Divadlo Ponec vtančí do své 20. sezony

„Připadá mi to jako včera, bylo to pár týdnů po narození mé dcery a já šla obhajovat vizi tanečního divadla. Moc jsem nevěřila, že by našemu menšinovému oboru dala radnice přednost, ale získala jsem významná doporučení z Evropy, znala příklady dobré praxe i tristní podmínky pro současný tanec u nás. Koncem léta 1998 se mi začala ozývat média, věděla dříve než já, že Tanec Praha uspěl. Byl to obrovský závazek, sehnat peníze na rekonstrukci a realizovat ji do tří let, ale podepsala jsem v září smlouvu, za pokus to stálo,“ vzpomíná Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha.

„Záhy jsem čekala druhé dítě, skoro vůbec nespala, dodnes nechápu, jak se nám to vše podařilo. Přesvědčit Ministerstvo financí o tak zásadní investici bylo nejtěžší, pak sehnat firmu, která rozjede stavbu na dodavatelský úvěr, sponzory na část investic… rozdělili jsme to na etapy a do pěti let pak měli i fasádu a základní divadelní technologie. Náš obor za těch 20 let zaznamenal obrovský boom, Ponec už dávno nestačí, a tak sníme o další vizi, Domu tance o 200 metrů výš s veškerým zázemím, tedy i zkušebnami, rehabilitací, co-working space a tak dále,“ pokračuje.

Ponec jako umělecký prostor
Ponec se jako zcela nový druh uměleckého prostoru poprvé otevřel divákům po důkladné rekonstrukci v roce 2001. Tato nová scéna určená především pro prezentaci současného tance, zaplnila jedno z chybějících míst na divadelní mapě hlavního města a celé ČR. Ponec se stal důležitým místem pro rozvoj současného tance, pohybového divadla a dalších inspirativních přesahů k jiným žánrům, alternativám a scénickým technologiím, které byly a jsou generovány současným uměním. Jeho inovativní přístup spočívá nejen v moderních vlastnostech divadelního, respektive tanečního sálu (black box s odpruženou podlahou), ale především v obsahu, tedy dramaturgii. 

Ponec nemá a nechce mít vlastní soubor, jeho program je utvářen pestrou řadou malých i větších, domácích i mezinárodních projektů a tanečních inscenací aktuálního charakteru. Je místem, kde se koncentruje zájem odborné i laické veřejnosti – konají se zde nejen představení, ale i odborné semináře, konference, diskuse, tvůrčí rezidence, otevřené lekce a workshopy. Divadlo zároveň zásadně ovlivňuje rozvoj lokality dolního Žižkova. Celoročně uvádí Ponec inscenace tuzemských i zahraničních umělců. Ročně se zde odehraje na 200 akcí. Je členem prestižní sítě evropských tanečních domů EDN – European Dancehouse Network a je aktivní i v řadě dalších projektů a networků za podpory programu Kreativní Evropa.

Historie budovy
Budova divadla byla postavena v roce 1888 strojírenským podnikatelem Rudolfem Stabenowem jako tovární hala – válcovna a drátovna – na místě, kterému se říkalo Šibeniční vrch – Galgen Berg nebo také „Totentanz Berg“. Svým názvem divadlo navázalo na Františka Ponce, který v objektu od roku 1910 provozoval jeden z prvních biografů v Čechách, Poncův Royal Bioskop. Po 10 letech se provozu ujala obec Žižkov a kino v roce 1929 přejmenovala na Městské bio Žižkov. V roce 1946 bylo kino na počest svého zakladatele znovu přejmenováno na Bio Ponec. Promítalo se zde až do roku 1968. Pak byl objekt využíván Filmovým podnikem hlavního města Prahy jako skladiště, budova chátrala. V roce 1997 vypsala Městská část Praha 3 veřejnou soutěž na kulturní využití tohoto objektu. Ve výběrovém řízení na jeho dlouhodobý pronájem jej v roce 1998 přidělila neziskové organizaci Tanec Praha. Proběhla náročná, tři roky trvající rekonstrukce a 10. září 2001 zde začal Tanec Praha provozovat PONEC – divadlo pro tanec.