Před 150 lety zemřel francouzský operní skladatel a pedagog Daniel Auber

Daniel François Esprit Auber se narodil 29. ledna 1782 v Caen. Tomu, že se proslaví jako skladatel, zprvu nic nenasvědčovalo – otec byl obchodníkem a Daniel byl vychováván jako jeho nástupce. Hudba však byla jeho vášní a mladý Auber se v dětství naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V roce 1802 vycestoval do Londýna, kde studoval obchodnickou školu, o necelé dva roky později se však musel vrátit zpět do své domoviny, neboť křehký mír mezi Anglií a revolucionářskou Francií se rychle hroutil a další válka mezi evropskými velmocemi byla na spadnutí.

Po návratu do Francie se Auber snažil doplnit své vzdělání a uplatnit se ve světě obchodu, bez většího úspěchu. V tomto období se však začal také aktivně věnovat hudbě. Napsal několik koncertů, z nichž několik bylo uvedeno na Pařížské konzervatoři – obzvláště úspěšný byl houslový koncert, který napsal pro mladého Jacquese Mazase. V roce 1811 se Auber rozhodl oživit svou komickou operu L’Erreur d’un moment (Omyl okamžiku) z roku 1805 pod názvem Julie a začal studovat kompozici pod vedením Luigiho Cherubiniho.

Bohužel, jeho další dílo, Le Séjour militaire (Vojenská stance, 1813), bylo natolik kriticky i finančně neúspěšné, že Auber na několik let zcela zanechal skladatelské činnosti. Jeho návrat do světa podnikání však nebyl o moc šťastnější a po smrti svého otce v roce 1819 se opět rozhodl zkusit štěstí v hudbě. Zlom nastal v roce 1820 s úspěšnou tříaktovou operou La Bergère châtelaine (Pastýřka hradní paní). O tři roky později vytvořil první dílo ve spolupráci s libretistou Eugènem Scribem, se kterým až do Scribovy smrti (1861) vytvořil přes čtyřicet oper.

V roce 1828 dosáhl skutečně mezinárodního úspěchu s pětiaktovou operou La muette de Portici (Němá z Portici), která je považována za vůbec první dílo v žánru francouzské grand opery a mezi její obdivovatele patřil i Richard Wagner. Jenom v pařížské Opéra-Comique bylo toto dílo uvedeno více než 500krát a v roce 1829 se dočkalo i premiéry v pražském Stavovském divadle. Kromě hudební historie se však La muette de Portici zapsala i do historie světové – její uvedení v Bruselu v rámci oslav narozenin nizozemského krále Viléma I. odstartovalo Belgickou revoluci. Během vlasteneckého duetu Amour sacré de la patrie se obecenstvo vyhrnulo do ulic a proměnilo se v ozbrojený dav, který se zmocnil bruselských vládních budov a vyhlásil nezávislou Belgii.

Většina jeho děl ve v následujících letech byly kratší komické opery, které byly v tehdejší Paříži oblíbené. Auber byl jako skladatel extrémně plodný (má na svém kontě celkem 48 oper) a opeře věnoval prakticky všechen svůj čas. Začal se také více věnovat pedagogické činnosti a po smrti Cherubiniho v roce 1842 byl na přání krále Ludvíka Filipa Orleánského jmenován ředitelem Francouzské konzervatoře. Po pádu druhé Francouzské republiky v roce 1852 se Auber stal kapelníkem císaře Napoleona III. V druhé polovině 19. století začal trávit více času ve své pedagogické roli, skládání se ale nikdy zcela nevzdal a svou poslední operu napsal v roce 1869, ve svých 87 letech.

Během obléhání Paříže pruskými vojsky v letech 1870-71 se Auber vzdal svého postu ředitele konzervatoře a svolil k použití jejích prostorů jako provizorní nemocnice. Následný chaos revoluční Pařížské komuny už však stárnoucí skladatel nepřežil. Daniel Auber zemřel v noci z 12. na 13. května 1871 ve věku 89 let a byl pochován na hřbitově Père-Lachaise.