Týden s tancem
Balet NdB chystá premiéru složenou z choreografií George Balanchina
Balet Národního divadla Brno připravuje na 5. května premiéru baletu Balanchine. Licenci na uvádění choreografií amerického baletu George Balanchina získávají pouze ty nejrenomovanější soubory a brněnský soubor uvede v rámci večera Balanchine hned čtyři: Concerto Barocco, Episodes, Serenade a Tschaikovsky Pas de Deux, brilantní neoklasické pas de deux na do té doby nepoužívanou hudbu z Labutího jezera, které na premiéře v Brně zatančí hosté Vadim Muntagirov a Fumi Kaneko.
George Balanchine byl a stále je choreografickým fenoménem, jehož tvorba je uváděna po celém světě. „Jeho choreografie stále vzbuzují obdiv téměř půlstoletí po jeho smrti a staly se vlastně klasikou 20. století. A nejen to. Jeho neoklasika nasměrovala další generace choreografů na cestu, na níž se současný balet nachází nyní,“ upřesňuje dramaturg baletu NdB Karel Littera. Balet NdB je prvním souborem v ČR, který uvede celý večer pouze z choreografií George Balanchina.
George Balanchine je Pablem Picassem ve světě tanečního umění. I přes prvotní nedůvěřivost publika i kolegů se nebál experimentovat a jít svou vlastní cestou. Na začátku své kariéry, ještě jako gruzínský tanečník Giorgi Melitonovič Balančivadze, byl členem baletního souboru Mariinského divadla, byl tedy vychován v tradici ruské školy klasického tance. Už ve svých choreografických začátcích se ale z klasického akademického stylu vymaňoval, inspiraci čerpal z nejrůznějších tanečních a pohybových stylů od akrobacie, přes moderní taneční směry až po společenské kabaretní tance.
Balanchine je považován za otce tanečního neoklasicismu – stylu, který nekladl příliš velký důraz na děj, ale dával prostor tanci samotnému. V rámci večera příznačně nazvaného Balanchine uvede Balet NdB dílo Serenade, který můžeme považovat za milník v dějinách tance. Balet tančí 28 tanečníků v modrých kostýmech na modrém pozadí. Balanchine jej původně koncipoval jako lekci jevištní techniky a do choreografie zapracoval nečekané události ze zkoušek. Když jeden student upadl, začlenil pád do baletu. Jindy zase přišel jeden ze členů souboru pozdě, a i to se stalo jeho součástí.
Na správné dodržování náročné choreografie dohlížely nyní v Brně zástupkyně The George Balanchine Trust z New Yorku Nanette Glushak a Diana White, které dlouhá léta tančily v Balanchinově souboru New York City Ballet. Diana White upozorňuje, že u Balanchina hrála naprosto klíčovou roli při tvorbě nové choreografie hudba: „Choreografie naprosto přesně reflektují podstatu a ducha konkrétní hudby. Všichni milujeme Bachovu fugu v baletu Concerto Barocco, komplexně s tancem na člověka působí jako náboženský zážitek.“ Balet Epizodes vznikl z Balanchinova nadšení pro hudbu Antona Weberna, s níž ho seznámil Stravinskij. Balanchine napsal, že Webernova orchestrální hudba je hudba, na kterou se dá tančit, protože dává mysli volnost „vidět tanec“.
Dalším kusem, který uvede Balet NdB, je Tschaikovsky Pas de Deux. Jedná se o hudbu z Labutího jezera, která nebyla vydána v původní partituře a na více než půl století zmizela. Když byla v roce 1953 objevena v archivu Velkého divadla, Balanchine požádal o povolení použít ji pro svou vlastní choreografii a toto povolení dostal. Balanchinovo pas de deux je osmiminutovou ukázkou baletní bravury a techniky. Tschaikovsky Pas de deux na brněnské premiéře zatančí jedni z nejlepších tanečníků současnosti, Vadim Muntagirov a Fumi Kaneko. Hvězdy Královského baletu v Londýně budou mít diváci možnost také v druhé repríze baletu Balanchine 7. května.
Severočeské divadlo uvedlo balet Popelka
Severočeské divadlo v Ústí nad Labem odpremiérovalo v pátek 28. dubna balet Popelka od Johanna Strausse mladšího. Klasický balet tentokrát nahrazuje výrazový tanec, hudba je takřka filmová, cílem je podle autorů hlavně pobavit diváka dojemným příběhem o milé dívce, která se i přes intriky zlé macechy a sester dostala na královský ples, získala si srdce prince a stala se jeho ženou.
Režie a choreografie se ujala Margarita Pleškova a Vladimír Gončarov. „Vybrali jsme titul, u kterého by se člověk mohl pobavit, zasmát se, dostat sprchu štěstí,“ říká Vladimír Gončarov. Komedie je podle něj mnohem náročnější než tragédie. „Musí to být vkusné, nikoliv vulgární, celý ansámbl baletního souboru se musel naučit vyjádřit emoce tak, aby byly pro diváka uvěřitelné,” doplňuje Margarita Pleškova. Podle Gončarova je titul taneční veselohrou. „Doufáme, že vytvoříme takovou atmosféru, aby si divák užil s námi.“
Do baletu vložili autoři podle svých slov kus sebe. Pečlivě vybírali obsazení, každému účinkujícímu se věnovali zvlášť, důležité jsou nejen baletní prvky, ale i mimika, gesta. „Hrozně hezky se mi to dělalo, protože člověk může víc hrát, vyjadřovat nálady. Navíc je to taková neoklasika, což je zase trochu něco jiného než klasický balet,“ říká Ikonja Pelemiš, představitelka hlavní role. „Moje postava je spíše lyrická, ale třeba u vystoupení sester se pokaždé směju, je to taková komedie na odlehčení pro rodiny s dětmi, ale i pro mladé.“ Soubor zkoušel od ledna.
Libreto je volně zpracováno na téma pohádek Charlese Perraulta. Autorem scény a kostýmů je Josef Jelínek, dirigentem Milan Kaňák: „Hudba k baletu pochází od Johana Strausse mladšího, ale není to tak úplně pravda, je to jeho posmrtné dílo. Strauss si v závěru života splnil svůj sen napsat balet, osud mu nedopřál nic víc než začít práci, trochu jí naskicovat,“ řekl Kaňák. Dílo sestavil Straussův přítel Josef Bayer. „Vybral náčrtky, skici, různé atmosféry, hudební obrazy, je to takový kaleidoskop jednotlivostí sestavených bez jednotné formy,” uvádí dirigent. Podle něj tím Bayer překročil věky, protože hudba je ústrojná, scénická až filmová. „Její vnímání je přirozené, dokresluje děj. O to náročnější je interpretace, pro tu střípkovitost, nesourodost. Byl to velký oříšek, se kterým jsem se museli s orchestrem poprat,“ uzavírá skladatel.
Studio ALTA otevírá nové prostory
Jak jsme informovali již dříve, Studio Alta, které je hned po divadlu Ponec naší nejznámější stagionou pro současný tanec, ale muselo svou činnost utlumit a změnit v posledních letech, získalo nové prostory v Libni a nyní je představí i širší veřejnosti. Sídlo v libeňském Pivovaru, které je nyní rekonstruováno, už může hostit první představení, a s nimi i diváky. Otevře se ve středu 3. května programem od deseti hodin dopoledne až do noci. Diváci mohou také stále podpořit rekonstrukci Studia Alta v crowdfundingové kampani:
Program:
10:00–14:00 Řev na hřišti & Studio Damúza: ZAHRÁTKY / interaktivní divadelní hřiště pro děti od 3 do 100 let.
Kolik krtků na zahradě máš, tolikrát jsi zahradníkem aneb kdo seje vítr, sklízí a bouří čili slimák je hrozný sluha a ještě horší pán! Do volné hry vstupují zahradníci a hudebníci a mění pravidla hry, jsou nevyzpytatelní jako počasí. Společně s dětmi se tak stávají tvůrci příběhu. Zahrátky je možné navštívit průběžně.
14:30–16:00 ALTA Tours: Cesta po kulturních spiklencích v Libni / procházka
Nejsme tu sami!
Se vstupem do nové lokality navazujeme nová přátelství a kujeme spiklenecké plány společně s našimi sousedy a sousedkami na Palm Beach (Palmovka). V rámci otevíracího dne bychom vás chtěli seznámit s několika organizacemi, které dotváří charakter našeho libeňského působení. Přidejte se k nám na procházku, během které navštívíme Libeňský svět, galerii a artspace SVĚTOVA1, Libeňskou synagogu (spolek Krajinou přílivu), Divadlo pod Palmovkou a Velký mlýn. Provázet vás bude ředitelka Studia ALTA Lída Vacková, produkční Anežka Medová a kurátor Petr Dlouhý. Procházka je tak i ideální příležitostí, jak se dostat ke všem vizím, plánům a snům Studia ALTA.
14:30 meeting point ALTA, 14:50 Libeňský svět, 15:20 SVĚTOVA1, 15:45 Divadlo pod Palmovkou, 16:10, Libeňská synagoga, 16:40 Velký mlýn
15:00–17:00 ALTÍK: Pohybové hry pro děti
Tanečně pohybová dílna pro děti ve věku 4–8 let, zaměřená na interakci s živou hudbou, naslouchání, kreativitu a hravost v pohybu. Na úvod workshopu vám zatančí děti z Dětského studia Altík svůj „Tanec pralesa“, inspirovaný lesem, zvířaty a improvizací klavíristy Floriána Tilzera na hudební motivy z Čtvera ročních období od Antonia Vivaldiho. Dílnou provedou Jana Novorytová, Markéta Pucová a Andrea La Rose.
16:30–19:00
VideoZápisky libeňského Rmutování /extract/
Uvedení první části projektu VideoZápisků, které zachycují zabydlování opuštěné budovy Libeňského pivovaru a její přetvoření v prostor živoucí uměním. Tento unikátní projekt vzniká z inciativy Studia ALTA a jeho finální uvedení budete moct zhlédnout na konci divadelní sezony 2023.
Šrámy/ la débattue
živá performance (work in progress)
Co je to vzpomínání?
Co si my a co si naše těla uchovají z různých životních příběhů?
Jak dochází k přenosu historie bolesti z generace na generaci? Jak můžeme o této bolesti mluvit? Šrámy/ la débattue je site specific výzkum kombinující prvky cirkusu, fyzického divadla a vizuálního umění. Zkoumáním různých prostorů a hrou s kameny a provazy se Stéphanie N’Duhirahe zabývá vlastní rodinnou historií a zpochybňuje viditelné i neviditelné stopy, které na ní mohly zanechat některé historické události. Šrámy také hovoří o procesu léčení a uzdravování prostřednictvím
povídání a sdílení.
16:30–19:00 Markéta Stránská & Jean Gaudin: Or to Be / film
Taneční film …Or to Be přivádí na scénu tři charaktery chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Je karikaturou míjení, naléhavou výpovědí o neschopnosti vystoupit ze zažitého stereotypu, o neschopnosti polevit v hysterii a aspoň trochu se k sobě přiblížit.
Videoisntalace / taneční film režisérky Stéphanie N´Duhirahe vznikly na základě stejnojmenné inscenace české performerky Markéty Stránské a francouzského tanečníka a choreografa Jeana Gaudina. Dílo tvoří v důsledku tři „sóla“, tři postavy, které o sobě nevědí a které spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto ne-setkání a může si představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly. Film je svébytným až komickým pojetím tísnivé prázdnoty, kterou současný svět zažívá za hutného doprovodu neustálé komunikace a nekonečného vršení zážitků.
Pracuje s pojmem prázdnoty a s ambivalentními pocity, které zažíváme uvnitř i okolo sebe, když se cítíme opuštěni či nedostatečně vytíženi. Tvůrci nabízí tři úhly pohledu, tři odlišné charaktery, které hledají vlastní cestu, jak se s neodbytným prostorem vyrovnat. Zda ho nutkavě zaplňovat vším, co je k dispozici, nebo ho přijmout a ocenit jako neoddělitelnou součást každého okamžiku.
16:30 + 18:00 Debora St.: Traces of Human Presence – Pivovar / site-specific instalace
Svým bytím v prostorech minulosti ovlivňujeme budoucnost. A co když ti cestu změním tady a teď? Paměť místa, to živé, co už odešlo a po čem nezbývá než záhada, dokud se po ní nezačneme pídit.
Site-specific instalace a výzkum vycházející z autorčina dlouhodobého zájmu o přirozenost chování ve (veřejném) prostoru.
Účinkují: Debora Štysová, Mara Ingea, Marie Anna Václavek Krušinová
16:30–19:00 MANUS ART Collective: sousedské setkání
19:30 Peter Šavel & kol.: ALTALICIOUS / dance
Participující umělci: David Králík, Jaro Viňarský, Helena Arenbergerová, Jitka Čechová, Zdenka Brungot Svíteková, Tomáš Janypka, Johana Pocková, Sabina Bočková, Eva Priečková a Jana Maroušková.
Začneme hudbou, všudypřítomným beatem a formováním energie. Vibrujeme prostorem. Můžeme prozářit celým prostorem. Můžeme být stříbrní, purpuroví, zlatozelení, třpytit se jako hvězdný prach. Nabíjíme svá srdce rytmem. Může dojít k velkolepému večírku. ALTA je znovuzrozena v pospolitosti.
21:00 Alex Sihelsk* & Anto_nie DJs / party
Galerie Benedikta Rejta v Lounech spolupracuje s představiteli (nejen) tanečního umění
Galerie Benedikta Rejta v Lounech představila nový výstavní projekt nazvaný Krása, ve kterém se prolíná současné výtvarné a živé umění, neobvyklá prezentace vybraných sbírkových děl i mezioborová spolupráce s Národním ústavem duševního zdraví a také s Tancem Praha. Výstava tak nepůsobí pouze vizuálně, ale oslovuje i další lidské smysly a inspiruje k celostnímu prožitku. Minimalistická instalace nepředkládá historický přehled ani nový kánon – akcentuje v současné době potřebnou pozitivní sílu krásy.
Mezi zastoupenými díly jsou objekty Elipsa, Dech a Tři princové Jindřicha Zeithammla, instalace Světlo Kamily Ženaté, videoprojekce Ayahuasca Jakuba Nepraše, malba Galaxie a Smaragd Adama Kašpara, skleněná instalace pro 12 vůní Paralelní ladění Lady Semecké a gotická Madona ze Svérázu. Prostřednictvím proměnné instalace se postupně během šesti měsíců představí 12 děl ze sbírek Galerie Benedikta Rejta. Vystavena budou díla umělců Antonína Střížka, Jiřího Koláře, Kamila Linharta, Karla Škréty, Ludviky Smrčkové, Mikuláše Medka, Olgy Karlíkové, Petra Hampla, Stanislava Podhradského, Václava Boštíka a dvou neznámých autorů, vstupující do dialogu s díly hlavní expozice.
Důležitým aspektem výstavy je také téma péče o duševní zdraví. Kurátorka výstavy Lucie Šiklová poukazuje na iniciační a ozdravnou roli umění v proměňujícím se světě. Právě z těchto důvodu byl ke spolupráci přizván Národní ústav duševního zdraví. Jeho tým výzkumného centra pokročilých studií mozku a vědomí skládající se z odborníků z oblasti medicíny, psychoterapie, historie umění nebo estetiky, přináší prezentaci současného výzkumu vnímání estetických podnětů i interaktivní dotazník, ve kterém si návštěvníci mohou otestovat svoji otevřenost vůči vizuálním vjemům.
„Vnímání krásy se uskutečňuje prostřednictvím zvláštního poznávacího procesu, který se liší od hodnocení běžných předmětů. Proto je naše hodnocení vznešeného obrazu kognitivně odlišné od hodnocení například jablka. Uvedené rozlišení mezi uměleckými a neuměleckými předměty přijal také neurovědecký výzkum, který se snaží objasnit procesy v mozku, které specificky zprostředkovávají estetické hodnocení uměleckých děl. Snaží se objasnit nejen to, proč jsou některé objekty vnímány jako krásné, zatímco jiné ne, ale také jak krása ovlivňuje náš pocit spokojenosti, smysl života i zdraví.“ říká profesor Jiří Horáček, psychiatr a neurovědec vedoucí Národní ústav duševního zdraví.
Důležitým partnerem výstavy je také mezinárodní festival Tanec Praha, se kterým v koprodukci vznikla taneční instalace přímo pro expozici. „Choreografka Yana Reutová s ukrajinskými tanečnicemi a českými hudebníky formují projekt na míru již pro vernisáž. Tereza Ondrová má za sebou několikaletou zkušenost z evropského projektu Dancing Museums a Tereza Lenerová odstartovala první verzi představovaného díla Taxon právě v galerii, kde vizuální síla řeči těla může vyznít v plné kráse…”, říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha. S prací všech umělkyní se diváci postupně budou moci seznámit. Tereza Ondrová bude vystopovat v rámci regionálního programu festivalu Tanec Praha a Tereza Lenerová představí Taxon, který je také předstupněm divadelně rozvinuté choreografie Existuje dojem bytí.
Choreografii na vernisáž připravila Yana Reutová se skupinou ukrajinských tanečnic a přímo na vernisáži byla provedena za doprovodu živé hudby Jany Kubánkové a Tomáše Kerleho. Tančí Diana Khrushch, Olena Korotkova, Anastasiia Pavlovska, Yana Reutova, Valeriia Tsvirkunova. Kostýmy navrhla Mariana Novotná.
Další živý aspekt do výstavy přináší akrobatka Eliška Brtnická skrze performance Obrysy. Eliška, obdobně jako samotný tanec v expozici, vstupuje s performance do umělecké instalace jako její součást. Performance Obrysy je menší sólovou variantou inscenace Thin Skin: „Obrysy jsou meditativním dílem pohybové instalace. Svět jako grafický model. Kovové pruty se v prostoru prolínají s tělem performerky, která citlivě přijímá fyzikální odpovědi materiálu a nechává tak vznikat abstraktní kovové sochy. Své tělo nakonec otiskne v hmotě. Tato ‚intuitivní fyzika‘ demonstruje nejzákladnější principy bytí v gravitačním poli země. Určité moje pohyby se mohou nevratně projevit na tvaru ‚hrazdy‘ a vytvořit nové podmínky ne/stability, na něž se musím pokaždé znovu adaptovat,“ popisuje performerka a autorka inscenace Thin Skin, která byla oceněna i na letošní České taneční platformě.
Mezzosopranistka Markéta Cukrová dramaturgicky připravila výběr hudby, kterou si návštěvníci mohou poslechnout při prohlídce výstavy. Smyslové zážitky jsou také rozšířeny o olfaktorický rozměr v instalaci pro 12 vůní. „Olfaktorické instalace ve výstavní a muzejní praxi jsou atraktivním i velmi funkčním nástrojem. Vůně, přírodní aromatické látky, mají významný vliv na naše pocity a prožívání. Dnes znovu objevujeme jejich význam, známý od nejstarších civilizací lidských dějin,“ říká ředitelka galerie a autorka vůní Kateřina Melenová.
Přehled doprovodných programů z oblasti současného tance a akrobacie
10. 5. | 13.00-17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
19. 5. | 13.00-17.00 | Tanec v expozici | Krása v síle – síla v kráse | Yana Reutova a spol.
7. 6. | 13.00 -17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
8. 6. | 13.00 -17.00 | Tanec v expozici | Krása v síle – síla v kráse | Yana Reutova a spol.
22. 6. | 13.00-17.00 | Tanec | Tereza Ondrová | regionální program festivalu Tanec Praha
29. 6. | 13.00-17.00 | Tanec | Taxon | Tereza Lehnerová | regionální program festivalu Tanec Praha
26. 7. | 13.00-17.00 | Tanec v expozici | Krása v síle – síla v kráse | Yana Reutova a spol.
29. 7. | 13.00-17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
17. 8. | 13.00-17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
13. 9. | 13.00-17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
26. 9. | 13.00-17.00 | Tanec v expozici | Krása v síle – síla v kráse | Yana Reutova a spol.
4. 10. | 13.00-17.00 | Performance v expozici | Obrysy | Eliška Brtnická
20. 10. | 13.00-17.00 | Tanec v expozici | Krása v síle – síla v kráse | Yana Reutova a spol.
Galerie Benedikta Rejta v 60. letech 20. století pod vedením Jana Sekery začala budovat sbírku současného umění se zaměřením na konstruktivní tendence. Aktuálně disponuje sbírkou moderního a současného umění a umění přelomu 20. století. Sídlí v budově bývalého pivovaru rekonstruované podle návrhu architektů Emila Přikryla, Tomáše Bezpalce a Tomáše Novotného, kteří byli za rekonstrukci v roce 2004 nominováni na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award EU. Od září 2020 je ředitelkou GBR Kateřina Melenová a hlavní kurátorkou Lucie Šiklová.
Národní divadlo Brno: Pozvánka na e-výstavu IVO VÁŇA PSOTA
Tanečník a choreograf Ivo Váňa Psota (1. 5. 1908 – 16. 2. 1952) je jednou z největších osobností českého tanečního umění 20. století. Už ve svých dvaceti letech byl jmenován uměleckým šéfem baletu NdB a tři období, po která v NdB působil jako tanečník, choreograf a umělecký šéf (1926–32, 1936–41, 1947–52), přinesla brněnskému baletu řadu vynikajících inscenací, ale také položila pevný základ kvalitního a jedinečného souboru.
Nová e-výstava archivu NdB mapuje Psotův život a dílo a přináší fotografie z jeho nejznámějších inscenací, jako bylo Divadlo za branou, Signorina Gioventù či Romeo a Julie, ale také z mnoha dalších, a to jak brněnských, tak zahraničních, především jihoamerických. E-výstava Ivo Váňa Psota je přístupná od 1. 5. do 4. 9. 2023 na webových stránkách archivu ZDE.
AVÍZO: Dvacátý ročník ProART Festivalu
ProART zveřejnil přihlášky svého jubilejního XX. ProART Festivalu v šesti městech. Uskuteční se od 15. července v Moravském Krumlově, Brně, Slavonicích, Jičíně a Praze. Poslední zastávkou bude Olomouc na přelomu září a října. Účastníky čekají tradiční umělecké dílny v žánrech tanec, herectví, zpěv, hudba, psaní, fotografie. Vyučovat bude 36 lektorů. Letošní ročník nese motto: „Ohlížej se vpřed.“ Je to jistá retrospektiva a bilance festivalu po dvaceti letech. Večerní program festivalu bude zveřejněn v červnu, na lekce se mohou hlásit zájemci od května ZDE.
Ředitel festivalu Martin Dvořák k letošnímu ročníku říká: „ProART Festival se stal takovou letní tradicí. Koná se už dvacet let, což je v českém kulturním kontextu dlouhá doba. Nabízí se tedy určitá bilance – festival se rozrůstá, produkuje a plodí, v existenční ekonomické kondici však není. Veřejné zdroje se krátí, byrokracie narůstá. Soukromý sektor podporující kulturu se nejen nám vyhýbá. Vsadili jsme tedy letos na účastníky, pokud má festival přežít a rozvíjet se do dalších let, musí přijít lidé – účastníci – a zaplatit si ho. Věříme, že se tak stane.“
ProART Company uvede do prázdnin také svůj celý současný repertoár s premiérou česko-německého projektu Music in Motion. Aktuální projekt Rozhovory s útěkem podle knihy Báry Basikové nebo stálice Chopin a Sandová, Haas_Dny po slávě nebo Ludwig B. budou k vidění v Praze, v Brně a dalších městech. Ve spolupráci se společností Opera lidem vystoupí i v dalších reprízách opery Rusalka od Antonína Dvořáka.
Představení PSOTA_Mistr je navíc od večera 1. května až do 15. května streamováno online, a to ke 115. výročí narození Ivo Váni Psoty.
AVÍZO: Letní scéna Losers Cirque Coampany v Anežském klášteře
Losers Cirque Company spustila předprodej na letošní Letní scénu, která bude pro diváky opět připravena v prostorách Anežského kláštera. Chystá se však změna lokace a nová inscenace. Lůzři pro fanoušky připravili site specific multižánrové představení, které propojuje starobylé prostředí kláštera, nový cirkus, autorskou hudbu, zpěv a živé vyprávění do jednoho celku. Průvodcem bude herec, vypravěč a přední představitel storytellingu Justin Svoboda.
Site specific projekt se uskuteční pouze v 10 termínech po dvou představeních a jen pro limitovaný počet diváků. Do 15. května si mohou diváci obstarat vstupenky za předprodejní cenu 990 Kč, poté se zvýší na 1090 Kč. Pokladna bude otevřena vždy v den představení, hodinu před zahájením u vstupu do Národní galerie z ulice Anežská. Site specific projekt, který Losers připravili do Anežského kláštere, nese název Sancti. Posle autorů se moderním způsobem dotýká tématu svatosti a přinese divákovi magický a neopakovatelný zážitek. Autory scénáře jsou Justin Svoboda, principál souboru Petr Horníček a choreografka Michaela Kadlčíková.
Losers Cirque postupně obnovují svůj repertoár a některé starší inscenace tedy nyní směřují do derniéry. Ve středu 3. května se soubor rozloučí s inscenací Heroes a 10. a 11. května bude poslední možnost vidět inscenaci Vzduchem.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
