Bravo pro brněnský balet: Pták Ohnivák a Six – magie minimalismu

Někdo chodí na balet kvůli počtu fouette, které je balerína schopná vyseknout, někdo aby si osvěžil školní znalosti hudebních děl velikánů, někdo kvůli tomu, aby byl “in”. Ti, kdo si chodí do divadla pro nové a silné zážitky, by rozhodně neměli promeškat komponovaný večer s choreografií Six a novodobým Ptákem Ohnivákem. Z obou jednoaktových baletů dýchala svěžest, autenticita a naděje, že balet Janáčkova divadla najel na tu správnou světovou vlnu.

Minimalismus, čistota, opravdovost a… síla. Tak by se dal charakterizovat páteční premiérový večer 30. března v brněnském Janáčkově divadle, který sloučil dvě nové choreografie – Six Izraelce Itzika Galiliho a novodobého Ptáka Ohniváka pražské tanečnice a choreografky Nataši Novotné. Přes “věkový” rozdíl hudebních předloh  – Pták Ohnivák Igora Stravinského měl premiéru v roce 1910 a Six Marimbas Stevena Reicha vznikl v roce 1986 – se opravdu zdálo, jakoby obě choreografie k sobě nějakým způsobem patřily. 
Musím se přiznat, že od Itzika Galiliho po shlédnutí několika vždy naprosto dokonalých věcí už nic horšího nečekám. Bez nadsázky se dá říct, že na co sáhne, to se podaří. Tentokrát si tento Izraelec žijící v Nizozemí (ověnčený několika prestižními cenami za své choreografie) jako hudební předlohu vybral skladbu, která redukuje hudbu na čistý rytmus. Její autor, skladatel Steven Reich, se již v šedesátých letech minulého století dal na hudební minimalismus a v letech sedmdesátých jej zase očarovalo africké a indonéské bubnování. Výsledkem této souhry je i skladba Six Marimbas – repetitivní rytmus bicích zvaných “marimby” nachází svůj protipól v gestech a pohybech mužských tanečníků, mezi nimiž se “jen tak” pohybuje pět čtverců, animovaných tanečnicemi.  Ty si po celou dobu nezatančí – jejich protějšky však takříkajíc “makají” po celých zhruba dvacet minut na plný výkon.

Celé to dává na frak těm, kteří si myslí, že choreografie musí mít nějaký příběh, výrazný začátek a jasný (nebo přinejmenším úsměvný) konec. Galili přijde vždy s něčím, co je “šokující” nebo aspoň nezvyklé, ale udělá to tak, že to vždy okamžitě přijmete za své. Six je čistá, ryzí, bez příkras – jako bychom zabrousili do oblasti novodobého designu. Mimochodem použitou kombinaci černé a bílé, světla a stínu má zase na svědomí Galiliho dvorní světelný designér Yaron Abulafia. 
Kdo by si myslel, že druhým kusem večera bude kýčově vyvedená pohádka o zlatém ptákovi Fénixovi, jehož pírko princi pomůže vysvobodit princeznu, ten byl se šeredně zklamán. A ještě že tak. Zbrusu nový Pták Ohnivák choreografky Natašy Novotné není pohádkou pro dospělé, ale mýtem o smrti a znovuzrození. Nejedná se o zadýchanou citaci klasiky, kterou Stravinskij složil pro Ďagilevův Ruský balet před více než sto lety, ale o vkusný a nápaditý “update”.

Pro tento nový balet Janáčkovo divadlo odhalilo celý prostor svého jeviště a v kombinaci s jednoduchým nasvícením a minimalistickými kostýmy vznikla vzdušná, střízlivá, a přesto výtvarně zdařilá scéna – dílo brněnského architekta Tomáše Rusína. Nenajdete zde žádné povlávající vílí šátky ani monstrózní vyobrazení Kostěje Nesmrtelného či červeno-zlatě vyšňořeného Ohniváka. Vše je ořezané až na dřeň a hlavně – úplně jiné. Stravinského hudba tu dostává zaslouženou poctu.
V neposlední řadě na celkovém vyznění Ptáka Ohniváka, který se v Brně hrál naposledy v letech 1980 – 1982, mají svoji zásluhu i tanečníci. Ivoně Jeličové role Poznání (tedy Ptáka Ohniváka) sedne tak, že bych snad nikoho jiného v ní ani vidět nechtěla. V originálním zlatém kostýmu udržuje po celý čas potřebné napětí a tajemství, pro Ohniváka tak nezbytné. Dynamiku v ději baletu rozvíjí i koncepce Strážců času, z jejichž interpretů jeden – Jan Fousek – získal před pár dny Thálii za loňské Nebezpečné známosti. Závěr brněnského Ptáka Ohniváka je autentickým vygradováním Stravinského fenomenální hudby.

Jestli bych si z repertoáru Janáčkova baletu něco velmi ráda zopakovala, tak je to rozhodně Pták Ohnivák a Six. Po dlouhé době z hlediště Janáčkova divadla zaznělo zasloužené “bravo”. 

Stev Reich:
Six
Six Marimbas
Choreografie: Itzik Galili
Scéna: Janco Barneveld
Kostýmy: Natasja Lansen
Světelný design: Yaron Abulafia

Igor Stravinskij:
Pták Ohnivák
Choreografie: Nataša Novotná
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Eva Brzáková
Světelný design: Pavla Beranová
Dirigent: Caspar Richter
Balet Národního divadla v Brně
Orchestr Janáčkovy opery v Brně
Premiéra 30. března 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Ohnivák – Ivona Jeličová (alt. Eriko Wakizono)
Muž / carevič – Adam Sojka (alt. Filip Veverka, Marek Svobodník)
Žena / princezna – Aki Nishio (alt. Leila Labodiová)
Strážci času – Andrea Smejkalová, Jan Fousek, Michal Pimek (alt. Markéta Habalová, Morgana Collangettes, Petr Kondler, Vítek Kořínek)
Kostěj – Jeroen Selderslaghs (alt. Vítek Kořínek)

www.ndbrno.cz

Foto ND Brno