Kaufmann už v Elphi zpívat nechce. Důvodem je špatná akustika

V sobotu 12. ledna 2019 se ve Velkém sále hamburské Elbphilharmonie konal koncert, na kterém vystoupil Sinfonieorchester Basel s dirigentem Jochenem Riederem. První část večera tvořila symfonická kompozice Rendering Luciana Beria, v druhé části zazněla Mahlerova Píseň o zemi, jejíž sólový part přednesl Jonas Kaufmann.

Tentokrát však akustika dva roky nového sálu ukázala své slabiny. Část obecenstva sólistu vůbec neslyšela a někteří z nich se nestyděli dát svůj názor dostatečně najevo. Návštěvníci se přesouvali z místa na místo v naději, že lépe slavného sólistu uslyší, jiní s lomozem odcházeli. Uprostřed Písně o zemi se tak ozývaly hlasité projevy publika jako „Tady není nic slyšet!“.

Organizátor večera, programový manažer Burkhard Glashoff, řekl v rozhovoru pro Hamburger Abendblatt: „Poté, co večer výborně začal soustředěným výkonem orchestrální skladby Luciana Beria, nálada v sále během provedení Písně o zemi prudce poklesla a došlo ke zmíněným ruchům a výkřikům. Pro mě, coby organizátora, to bylo velmi nepříjemné a bolestivé zejména proto, že v takové situaci člověk nemůže umělci jakkoliv pomoct,“ uvedl Glashoff. „Christoph Lieben-Seutter a já jsme s Jonasem Kaufmannem po koncertě otevřeně promluvili a pokusili se pojmenovat hlavní příčiny vzniklé situace, kterou mají na svědomí konkrétní akustické vlastnosti sálu Elbphilharmonie. Na druhé straně i Jonas Kaufmann považuje za skličující, že někteří lidé v sále reagovali tak, jak reagovali a zkazili tím soustředění hudebníkům, stejně jako ostatním posluchačům v sále.“

Glashoff dále potvrdil, že mnohá místa v hledišti jsou akusticky méně výhodná. V takovémto případě bývá praxí, že se vstupenky při určitém druhu repertoáru na sedadla v inkriminované oblasti neprodávají. To ovšem nebyl případ tohoto koncertu.

Co tato zkušenost znamená pro budoucnost koncertů ve Velkém sále Elbphilharmonie? Glashoff přiznává, že sobotní koncert byl pro zúčastněné bolestivou zkušeností, která poukazuje na problematickou akustiku v případě repertoáru, jako jsou orchestrální písně. Sál Elbphilharmonie se již osvědčil pro představení, jakým byl například večer barokních árií s Cecilií Bartoli nebo koncertní provedení opery. Všechny nové zkušenosti je však nutné brát v úvahu při plánování dalších představení.

O moderní koncertní síni, jejíž interiér je částečně vyložený dřevem, řekl pro Abendblatt Jonas Kaufmann: „Zvuk sálu souvisí s výběrem materiálu, který mě hned na začátku zneklidnil. Dřevo způsobuje temnější, slabší zvuk. Toto je kříž, kterým se Hamburk musí smířit. A opravdu mě zajímá, zdali se při plánování tohoto sálu počítalo pouze s koncerty velkých orchestrů a ne s větší rozmanitostí, kterou naše profese přináší. Můj návrh: Utratilo se na stavbu tolik peněz – nebylo by možné vestavět do sálu pohyblivé jeviště pro vystoupení menšího formátu?“

K tomu dodal: „Tento sál vám nevyjde vstříc… K mým dalším vystoupením v Hamburku…, nechci říct ‚už nikdy‘, ale umím si například představit svůj další recitál v Laeiszhalle. Tam je to skvělé.“

Na účet hlasitě projevujících se posluchačů Kaufmann uvedl: „Pro reakci publika nemám pochopení. To nebylo běžné hamburské publikum, ale lidé, co přišli za turistickou atrakcí.“