Feste: Nadčasovost divadla masek

Děj hořké komedie či sociálně-existenciálního dramatu s prvky grotesky je situován na dvůr sídla, které je od vnějšího světa ohrazeno zdí a vraty na dálkové ovládání. Vrcholí zde přípravy na svatbu mladého, zabezpečeného páru. O chod domu se stará běžný personál, jako je například správce budovy, uklízečka, kuchař a postupně se řady rozšiřují o číšníky, pracovníky přepravních společností, donáškové služby, krejčího ad. Před divákem se postupně rozšiřuje paleta postav nejrůznějšího společenské postavení, celkem se jich objeví více jak dvě desítky. Některé se mihnou a podají o sobě zprávu jen náznakově čili slouží především účelovosti příběhu, jiné mají možnost odhalit více ze svého charakteru díky svému chování, vztahům a používaným objektům. Mnohost drobných zápletek zastřešuje jedna zásadní, a to přítomnost těhotné bezdomovkyně, která se najednou ocitne uprostřed všeho – dvora, společenství, dění. Na jedné straně stojí zaháněná žena bez prostředků, jakýchkoli nároků včetně řešení základních potřeb, na opačném konci široce rozkročeného spektra je bohatá nevěsta s nádechem melancholie a odevzdanosti, obklopená lidmi a zahrnovaná pozorností. Lidskost a ševelení každodenního života s radostmi a strastmi pak najdeme zejména u pracovníků, kteří zabezpečují chod tohoto luxusu.

Feste v doslovném překladu odkazuje k svátku, oslavě. Svatba je zde však jen záminkou k nastavení zrcadla sociální nerovnosti a lidské empatii, k přehlídce úsilí a motivovaných snah, ale i nezdarů. Když správce objektu zapomněl zavřít bránu, prošla jí bezdomovkyně. Na jeho straně došlo k selhání v ostraze, za to uklízečka se okamžitě rozhodla jednat v její ochranu, ať ze ženské solidarity nebo soucitu či jiných pohnutek. Akce zde pokaždé spouštěla reakce v podobě laviny důsledků, jako například notoricky známá etuda – neumytá podlaha klasicky zapříčinila pády a skluzy, doručení svatební kytice poukázalo na nejednu skrytou vášeň, stále nevyvezené igelitové pytle s odpadem posloužily jako skrýš, překážka i memento eko-katastrofy. V mnoha dalších případech situace startovaly „motory“ jako netrpělivost, touha po uznání, neřesti a zlozvyky, tajemství a zázraky (střihem řešený posun v ději, nebo náhlá zjevení).

Srozumitelnost představení zajišťovala jednak jednota místa a děje, a také precizní pohybová kresba, zejména gestika ukotvující jednotlivé postavy ve svém přesném rámci. Svými pohybovými výrazovými prostředky mohly volně připomínat umírněné charaktery commedia dell´arte, obzvlášť v rolích „služebnictva a panstva“, ale bez parodizující roviny. Familie Flöz využívá dobře padnoucí celoobličejové masky většího rozměru, než jsou běžné proporce člověka. Náznak uší a vsazená paruka efektivně dopomáhají k vytvoření iluze o vzniku nové postavy. Maska spolu s kostýmem také významně začišťuje zjevné genderové znaky. Představení totiž odehráli jen tři fyzicky odlišní herci, kteří se brilantně zhostili ženských i mužských rolí. Podporou jim byla reprodukovaná, a hlavně živá hudba a minimálně pět možností nástupů a odchodů ze scény. Prostor naznačovaly zcela konkrétní kulisy, pro divadlo masek výhodně ukotvující prostředí, které divákům zpřehledňovalo hru. Vše viditelné odkazovalo k reálným předobrazům, tj. ke zdi, dveřím, zahradnímu přívodu vody, správcovskému domku… Totéž bylo rozvíjeno i v rovině rekvizit, kdy například atrapy slepic posloužily ke komediálnímu skeči sebejistého kuchaře, nechyběl ani kašírovaný dort s panenkami či stříbrné podnosy se šampuskami nebo klíče jako kolt či prachem zašlá květina…

Hravost a spád jednotlivých scén vyzdvihovalo promyšlené načasování, díky kterému představení neztrácelo svěží tempo. Neustále docházelo k vrstvení motivů, rozvoji vztahů a odhalování nových souvislostí, čímž se pozornost neodkláněla, ale očekávala nepředvídatelná spojení postav, vpády a zvraty. Divadlo s maskami umožňuje bohatě využít nadsázku a brodit se absurditou, Familie Flöz jsou v tomto mistry a dokonale dávkují trapnost, rozpaky, nešikovnost, neomalenost a jiné nuance, které jako by uváděly do pohybu strnulou mimiku objektů překrývajících tváře, a navíc jako by promlouvaly, byť za devadesát minut nepronesla jediná maska ani slovo.

Představení Feste bylo již čtvrtým uvedeným představením na tuzemské scéně. Ze svého repertoáru zde divadlo Familie Flöz již odehrálo Hotel Paradiso, Infinita a Teatro Delusio. Hostování věhlasného souboru, který svou činnost plně věnuje celoobličejovým maskám, je v našem kontextu podnětným krokem, neboť u nás se dosud žádné divadlo kromě dílčích projektů k takovému kroku neodvážilo. A přitom historie divadla masek sahá až do starověku a svůj potenciál, jak ukázalo i toto hostování, dosud nevyčerpalo.

Feste
Koprodukce: Familie Flöz, Theaterhaus Stuttgart, Theater Duisburg und Lessing Theater
Námět a tvorba: Andres Angulo, Björn Leese, Johannes Stubenvoll, Thomas van Ouwerkerk, Michael Vogel
Hrají: Andres Angulo, Johannes Stubenvoll, Thomas van Ouwerkerk
Režie: Michael Vogel
Režijní spolupráce: Björn Leese
Masky: Hajo Schüler
Kostýmy: Mascha Schubert
Výprava: Felix Nolze (rotes pferd)
Video Art: Maraike Brüning, Reinhard Hubert
Hudba: Maraike Brüning, Benjamin Reber
Skladba “Hold on“: Marlena Käthe
Světlo: Reinhard Hubert
Sound Design: Dirk Schröder
Umělecká produkce: Gianni Bettucci
Administrativa: Doren Gräfendorf
Asistent produkce: Carolin Hartwich