Zákulisí příprav nové sezony České filharmonie

David Mareček, 10.04.2014 18:20

Sloupek Davida Marečka

Česká filharmonie zveřejnila program 119. koncertní sezony. Máte-li, milí čtenáři Opery Plus, chuť, zvu vás na malý výlet do zákulisí jejích příprav.

Objev z Uzbekistánu
Znají to všichni intendanti, ředitelé i dramaturgové: každý týden vás agentury zahlcují „zaručenými“ tipy na skvělé sólisty, dirigenty i zpěváky. Všichni jsou podle nich úžasně nadaní, úspěšní a každý dobrý orchestr je chce angažovat. Někdy je pekelná otrava se tím probírat, jindy narazíte na skutečný poklad. Věřím, že se nám to podařilo u uzbeckého pianisty Behzoda Abduraimova. Nabídka z agentury vypadala seriózně, nahrávky na YouTube byly slibné, a tak jsme se s kolegou Robertem Hančem vypravili na jeho recitál do Londýna. Co jsme viděli a slyšeli, nám vyrazilo dech. Drobný nenápadný hoch, který sotva usedne ke klavíru, jako by s ním srostl. Přirozený pohyb, přirozená muzikalita, absolutní splynutí s nástrojem. Hrál náročný a různorodý program: Schuberta, Beethovenovu Appassionatu a v druhé půli Liszta. Ve všem dechberoucí technika a přitom žádná exhibice. Úplný ponor do hudby, dokonalé odlišení stylů, nepřeberná škála výrazu. A hlavně přirozenost a samozřejmost, s nimiž zacházel s klavírem. Úspěch byl fenomenální, celá Queen Elizabeth Hall na nohou a u vytržení. V tu chvíli jsme věděli, že máme objev sezony, a nemohli se dočkat, až ho budeme moci uvést v Praze. Na našem zahajovacím koncertu v říjnu zahraje s Jiřím Bělohlávkem Prokofjevův Třetí klavírní koncert, z nímž vyhrál v osmnácti letech London International Piano Competition.

Adam Plachetka dramaturgem
Pokud orchestr nemá svého dramaturga, vytváří dramaturgii jednotlivých koncertů většinou šéfdirigent nebo hostující dirigenti. Nestává se, že by program navrhoval sólista. V případě našeho Novoročního koncertu to však bylo trochu jinak. S Adamem Plachetkou jsme se sešli v Berlíně, kde zrovna zpíval. Hledání vhodného termínu pro společný koncert trvalo mnoho měsíců, proto jsme se těšili, že konečně budeme domlouvat program. Než jsem se stačil na cokoli zeptat, překvapil mne Adam otázkou, zda bychom měli zájem o tematicky jednotný pořad. V duchu jsem zajásal, protože jediné, čemu jsme se opravdu chtěli vyhnout, bylo operní gala smíchané z mnoha žánrů. Pořad složený z árií a duet italského belcanta Novému roku slušel a do dvou dnů jsme měli od Adama úplný návrh včetně stopáže! S Tomášem Netopilem jsme poté doplnili Rossiniho virtuózní předehry a Verdiho baletní hudbu, aby se mohl plně projevit i orchestr. Malé časové drama nastalo při hledání pěvecké partnerky. Chtěli jsme cizinku, která v Praze dosud nezpívala. Adamem Plachetkou navržená a námi nadšeně akceptovaná Valentina Naforniţa měla sice volný termín, ale Vídeňská státní opera ji nakonec pro Prahu neuvolnila. Při hledání alternativy jsme narazili na Ailyn Pérez, která se jevila jako ideální. Se zvědavostí jsem volal Adamovi, zda by jako partnerka vyhovovala i jemu. Jaké bylo moje překvapení, když mi sdělil, že Ailyn dobře zná, několikrát spolu zpívali a chtěl ji sám navrhnout. Komplikace s termínem tentokrát nenastala, a tak byl program novoročního koncertu úplný. Do uzávěrky katalogu chyběly dva dny.

Televizní opera v Rudolfinu
S nápadem uvést českou premiéru opery Čím lidé žijí přišel ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina. S Jiřím Bělohlávkem ji chtěli zařadit do programu už loni, ale z časových důvodů vytlačily operu Dvořákovy symfonie, jejichž nahrávku bylo třeba včas dokončit. Letos tedy konečně tato televizní opera v Rudolfinu zazní. Čím lidé žijí byla skutečně psána pro televizi a měla premiéru roku 1953 v New Yorku. Zvláštností téhle Martinů opery je fakt, že byla komponována na anglické libreto. Přestože existuje i český překlad, jeho nízká úroveň utvrdila všechny zúčastněné v záměru provést operu v anglickém originále What Men Live By. Libreto si v Americe napsal sám Martinů na námět Tolstého povídky pojednávající o padlém andělu Michaelovi, který musí najít odpověď na tři otázky, aby se směl vrátit na nebe. Martinů si Tolstého vánoční příběh uzpůsobil do širšího biblického podobenství, smysl otázek a naděje odpovědí však zůstaly: Co přebývá v člověku? – Láska. / Co není člověku dáno? – Poznat své vlastní potřeby. / Čím člověk žije? – Tím, že v člověku přebývá láska. Hlavní role zazpívají Ivan Kusnjer, Jan Martiník, Lucie Silkenová a Tomáš Kořínek.

Na co se nejvíce těším
Je těžké, skoro nemožné odpovědět na otázku, na který program se já sám nejvíc těším. Sezonu stavíme vždycky tak, aby každý koncert byl uceleným a silným zážitkem. Své slovo má šéfdirigent, umělecká rada, koncertní management i marketing. Všechny programy procházejí přísnou oponenturou, a teprve když jsou všichni spokojeni, jsou přijaty do katalogu. Mám tedy přirozeně rád všechny koncerty, které posluchačům nabízíme. Pokud bych měl přece jen vybrat tři, byly by to tyhle: Mahlerova Druhá symfonie „Vzkříšení“ s Jiřím Bělohlávkem. Auferstehungssymphonie mne nikdy nepřestane dojímat. Považuji ji za jedno z nejsilnějších děl celé hudební literatury. A jedna ze sólistek koncertu, Bernarda Fink, byla první zpěvačka, která mne dokázala na koncertě rozplakat svým andělsky čistým přednesem písně Prasvětlo.

Druhý koncert, na který se obzvláště těším, je také mahlerovský: Chlapcův kouzelný roh s Matthiasem Goernem a Manfredem Honeckem. Tento cyklus jsem poprvé živě slyšel v Brně s Českou filharmonií a nedávno zesnulým Gerdem Albrechtem. Sóla zpívali (báječně!) Angela Maria Blasi a Thomas Quasthoff. Loňské Goerneho provedení v Berlíně patřilo k mým nejlepším koncertním zážitkům uplynulé sezony.

Do třetice se těším na Davida Zinmana, jehož pražské vystoupení jsme museli o rok odložit. Zinmanovo provedení Beethovena patří k zajímavým, historicky poučeným a přitom velmi moderním interpretačním výkladům. A Julia Fischer v Druhém koncertu Bohuslava Martinů je splněným snem každého milovníka houslové hry.