Purcell v Nových Hradech

Pokud jste příznivci letních open air představení a zážitkové turistiky, nenechte si ujít Purcellovu Královnu víl v prostředí noční zahrady půvabného zámku Nové Hrady nedaleko Litomyšle. Tento „epilog“ právě zakončeného 55. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl potrvá do 4. července a hraje se denně.Protože první představení 30. června provázelo větrné a chladné počasí, vydali jsme se do Nových Hradů tak akorát na čas – a byla to škoda. Je lepší přijet dříve, před devátou, neboť ještě než zazní první tóny opery, je zde pro diváky připraveno mnoho atraktivních překvapení. Hosty vítají z balkónu fanfárami hudebníci, pak se procházíte prostorami zámku, jen tak – žádné bačkory ani průvodci, volně nahlížíte do pokojů i ložnic s welcome drinkem v ruce, jako dobří známí, které si zámecký pán pozval na návštěvu. Můžete projít park s bludištěm a zahlédnout krátké divadelní scénky nebo navštívit Galerii klobouků v oranžérii nebo Muzeum kol v bývalém špejcharu. Na zámku si v tanečním sále můžete se školenými  profesionály zkusit barokní tance a nechybí ani opulentní hostina, kde se před nočním představením posilníte, co hrdlo ráčí…Když se ve ztemnělé zahradě začnou hemžit drobní elfové se světýlky na hlavičkách (chlapecký sbor Pueri Gaudentes) a směrují vás k přírodnímu divadlu, jste už někde na půl cesty mezi realitou a „snem noci svatojánské“, který se tu s Purcellovou hudbou bude odehrávat.Přírodní amfiteátr mě překvapil svou miniaturní rozlohou, je to opravdu komorní scéna s malým auditoriem pro cca stovku lidí, sevřená kulisami zelených živých plotů a stěn. Divadelní kukátko nechte doma, zde se pěvcům a tanečníkům díváte doslova tváří v tvář. Ani malý orchestr – soubor starých nástrojů Le Chamarré Chateau Ensemble se sem celý nevejde, částečně je na scéně, částečně skryt očím diváků vzadu mezi keři. Na druhé straně odpadá potřeba jakéhokoli zvučení, akustika této přírodní scény je vyhovující a přirozené hlasy lidí i nástrojů tu znějí výtečně.

Královna víl je v díle anglického skladatele Henryho Purcella významná tím, že poté, co psal mnohokrát scénickou hudbu k divadelním hrám, zde poprvé použil Shakespeara a jeho nejznámější komedii Sen noci svatojánské ke zhudebnění a vytvoření samostatného díla. Vybírá si z něj různé scény a citově silné či zábavné momenty a neváže se na popisné vylíčení původního děje hry. Zhruba dvouhodinové představení o dvou aktech jelo bez přestávky, pouze s jednou technickou pauzou na doladění nástrojů.Ve zpívaných rolích jsme slyšeli sopranistku Lenku Máčikovou jako půvabnou Titanii, Annu Hlavenkovou ve dvojroli Víly a Junony, basbarytonista Jiří Sulženko ztvárnil důstojného Oberona a basista Jan Šťáva zcela nadchl v zábavné roli křupanského Klubka. Na tenoristu Jaroslava Březinu naložili inscenátoři dokonce tři role – zpívá Elfa, Foibose a ženskou roli Mopsy, což je fyzicky i interpretačně náročné. Březina vše zvládá s grácií, jeho lehký taneční krok v nepoddajné dámské krinolíně nelze než ocenit. Duet Březiny se Šťávou coby zamilovaným Klubkem, který se mu dvoří, je vůbec nejkomičtějším momentem představení. To stojí za vidění.Počet shakespearovských figur doplňuje pět tanečních rolí – asi nejvýraznější z nich je všudypřítomný Puk v podání neuvěřitelně elastického Jonáše Janků, který svými akrobatickými kousky a tichou kočičí mrštností udivuje publikum. Svým kostýmem trochu připomíná neposedného filmového Petera Pana. Další dvě taneční dvojice ztvárňují Hermii, Helenu, Lysandra a Demetriuse (Michaela Bartošová, Helena Šťávová, Radim Klásek a Zdeněk Stěhule).

Purcellova hudba je spíše jednoduchá, hravě lehká, s větší velkolepostí promlouvá v místech se sborem (výteční Pueri Gaudentes). Hudebně působivá je také scéna rozednění, kdy Juno a Phoebus vítají příchod slunce. Hudební nastudování řídil cembalista a dirigent David Švec, ve ztížených podmínkách, kdy na něj sboristé či zbytek orchestru ne zcela komfortně viděli, bylo dost obtížné udržet všechny v tempu a v přesných nástupech. Dalším problémem byla také citivost historických nástrojů na chladné a vlhké noční klima, nicméně i za těchto drsných „polních podmínek“ umělci podali reprezentativní výkon.

Režie v omezeném prostoru se ujala Magdalena Švecová, kostýmy pracující se světlem a zjednodušenými barokními liniemi navrhla jičínská výtvarnice Radka Mizerová. Působivá byla například scéna Elfa s barevnými svítícími ptáčky, kteří kolem něj poletují zavěšeni na dlouhých udicích, nebo zlaté sluneční masky Junony a Foiba, vítající úsvit vysoko nad hlavami diváků. Do scény se zapojila i vzdálená budova špejcharu, na jehož nasvícené průčelí se promítala stínohra. Když připočteme magické prostředí tajemné barokní zahrady se světly a svícemi, byl to velmi estetický až magický zážitek.

Lístky na tuto podívanou nepatří k nejlevnějším (1 500 Kč), ale kdybychom v jednom dni navštívili muzeum, zámek, operu a stylovou zámeckou restauraci, asi zaplatíme stejně, ne-li více. Takže proč si zdařilou inscenaci neužít i s něčím navíc?

Hodnocení autorky recenze: 75 %

Smetanova Litomyšl 2013 – Stagiona Nové Hrady
Henry Purcell:
Královna víl
(The Fairy Queen)
Hudební nastudování, dirigent, cembalo: David Švec
Režie a dramaturgie: Magdalena Švecová
Scéna a kostýmy: Radka Mizerová
Choreografie: Tereza Indráková
Pohybová spolupráce: Jonáš Janků
Světelný design: Jakub Sloup
Sbormistři: Libor Sládek, Zdena Součková
Soubor historických nástrojů Le Chamarré Château Ensemble
Chlapecký sbor Pueri Gaudentes
Česká premiéra scénického provedení 4.července 2012 Zámek Nové Hrady u Litomyšle
(psáno z reprízy 30. 6. 2013)

Titanie – Lenka Máčiková
Oberon – Jiří Sulženko
Víla / Juno – Anna Hlavenková
Elf / Foibos / Mopsa – Jaroslav Březina
Klubko – Jan Šťáva

taneční role:
Puk – Tomáš Janků
Hermie – Michaela Bartošová
Helena – Helena Šťávová
Lysandr – Radim Klásek
Demetrius – Zdeněk Stěhule

www.smetanovalitomysl.cz
www.baroknidivadlo.cz