První rok nové ředitelky Pražského filharmonického sboru

Jejímu nástupu do čela jednoho z našich nejprestižnějších sborových těles předcházelo na sklonku předloňského roku odvolání tehdejšího ředitele Pražského filharmonického sboru Richarda Sporky. O jeho okamžitém odchodu ze dne na den rozhodl dnes už bývalý ministr Jiří Besser poté, co Sporka poslal náměstkovi ministra Radku Zdráhalovi SMS, v níž vyjadřoval své obavy o budoucnost sboru a Jiřího Bessera údajně nazval buldozerem.

Dnešní ředitelka Pražského filharmonického sboru Eva Sedláková, dlouholetá pracovnice Ministerstva kultury, České filharmonie i manažerka kulturních projektů, je na svém postu už druhým rokem. 

Nedá mně to a začnu hned nejspíš jednou z nejožehavějších otázek: Onen rok, co jste ve funkci, je dostatečně dlouhá doba na to, abyste měla takříkajíc „v malíčku“ finance Pražského filharmonického sboru. Jak si sbor v tomto ohledu v současné době stojí, co vám vychází při srovnání s léty předchozími a jaká je perspektiva roku příštího i ta dlouhodobější?

Nebylo tak obtížné během několika prvních měsíců zjistit, že Pražský filharmonický sbor je značně podfinancován. Byl to důsledek razantních škrtů v předchozích dvou letech o více než 18% včetně prostředků na mzdy. Takový stav financí mi samozřejmě neumožňoval realizovat záměry, se kterými jsem do Pražského filharmonického sboru nastoupila. O neúnosné finanční situaci Pražského filharmonického sboru jsem už v březnu 2011 začala jednat s Ministerstvem kultury a je nutné říct, že tehdejší vedení ministerstva naše argumenty akceptovalo a zvýšením příspěvku mi pomohlo ekonomickou situaci v roce 2011 stabilizovat. V této souvislosti musím poznamenat, že jsme pochopitelně zanalyzovali všechny druhy nákladů Pražského filharmonického sboru a zpřísnili jsme vnitřní kontrolní systém, což přineslo vnitřní úspory v řádu několika set tisíc korun.

I v letošním roce nám Ministerstvo kultury snížilo příspěvek na provoz o cca 1,5 milionu korun. Předpoklad, že bychom toto snížení byli schopni nahradit výnosy z koncertní činnosti sboru, je ovšem nereálný, protože našimi partnery jsou vesměs kulturní instituce, které čelí stejnému snižování zdrojů jako my. Ani zahraniční působení sboru v letošním roce nepřinese takový finanční přínos, který by tento výpadek nahradil. Snažím se samozřejmě jednat s možnými sponzory, což je v současné ekonomické situaci velmi složité, a zároveň budu opět jednat s Ministerstvem kultury. Věřím, že tak jako v loňském roce i letos najdeme řešení, které umožní sboru minimalizovat ekonomickou nejistotu a dále se rozvíjet. Za dobu vašeho působení v Pražském filharmonickém sboru  jste jistě již měla možnost podílet se na dlouhodobějším plánování jeho činnosti. Jak se vám daří vybalancovat vytížení sboru a platy zpěváků?

Od té doby, co jsem nastoupila, jsme se s panem sbormistrem Vasilkem dohodli i na způsobu odměňování zpěváků, který by v co největší míře odrážel nejen jejich umělecký výkon, ale i četnost obsazení. Plat zpěváka se tedy dnes u nás skládá ze základu, jehož výše vyplývá z tabulky, a dále pak z osobního příplatku, který je přiznáván každému zpěvákovi či zpěvačce vždy na půl roku a zohledňuje tři kritéria: obsazovanost (v určeném časovém období), úroveň uměleckého výkonu a spolupráci v hlasové skupině. Jsem ráda, že jsme společně našli shodu na tomto způsobu, který umožňuje ty skutečně malé prostředky, které máme, rozdělit co možná nejspravedlivěji. To víte, že bych si představovala a přála, abychom měli peněz na platy víc. Udělám pro to všechno, co bude v mých silách.

Jak vůbec hodnotíte umělecký potenciál Pražského filharmonického sboru? Určitě i v tomto směru je stále co vylepšovat…

To je otázka spíše na hlavního sbormistra než na mne. Za sebe však mohu říct, že Pražský filharmonický sbor v posledních letech podává velmi stabilní výkony a odborná veřejnost u nás i v zahraničí tuto skutečnost reflektuje téměř bezvýhradně kladně. Sbor pracuje koncentrovaně, v klidné atmosféře a na jeho současné úrovni je to myslím znát. Všichni umělci Pražského filharmonického sboru vědí dobře, co je třeba zlepšit a na čem je třeba pracovat. V tomto směru mají mou stoprocentní podporu.Prakticky hned zkraje jste neskrývala ambice dostat Pražský filharmonický sbor na prestižní zahraniční festivaly typu Salcburku, Luzernu, Schleswig-Holsteinu, Edinburghu, Aix en Provence či Glyndebourne. Jak reálně to vidíte teď? Můžete se již něčím konkrétním v tomto směru pochlubit?

Realita je určitě obtížnější, než jsem si představovala před nástupem do funkce. Pokud jde o zmíněné festivaly, tak angažmá na neméně prestižním operním festivalu v Bregenz prozatím vylučuje účast na ostatních letních festivalech. Sbor je tam plně angažován celý červenec a srpen.

Jsem ráda, že se nám v současné nejednoduché ekonomické situaci společně daří dostávat se zpět na pódia, kde sbor dříve vystupoval. Někdy pozvání přijde v okamžiku, kdy už jsme přislíbili jiné angažmá. To se nám teď stalo například s pozváním na provedení Wagnerova Parsifala s drážďanskou operou do Salcburku v dubnu a březnu 2013. Bohužel máme v té době už jiné závazky, které nemůžeme odříct. Ale jsem optimistka a věřím, že v dalších sezónách budeme mít s termíny pro možná angažmá větší štěstí.

Angažování pěveckého sboru do programu večera je pro koncertní pořadatele vždy finančně náročná záležitost. Když budu mít jako pořadatel finanční tíseň, první kde ušetřím, bude angažování sboru. Proto jsem všem pořadatelům bez výjimky vděčná, že přes všechny finanční obtíže oratorní díla do sezón stále zařazují. Prozraďte prosím to nejpodstatnější z kalendáře Pražského filharmonického sboru pro nejbližší období…

Mimo našeho samostatného koncertu v kostele sv. Šimona a Judy 12. dubna tohoto roku se v nejbližší době – 19. a 20. dubna – opravdu těším na provedení náročného celovečerního díla Kniha sedmi pečetí skladatele Franze Schmidta s dirigentem Manfredem Honeckem a Českou filharmonií. Jde o českou premiéru a skutečnou událost. V době, kdy jsem pracovala v České filharmonii, jsme toto dílo s Manfredem Honeckem do programu plánovali. Tenkrát se to nezdařilo a jsem ráda, že u toho s Pražským filharmonickým sborem nyní budu.

Pokud jde o příští sezonu, musím zmínit naší řadu samostatných koncertů, opět v Rudolfinu, v sále Martinů a v kostele sv. Šimona a Judy. Ze zahraničních angažmá nemohu opomenout pozvání na nahrávání jedné z prvních Wagnerových oper „Das Liebesverbot“ v Mnichově s orchestrem bavorského rozhlasu. Dále pak pozvání do berlínské Komické opery v květnu a červnu příštího roku, kde budeme celkem pětkrát vystupovat v představení opery Solaris skladatele Davida Glanerta. V berlínském Konzerthausu a v pařížské Národní opeře vystoupí ještě mužská část sboru v Šostakovičově Symfonii č. 13. Společně s Českou filharmonií bychom měli také účinkovat v červenci na festivalu v Bad Kissingen. Velký projekt, připravovaný pro příští sezónu, konkrétně na duben 2013 – Schönbergova opera Mojžíš a Aron s Christophem von Dohnányim a Izraelskou filharmonií – byl bohužel pro stále trvající rekonstrukci sálu v Tel Avivu přesunut na pozdější termín.

Samostatnou kapitolou je spolupráce Pražského filharmonického sboru na operních produkcích, ať už doma – v Národním divadle, či venku. Něco už jste prozradila, co ještě můžete v tuto chvíli zveřejnit?

Sladit provoz operního domu s provozem samostatného koncertního sborového tělesa je velmi obtížné. Přesto takováto pozvání, zvlášť pokud jsou od prestižních operních domů, rádi přijmeme. Mimo Národního divadla, kde nyní vystupujeme v Parsifalovi a ve Hrách o Marii Bohuslava Martinů, a  zmíněné plánované spolupráce s berlínskou operou, jsme v současné době v kontaktu s jedním z německých operních domů a o případné spolupráci jednáme…Ještě přece jen k aktuálním věcem: Právě v těchto dnech vrcholí soutěž na novou skladbu pro Pražský filharmonický sbor. Co o tom můžete již teď prozradit? A proč jste tuto soutěž vůbec vypisovali a co si od ní slibujete?

S nápadem přišel náš hlavní sbormistr Lukáš Vasilek asi před rokem. Bylo to v době, kdy jsme uvažovali o dramaturgii acappellové řady a diskutovali o nových, současných skladbách, které by byly zajímavé a bylo by možné je zařadit do programu našich koncertů. Pan sbormistr si stěžoval, že nová díla vlastně nevznikají. A to už byl jenom krůček od toho vypsat soutěž. Uzávěrka byla teď 31. března a sešlo se nám více než 120 skladeb z celého světa, což nás naprosto ohromilo. Projdeme nyní všechny přihlášené skladby, zda splňují předepsané formální náležitosti, a potom bude mít ustavená komise tedy opravdu co dělat! Vítězné dílo provede sbor v průběhu příštích dvou sezon na našich samostatných koncertech a zároveň bychom ho měli nahrát pro Český rozhlas. Slibujeme si tedy od soutěže nejen příležitost provést vynikající současnou skladbu pro smíšený pěvecký sbor, ale i podnítit skladatele, aby pro smíšené sbory skládali.

Proslýchá se též, že připravujete Akademii sborového zpěvu. O co přesně půjde?

Akademie sborového zpěvu je náš nejnovější projekt, který právě rozbíháme. Jde nám o to nabídnout mladým lidem, především studentům konzervatoří a hudebních fakult, zkrátka těm, kteří uvažují o profesionální pěvecké dráze, možnost zkusit práci v profesionálním sboru, a připravovat se tak na své možné budoucí povolání. Zatím akademii připravujeme jako jednoletý projekt – od září do června – jehož účastníci budou mít možnost se seznámit se stěžejním sborovým repertoárem pod vedením obou našich sbormistrů. Zároveň budou spolu se členy sboru účinkovat na vybraných koncertech. „Akademici“ budou ovšem nejprve muset projít náročným dvoukolovým konkurzem. Všechny potřebné informace jsou na naší webové stránce nebo na facebooku.

Mám pocit, že jako příjemci státní dotace jsme k něčemu takovému skoro povinováni. Když se ohlédnete za těmi prvními vašimi měsíci, strávenými v Pražském filharmonickém sboru, co bylo snadnější, než jste čekala a co vám naopak dalo zabrat víc, než jste předpokládala?

Když jsem loni v lednu nastoupila, zjistila jsem, že není vůbec připravena aktuální sezóna, tedy září 2011 – červen 2012, že v ní není jediný koncert. První tři měsíce jsem tedy nevěnovala ničemu jinému, než sjednáváním angažmá, která už měla být dávno dohodnuta, a jsem ráda, že se to nakonec všechno podařilo. Poté jsem se vedle plánování dalších sezón intenzivně věnovala vnitřnímu upořádání organizace, v níž nefungovaly některé základní mechanismy, které by usnadňovaly a zprůhledňovaly její chod. Bylo potřeba postupně nastavit pravidla, která budou jasná a závazná. Nejsme ještě u konce, ale jsem ráda, že i pro tuto nepopulární práci jsem našla pochopení větší, než jsem předpokládala.

Vaše největší přání, spojené s Pražským filharmonickým sborem?

Mé přání je neskromné. Mám vlastně dvě přání. Samozřejmě si přeji, aby se sboru dařilo, aby se zvýšil počet lidí, kteří budou rádi chodit na naše samostatné sborové koncerty, a zároveň abychom byli zváni na ta nejprestižnější pódia ke světovým orchestrům. To předpokládá trvalé vynikající výkony bez zakolísání. Ty ale nejsou možné bez určité míry pohody a dobrých vztahů v organizaci. Mým přáním jsou tedy nejen vynikající recenze z prestižních pódií, ale mou snahou je zároveň vytvoření takového prostředí, ve kterém se všem mým kolegům bude pracovat dobře a s chutí. Nejen zpěvákům. Aby měl každý pocit, že je platný, že svou prací přispívá k něčemu, co má smysl a přináší radost. O to se budu snažit. Může to snad znít jako fráze, ale pro mě skutečně není.

Díky za rozhovor.

www.filharmonickysbor.cz

Ptal se Vít Dvořák
Foto PFS