Ještě pár slov ke kauze uzavřené Bertramky
architekt Daniel Špička:
K uvedené reakci pana Tomislava Volka a slečny Milady Jonášové chci znovu podotknout, že soud rozhodl v můj prospěch jednoznačně a po zevrubném prozkoumání všech okolností mého neoprávněného vyloučení z Mozartovy obce. Pan Volek a slečna Jonášová se s tím nedokáží vyrovnat a snaží se naopak vzbuzovat dojem, že mají v klobouku další a další „důkazy“ proti mně, které by rádi vytahovali. Já už ovšem nemám co dodávat. Každý soudný čtenář si jistě udělal vlastní obrázek o Mozartově obci i o Bertramce.
varhaník Jaroslav Tůma:
Panu Volkovi i paní Jonášové přeji úspěch. Nejde přece jen o schodiště či neposekanou trávu. Někteří čtenáři Opery Plus reagovali přímo pod články nebo na sociálních sítích. Jeden z nich třeba konstatoval, jak je dnes bohužel každému všechno jedno, jiný mi vzkázal, že bych měl jít za panem ministrem, další zase připomněl život Bertramky za minulého režimu i v prvním období porevolučním, kdy zde bývala trvale přístupná expozice, kdy se zde konaly koncerty. Argument, že si dnes každý raději poslechne dokonalou hudbu reprodukovanou, mi připadá nenáležitý.
Přestože jsem hlavně varhaník, tak jsem kdysi na Bertramce také občas vystupoval. Poprvé už v roce 1972 jako začínající konzervatorista. Často jsem doprovázel zpěváky, vzpomínám také na vystoupení s houslistou Ivanem Ženatým či na řadu vystoupení sólových, třeba na cembale nebo kladívkovém klavíru. Koncerty mívaly příjemnou atmosféru. Pan Volek by jistě s chutí kontroval, že jsem tedy zaujatý a mám na věci osobní zájem. Jistěže, má pravdu.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]