Hudbou proti střelám. Iva Bittová a Čikori

Letošní ročník festivalu Lípa Musica spěje ke svému závěrečnému koncertu. Ještě předtím ale uvedl v pondělí v Městském divadle v Jablonci nad Nisou Ivu Bittovou, kterou v programu nazvaném At Home doprovodilo seskupení Čikori. Po letech, kdy byli posluchači u zpěvačky a houslistky Ivy Bittové uvyklí ponejvíce sólovým projektům, je doprovodná kapela Čikori milým zpestřením a zároveň návratem k hudebním kořenům Bittové a Vladimíra Václavka, které spolu pojí dlouholetá spolupráce počínající u kapely Dunaj a pokračující přes Bílé Inferno do současnosti.

V té skupina společně s kontrabasistou Jaromírem Honzákem, onehdy taktéž členem kapely Dunaj, a vynikajícím trumpetistou Oskarem Törökem, zvýraznila jazzový nádech, jež hudbě přidal na rytmičnosti i linkové meditativnosti. Díky tomu byla zjemněna, nikoli na úkor čehokoliv, i expresivita Ivy Bittové. Kompaktní výsledek byl jemný a náležitě intenzivní.
Program koncertu At Home obsahoval starší i novější kusy, které by skupina Čikori měla vydat za několik měsíců na stejnojmenné nahrávce. Jak ale v úvodu poznamenala Iva Bittová, ve stínu víkendových pařížských událostí jí před jabloneckým koncertem příliš do zpěvu nebylo, a proto program obsahoval řadu improvizací, jež se odkazovaly k nesmyslné tragédii a vnášely do atmosféry sálu fatální otázky. Zejména v úvodu koncertu byl tak večer pásmem hudební terapie, niterné meditace s širokoúhlým záběrem. Instrumentálně hudebníci naplno využili dokonalé souhry, k níž se dopracovali po celé řadě společných koncertů letošní sezony.

Druhá polovina koncertu již přinesla odlehčenější témata a také celou řadu starých písní z období Dunaje nebo projektu Bílého Inferna, z něhož program asi nemohl nepřinést Uspávanku. V této části večera působila Iva Bittová velmi uvolněně a veseleji. Živelně na houslích vyluzovala flažolety, jejichž ozvěnu pronásledovala svým hlasem, jemným a přitom přesvědčivě zprostředkujícím různé polohy a odstíny.

Hudební doprovod kytary a kontrabasu byl bezchybný a velmi atmosférický. Atmosféře v divadle napomohla také trubka Oskara Töröka, jež publiku nabídla další velmi bohatou vyprávěcí linku. Jeho svým způsobem truffazovská trubka, zde však nepodpořená tanečními beaty, se k příběhu Čikori dokázala připojit vlastními peripetiemi. Vyprávěla je však nenásilně, bez rázu a sebestřednosti, nýbrž ve vzájemnosti s ostatními interprety.

Pokud byla řeč o beatu, je až obdivuhodné, nakolik si Čikori vystačí bez něj. Nepřizpůsobuje se mu, naopak vytváří vlastní rytmický kód, který však je pro hluboký a bohatý výraz sdělení obecenstvu srozumitelný. Doprovod kapely, jak bylo řečeno v úvodu, Ivě Bittové velmi slušel. Její exprese není kapelou ředěná, nýbrž podpořená, působí tak kompletněji a méně syrově. Kapela Čikori dává Ivě Bittové pevné a klidné zázemí, pocit jistoty, svobody a pohodlí. Sólová Bittová uchvacuje hlavně alternativně smýšlející a hledající publikum. S kapelou Čikori za zády může Iva Bittová po scénách alternativních či klasických směle vstoupit do vod svobodné jazzové republiky.

Kromě intimní radosti měl ale koncert jeden hlavní smutný podtitul, ke kterému program znovu dospěl ve svém závěru. V závěrečné písni se ve verších „Někdy se střely v dešti ztratí, některé střely prostě vraždí…“ znovu vrátila nevyřčená otázka po důvodech nesmyslného primitivního vraždění, jehož oběťmi se stali návštěvníci jiného koncertu v Paříži, jehož oběťmi se stali a stávají nevinní lidé kdekoliv na světě.

Hodnocení autora recenze: 95 %

Lípa Musica 2015
At home
Iva Bittová (housle)
Čikori
16. listopadu 2015 Městské divadlo Jablonec nad Nisou

www.lipamusica.cz