sezony. Taková velká kantáta je pro nás v sezoně vzácná a třeba kombinace dechového orchestru a smyčcového kvarteta má punc jedinečnosti,” uvedl na dnešním setkání s novináři Hrůša, nejmladší dirigent, kterému kdy bylo v roce 2010 svěřeno zahájení Pražského jara.

V první polovině večera se představil Pavel Haas Quartet s dílem skladatele německo-židovského původu žijícího v Praze Schulhoffa, který zemřel v roce 1942 na tuberkulózu v koncentračním táboře ve Wülzburgu. Jeho Koncert pro smyčcové kvarteto a dechový orchestr měl premiéru v roce 1932 v pražském Obecním domě. I tehdy zazněl v jeden večer společně s Dvořákovou skladbou. Tehdy to byla Symfonie č. 8 G dur.

Ve druhé polovině programu včera posluchači vyslechli Dvořákovo vokálně instrumentální dílo Svatební košile. Sopranistka Poláčková, tenorista Samek a barytonista Kusnjer stejně jako dirigent Hrůša před koncertem ocenili Erbenovu literární předlohu kantáty. „Svatební košile je jedním z nejlepších Dvořákových děl vůbec. Jsem rád, že u toho mohu být. Pro mě je to možná poslední provedení, čas nelze zastavit,” sdělil Kusnjer, který je od roku 1982 v angažmá Národního divadla a je trojnásobným držitelem Ceny Thálie. Kniha s Erbenovými baladami prý v jeho knihovně patří mezi ty „nejohmatanější”.

Kantátu Svatební košile napsal Dvořák na objednávku z Anglie v roce 1884. Dramatický charakter básně skladateli umožnil rozdělení textu mezi tři sólisty a sbor. Hlas vypravěče zastupuje sólový baryton a komentující sbor, postava nevěsty je svěřena sopránu a ženicha tenoru. „Dvořák napsal své dílo neuvěřitelně vynalézavě, je neskutečně složité, ale přitom působí srozumitelně. Autor se neprsí tím, jak je to složité,” charakterizoval Hrůša dílo, jehož provedení včera posluchači ocenili bouřlivým dlouhotrvajícím aplausem.

Foto Pražské jaro – Zdeněk Chrapek