Schreker nabitý emocemi

Rekonstrukce brněnského operního divadla má za následek na jedné straně úporné hledání jakýchkoliv nových prostor, v nichž by bylo možno uvést jak operní, tak i koncertní repertoár (kroky hledačů mířily v této sezoně například do veletržního paláce na výstavišti, ale též do různých chrámů a na hrad Špilberk), ale na straně druhé zintenzivnělo využívání těch prostor, jež v současnosti zbyly. To se týká hlavně Besedního domu, který je domovským sídlem Filharmonie Brno: její cyklus nazvaný Filharmonie doma už není rozložen „jen“ mezi čtvrtky a pátky, ale zahrnuje i středy. A tak jsme mohli ve středu 24. ledna navštívit druhý program z této abonentní řady, nazvaný Romantické pohádky, a konstatovat přitom, že i přes „přidání“ jednoho koncertního dne byl zájem publika obrovský, Besední dům byl plný včetně mnoha přístavků a návštěvníci odcházeli nadšeni.

Vstupním číslem byla předehra k opeře Čarostřelec Carla Marii von Webera, romanticky virtuózní orchestrální produkce, v níž se orchestr i dirigent Robert Kružík předvedli v tom nejlepším světle, aby v další skladbě představili nejen interpretační, ale i dramaturgickou lahůdku, jíž byla novodobá premiéra Klarinetového koncertu Antonia Cartellieriho (1772–1807). Bylo to jakési volné pokračování jiného velmi zajímavého počinu, jímž byl v pondělí 11. prosince večer s basetovými rohy a klarinety. Obě tyto podobné akce zaštiťovala osobnost Emila Drápely, který je znám nejen jako vynikající sólista brněnské Filharmonie a stejně skvělý hráč komorní, ale též jako mimořádně fundovaný znalec historie svého nástroje a nástrojů jemu blízkých, což prokázal v četných odborných textech a úvodních slovech, jež píše nejen pro brněnské filharmonické večery, ale též pro další orchestry včetně České filharmonie. K dalším rysům jeho profilu patří objevování archivních notových materiálů, jejich revize, přepis a novodobé nastudování.

Zatímco v onom prosincovém koncertu byla takto připravena novodobá premiéra Sonáty F dur Franze Danziho pro klavír a basetový roh, v orchestrálním koncertu lednovém přišla na řadu novodobá premiéra dnes zcela zapomenutého skladatele Cartellieriho – a posluchač nemohl než se v duchu ptát, proč tato invenční, technicky i výrazově nesmírně zajímavá skladba zapadla v regálech archivů. Naštěstí ji Emil Drápela objevil a připravil k provedení, v němž se ujal sólového partu, mimořádně náročného nejen po technické a výrazové stránce, ale i v ohledu spolupráce s orchestrem a jeho jednotlivými sekcemi. Provedení bylo v každém ohledu vynikající a plně si zasloužilo velký aplaus, který následoval.

Bylo pak téměř nepředstavitelné, že by se mohl tak výrazný dojem po pauze ještě stupňovat. Že k tomu přece jen došlo, bylo – vedle výborného výkonu orchestru a dirigenta Kružíka – zásluhou vystoupení tanečně divadelního souboru ProART Company v jevištním tlumočení baletní pantomimy Franze Schrekera Infantčiny narozeniny. Soubor se soustřeďuje na nové choreografické koncepty pro vážnou hudbu, literární předlohy a sociální témata dnešní doby, jak stálo v tištěném programu, a jeho umělecký vedoucí a choreograf Martin Dvořák se ve svém autorském slovu vyjádřil ještě k několika mimořádným aspektům večera, jež spatřoval v tom, že tanečník na jevišti souzní s živým orchestrem, od něhož je vzdálen mnohdy jen na délku paže, že na jevišti stojí vedle sebe tanečníci několika generací, od konzervatoristů až po zralé taneční heroiny středního věku, a že je snahou všech, kdož se na nastudování podíleli, „dosáhnout ojedinělého souznění – splynutí tance, hudby a jejich vzájemných emocí“.

To, co soubor osmi tanečníků (Irene Bauer, Martin Dvořák, Kristýna Křemenáková, Lukáš Lepold, Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek a Jaroslav Vitula) v nápaditých kostýmech Jindry Rychlé na improvizovaném jevišťátku před orchestrem předváděl, doslova bralo dech. Byla to zcela specifická kombinace výrazového tance (často na špičkách, ale „naboso“) s mnoha akrobatickými prvky, výraznou gestikou a mimikou, prohlubující účinek Schrekerovy hudby a znásobující její emotivitu. Infantčiny narozeniny jsou smutná pohádka, v níž dobro nevítězí a zlo se prosazuje s velkou krutostí, ale síla emocí stejně nakonec přivodila katarzi. V hudbě i v posluchači. Byl to krásný večer.

Hodnocení autorky recenze: 100%

Romantické pohádky
Dirigent: Robert Kružík
Emil Drápela (klarinet)
Choreografie a režie: Martin Dvořák
Kostýmy: Jindra Rychlá
Filharmonie Brno
ProArt Company
Tančí – Irene Bauer, Martin Dvořák, Kristýna Křemenáková, Lukáš Lepold, Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek, Jaroslav Vitula
24. ledna 2018 Koncertní sál Besedního domu Brno

program:
Carl Maria von Weber: Čarostřelec, předehra k opeře
Antonio Cartellieri: Klarinetový koncert č. 3 B dur
=přestávka=
Franz Schreker: Infantčiny narozeniny

www.filharmonie-brno.cz