Pavel Ždichynec slaví významné kulatiny

Dlouholetý sólista baletu Národního divadla, který v období 60.–80. let patřil k jeho nejzářivějším hvězdám, uchvacoval svým přirozeným charismatem, jedinečným uchopením charakterních rolí a nenapodobitelným herectvím. Pedagog, jenž stál u zrodu nejedné generace interpretů na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy. Pavel Ždichynec se dnešním dnem dožívá svých 80. narozenin.
Petruška (foto Oldřich Pernica)

Tybalt, Jago, Rudovous, Spartakus, Hilarion, Faun, Petruška… Několik rolí, jimž nezaměnitelnou podobu vtiskl Pavel Ždichynec během svého působení v souboru baletu Národního divadla. K taneční kariéře ho předurčilo už rodinné zázemí, kde jeho matka Věra Ždichyncová vystupovala již od dětství v ostravském divadle a následně její kariéru v Praze v Národním divadle formoval Saša Machov. Významně se poté zapsala do české taneční pedagogiky, když spolu s Olgou Páskovou vydala učebnici Základy klasického tance. A na taneční rozvoj syna Pavla do jisté míry dohlížela a byla mu mentorkou téměř do jeho pětadvaceti let.

Pavel Ždichynec se narodil 5. září 1941 v Praze, kde jako malý navštěvoval Přípravku baletu Národního divadla a po ukončení osmé třídy nastoupila do tanečního oddělení Pražské konzervatoře, již absolvoval v roce 1961. V rámci povinné vojenské služby nastoupil do Armádního uměleckého souboru, kde rozšiřoval své jevištní zkušenosti a na počátku sezóny 1963/1964 nastoupil do souboru baletu pražského Národního divadla.

Othello (foto Jaromír Svoboda)

Sólistou byl jmenován roku 1967 a po celou jeho kariéru jej provázely výrazné, technicky i herecky obtížné role, v nichž exceloval s naprostou lehkostí a temperamentem. Legendární je i díky filmovému záznamu jeho Tybalt v inscenaci Romea a Julie choreografa Miroslava Kůry a režiséra Petra Weigla. Nelze opominout rovněž lstivého Jaga v Othellovi Jiřího Němečka, Hilarion v romantické Giselle, démonický Rudovous v několika inscenacích Labutího jezera, Macduff v Macbethovi Daniela Wiesnera, Don José i Escamillio ve Vášni Miroslava Kůry, titulní Spartakus, Faun či Petruška, ale rovněž Čert ve Stvoření světa i ve Z pohádky do pohádky nebo Mama Simona v Marné opatrnosti choreografky Alicie Alonso. Dovedl být na jevišti stejně zákeřný, podlý a vypočítavý jako groteskně k popukání či dojemný.

Balet Národního divadla Ždichynec opustil po nabité kariéře na počátku 90. let minulého století a nakrátko se stal vedoucím baletního souboru Laterny magiky (1990–1991). V té době byl již členem pedagogického sboru Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, kde mohl předávat zkušenosti od svých učitelů, který mi byli mimo jiné Zora Šemberová, Laurette Hrdinová i Boris Bregvadze. Roku 1993 byl jmenován Zasloužilým umělcem, v roce 2015 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet.

Labutí jezero s Miroslavou Pešíkovou (foto Pavel Horník)

Ke kulatému jubileu přejeme Pavlu Ždichyncovi mnoho zdraví a spoustu životního elánu do dalších let!

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments