Felsenbühne Rathen a Weberův Čarostřelec

Kousek za Hřenskem v tak zvaném Saském Švýcarsku můžeme na břehu Labe již v Německu vidět pokračování bizarních skalních útvarů uprostřed zalesněné přírody. Za pevností Königstein se dostaneme křivolakými, ale kvalitními silničkami do lázeňské obce Kurort Rathen. Doprava je jinak možná i častými vlaky nebo parníky. Z parkoviště se necháme převézt lodí na druhý břeh Labe, kde se nachází centrum obce, nad kterou se tyčí skalní kopec Bastei s legendárním kamenným mostem a hradem Neurathen.

Ti návštěvníci, kteří zvolí kulturní zážitek, se mohou asi dvacetiminutovou procházkou údolíčkem Amselgrund a pak odbočením do prudkého zalesněného kopce (pro méně mobilní seniory je do tohoto krpálu možná doprava speciálními mikrobusy) dostat ke vchodu snad nejhezčího a největšího německého přírodního divadla.

Scéna uprostřed skal byla otevřena v květnu 1936 hrou s názvem Bastei. Účinkovalo v ní skoro dvě stě z osmi set padesáti obyvatel obce Rathen. Mimo jiné se potom také hrál singspiel Preciosa od Carla Marii von Webera nebo Hauptmannova činohra Potopené zvony. O dva roky později zde začal festival Karla Maye, na jehož programu byly hry s náměty z jeho románů. Připomínám, že slavný autor na tato zajímavá místa Saského Švýcarska jezdil. Konec konců to neměl daleko, žil v Radebeulu nedaleko Drážďan.

Během války hry přestaly a provoz byl obnoven až v roce 1946. Působilo zde kupříkladu divadlo z nedaleké Pirny. Byly provozovány operety jako Hostinec u bílého koníčka Ralfa Benatzkého, Dívka ze Schwarzwaldu od Leona Jeschela a další. Hrála se také opera Nížina od Eugena d’Alberta. Od roku 1954 patří skalní divadlo pod divadlo Landesbühne Sachsen, které zde uvádí jak klasické činohry, tak i opery. V padesátých letech byla také scéna a hlavně divadelní zázemí zrekonstruováno. Mayovky se opět objevují od roku 1984. Začalo se Pokladem na Stříbrném jezeře a následovaly další tituly podle spisovatelova díla.

Hlavní operní atrakcí je samozřejmě Weberův Čarostřelec, hraný od roku 1956. Od té doby je jeho současná inscenace v pořadí již osmou. Hraje se každý rok. Určité domovské právo na zdejší scéně má Weberovo dílo také proto, že skladatel během svého drážďanského kapelnického působení měl mezi lety 1818-1824 v osadě Hosterwitz nedaleko zámku Pilnitz pronajatý dům. Zde také Čarostřelce, mimo Oberona a Euryanthe, komponoval. Dnes je zde skladatelovo muzeum. Osobně jsem zdejší scénu poprvé navštívil v roce 1998 a zhlédl tehdy operu Veselé paničky windsorské od Otto Nicolaie. Objevila se též inscenace Carmen. Jinak se také hrají i muzikály, jako například Dracula, nebo pro děti Tři oříšky pro Popelku. Pro malé diváky se z operních děl v nedávné době objevil Humperdinckův Jeníček a Mařenka a pro dospělé se uvádí Orffova Carmina Burana. Letos v červenci pak měla premiéru Mozartova Kouzelná flétna, kterou uvidíme i v další letní sezoně. Hrát se bude opět i Čarostřelec.

Veliké hlediště pro přibližně 1.800 diváků, nacházející se uprostřed lesa a skal, není zastřešeno, a tak je představení někdy vydáno na pospas vrtkavému počasí. Představení Čarostřelce dva dny před tím, které jsem viděl, se kvůli dešti nekonalo. Před širokým prostorným jevištěm se nachází zastřešené orchestřiště, všechna hudební představení jsou doprovázena živým orchestrem. Hlasy zpěváků jsou částečně posilovány umělým ozvučením, přestože prostor má vynikající akustiku. Dozvučuje se ale kvalitně a s citem, takže to vlastně ani nelze poznat. Navíc mikroporty nejsou pro poměrně velkou vzdálenost diváků od scény skoro vůbec vidět. Vzpomínám ale na představení, která jsem absolvoval před deseti lety, zpívalo se bez technické pomoci a bylo slyšet dobře. Samozřejmě to také záleželo na velikosti těch kterých hlasů.

A teď k samotnému Čarostřelci, pro nějž snad ani lepší prostředí neexistuje. V současosti uváděné provedení v tradiční klasické režii Horsta Otty Kupicha mělo premiéru v roce 2008. Byl jsem tehdy přítomen (přikládám některé noční fotografie z tohoto představení) a můj dojem byl silnější než dnes. Nebylo to ani obsazením, které bylo jiné, ale proto, že se jednalo o představení večerní, kdy je možné ve scénografii uplatnit světelné a pyrotechnické efekty. To třeba ve scéně lití čarovných kulí zdejší inscenátoři dokonale umí. Nyní se jednalo o odpolední produkci (ty bývají velmi zřídka). Někteří návštěvníci se kochali a také mobily fotografovali scénu výtvarníka Stefana Wiela. Ten umístil na levé straně venkovskou hospodu, vzadu uprostřed se nacházejí zbytky gotické zříceniny, snad kláštera, a dále velký přirozený vchod do skalní jeskyně. Napravo pak vidíme dětský kolotoč a dále řez domkem polesného Kuna a jeho dcery Agáty. V různých částech se pak objevují obrovsky zvětšené části zlaceného rámu obrazu.

Pět minut po čtvrté, kdy se již na svá místa posadili udýchaní opozdilci, vykouknul ze svého otvoru v zakrytém orchestřišti, kde sedí členové Labské filharmonie Sasko, dirigent Jan Michael Horstmann. Poděkoval tleskajícímu publiku, které se mohlo vzápětí oddat poslechu nádherných tónů ouvertury, až majestátně znějících uprostřed divoké přírody.

Kdyby se jednalo o večerní představení, scéna se by se náhle efektně rozsvítila, ale tentokrát zapracoval sluneční svit. Na jeviště se nahrnul početný dav venkovanů (účinkují dva sbory pod vedením Sebastiana Matthiase Fischera), oslavující střelecké klání. Je zde přítomen i polesný Kuno (výborný Michael König) a také bohatý sedlák Kylián (Fred Bonitz). Ten se svým zpěvem za přizvukování sboru tak trochu vysmívá mysliveckému čekateli Maxovi, nad kterým zvítězil. Jeho představiteli Kay Frenzelovi zpočátku trochu trvalo než se rozezpíval, ale ve známé árii Durch die Wälde, durch die Auen…. se zlepšil. Zato v roli Kašpara se výborně herecky i zvučným hlasem uvedl hlavně v závěrečné árii prvního dějství mladý korejský basbaryton Paul Gukhoe Song, obdivoval jsem jeho perfektní a naprosto jisté výšky.

V dalším obraze se pak přesouváme do myslivny na pravé straně jeviště. Zde se nám poprvé představuje dcera polesného Kuna Agáta, hezky vypadající a dobře pěvecky disponovaná Stephanie Krone. Je dobře sehraná se svojí přítelkyní Aničkou v podání živé a pěvecky bezproblémové Antje Kahn. Max se přichází pochlubit pérem z orla, kterého sestřelil (ovšem díky čarovné kuli od Kašpara), následuje snad nejefektnější scéna opery ve vlčí rokli. Sbor je převlečen do kostýmů duchů a pohybově až baletně rozehráván ve výborné konfrontaci s dramatickou až strašidelnou hudbou. Teď schází jen opravdová tma a v ní daleko více vyniknuvší světelné efekty. Max přichází z výšin skal pomoci Kašparovi při lití čarovných kulí. Před jevištěm cválá sem a tam jezdec s rozsvícenou pochodní, zatím co v pozadí hoří ohně a valí se dým. Sedm kulí je ulito a vše se zklidní.

Po pauze Max žádá Kašpara o další čarovné koule, protože ty své již prostřílel. Dostane jednu, ale osudnou. Děj se přesouvá do myslivny, kde se Agáta chystá k svatbě s Maxem, pokud se mu podaří zkušební rána. Přichází sbor družiček, Anička otevírá krabici se svatebním věnečkem, kde se ale ke zděšení všech objeví věnec pohřební. Děj, avizovaný nádhernou melodií lesních rohů, spěje k poslednímu obrazu. Na zalidněné scéně se všemi sólistickými aktéry opery je vše připraveno na soutěž ke zkušebnímu výstřelu. Kníže Ottokar (Kazuhisa Kurumada) přijíždí v kočáře taženém spřežením hnědáků a doprovázeném myslivci  na koních. Max dostává od knížete příkaz sestřelit holubici vysoko na větvi. Po výstřelu se ale kácí přicházející Agáta, naštěstí jen omdlévá, začarovaná sedmá kule zasáhla zloducha Kašpara. Max se přiznává ke spolku s temnými silami a očekává trest. Přichází však poustevník (sonorní bas Hagen Erkrath) a s ostatními se za nešťastného mladíka přimlouvá. Kníže nakonec nařizuje roční zkušební dobu a pak si také bude Max moci vzít milovanou Agátu a stát se knížecím myslivcem a polesným. Šťastný konec ke spokojenosti všech, tedy i diváků. Ti spěchají dolů k přívozu a pak domů. Tam je pochopitelně trochu tlačenice, protože tolik lidí není loď schopna najednou převézt, ale ukáznění návštěvníci jsou ochotni nějaké to zdržení akceptovat. Vždyť to stálo za to.

 

Carl Maria von Weber:
Der Freischütz
(Čarostřelec)
Dirigent: Jan Michael Horstmann
Režie: Horst Otto Kupich
Scéna: Stefan Wiel
Světla: Peter Becker
Sbormistr: Sebastian Matthias Fischer
Choreografie: Katrin Wolfram
Dramaturgie: Gisela Zürner
Elbland Philharmonie Sachsen
Opernchor des Landesbühnen Sachsen
Freier Opernchor Sachsen ChoruSa
Premiéra 2008 Felsenbühne Rathen
(psáno z reprízy 14. 8. 2016)

Ottokar – Kazuhisa Kurumada
Kuno – Michael König
Agathe – Stephanie Krone
Ännchen – Antje Kahn
Kaspar – Paul Gukhoe Song
Max – Kay Frenzel
Eremit – Hagen Erkrath
Kilian – Fred Bonitz

www.landesbuehnen-sachsen.de