S Marií Kronbergerovou o filmu Il Boemo
Paní profesorko, patříte k předním znalcům italského jazyka u nás a nejen to; dlouhá léta jste předávala cenné znalosti operní italštiny studentům zpěvu na Pražské konzervatoři a HAMU. Váš zájem o operu je všeobecně znám a dodnes může publikum ocenit vaše vynikající překlady v titulcích operních inscenací. Jistě vám neunikl vynikající český filmový počin Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi. Jak tuto českou novinku vnímáte?
Il divino Boemo byla první slova v italštině, která jsem se naučila, když jsem si ve svých asi třinácti letech přečetla životopisný román Sonji Špálové o Josefu Myslivečkovi. Posléze jsem zjistila, že epiteton božský Čech se objevilo už v italském názvu romaneta Jakuba Arbesa Il divino Boemo z roku 1885, z nějž pak vycházelo i libreto stejnojmenné opery Stanislava Sudy v roce 1927. Na základě četby jsem nabyla dojmu, že český skladatel a hudebník 18. století se do dějin evropské hudby zapsal navždy. To samozřejmě svým způsobem platilo a platí, ale složitosti související s dobovým vnímáním umělců a jejich proměn v čase jsem si začala uvědomovat až mnohem později. Počínaje třeba rozdílem, který reflektuje už sám název nového filmu režiséra Petra Václava o Josefu Myslivečkovi: Il Boemo, tedy „jen“ Čech.
Životní příběh českého umělce usilujícího o uplatnění v Itálii druhé poloviny 18. století je tak nosný a dramatický, že by jakéhokoli tvůrce ve snaze o jeho atraktivní podání snadno mohl svést ke zkreslení. Film Il Boemo jej předkládá ve dvou základních liniích, obecně lidské a umělecké. Hlavní témata jsou pojednána zevrubně a vybízejí ke srovnání. Postavení umělce v tehdejší společnosti, zvláště pak cizince, který se chce prosadit v Itálii, vlasti opery, ohlas a dopad díla jako takového na diváka, jemuž je určen, vztah reprezentantů uměleckého prostředí na jedné straně a světa mocných, vlivných a bohatých na straně druhé. Barvitě jsou vylíčeny dobové praktiky divadelního provozu jak na jevišti, tak v hledišti a zákulisí. Hlavní postava je nahlížena i z hlediska víry, a duchovní kontext prolíná i mnoha dalšími sekvencemi filmu v podobě dobových praktik, nastolení otázky pravdy a lži, ale i odkazem na osvícenství. A celý film prostupuje téma postavení ženy ve společnosti, v kontextu rodiny a v oblasti umění.
To jsou vlastně nadčasová témata, dalo by se říci také současná, ani dnešní operní svět není bez intrik a vlivu mocných. Zobrazuje pro vás dostatečně hudební složka filmu prudce se vyvíjející italský operní styl Myslivečkovy doby?
Hudba a zpěv v provedení souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse a význačných pěvců je nedílnou součástí filmu. Pěvecký part význačné pěvkyně Cateriny Gabrielli ztvárnila Simona Šaturová a i všechny další postavy zpívají špičkoví intrepreti, Philippe Jaroussky, Emőke Baráth, Sophie Harmsen, Krystian Adam, Raffaella Milanesi, Giulia Semenzato, Juan Sancho a Benno Schachtner.
Z pohledu mé profese je film Il Boemo nesmírně zajímavý i tím, jak předkládá specifické otázky spojené s hudbou, především operou, její tvorbou a provozováním. Při jasné dominanci hudby je věnována velká pozornost i slovu, opernímu libretu. Nejprve v podobě rad začínajícímu Myslivečkovi stran recitativu, který je těžký pro všechny cizince, důrazu na přízvuk a interpretaci. Posléze naopak sám skladatel osvětluje význam textu jako učitel své žákyni: „…někdy je lepší dělat drobné chyby, ale nechat hovořit city. Strach z chyb vede k prkennosti. Hrajte především srdcem.“ Inspirací k těmto motivům zřejmě byla i časově odpovídající Gluckova operní reforma ze šedesátých let 18. století. Dvě základní komponenty opery, hudba a slovo, a diskuse o jejich vzájemném poměru a významu se táhne prakticky celými dějinami opery.
Přesně v tomto duchu vyprávění Myslivečkových osudů navíc uvádějí nebo prolínají ukázky z jeho děl, nejčastěji úryvky árií, jejichž hudba i text korespondují s probíhajícím dějem. Divák tak může sledovat skladatelův umělecký vývoj i dobový vkus. Jako hudební ilustrace jsou použita i díla jiných skladatelů, jejichž text koresponduje s příslušnou scénou. V 18. století bylo běžné, že tentýž text zhudebnilo více skladatelů. Úvodní árie o tom, jak se z čistého nebe strhne hrozná bouře a žene protagonistu doprostřed moře, je z Myslivečkovy opery Demetrio na libreto Pietra Metastasia, ale stejný text použil i Johann Adolf Hasse v opeře Attilio Regolo.
Nacházíte ve filmu také uvěřitelné zobrazení pověstné italské belcantové školy?
Téma vztahu skladatel – pěvec, ale i učitel a žák, které film rovněž předkládá, je stále aktuální nejen v opeře. Citát: „Každý zpěvák je jedinečný, ty musíš rozpoznat jeho přednosti i nedostatky, pěstovat v každém to nejlepší a neničit je příliš těžkou technikou.“ vystihuje jeden ze stěžejních názorů na výuku zpěvu, která je jako každý umělecký obor velmi složitou a delikátní disciplínou.
Jak se vám líbila vizuální stránka Il Boema a herecké obsazení?
Ke studiu jazyka vždy patří i poznávání reálií dané země, včetně kulturně historických souvislostí v širším měřítku. Film o českém skladateli, který prožil téměř polovinu svého krátkého života v Itálii, vznikl v koprodukci České republiky, Itálie a Slovenska. Lokalizace exteriérů a interiérů příběhu v Itálii zvláště do krajů Benátsko, Ligurie, Sicílie a Lazio, dále do Prahy a některých českých zámků, spolu s použitím autentického jazyka místa děje, tj. převážně italštiny, jen okrajově češtiny, němčiny a angličtiny, dokonale dokresluje příběh založený na hudbě, která je sama o sobě mezinárodním dorozumívacím prostředkem.
Fyzický typ Vojtěcha Dyka jako představitele Josefa Myslivečka, jeho civilní herecké ztvárnění postavy, hudební průprava i jazykový projev v italštině jsou vzhledem k převažující lokalizaci děje a dalšímu hereckému obsazení rovněž významnou komponentou vykreslení česko-italských kulturních a sociálních souvislostí i rozdílů.
Film Il Boemo je pro spoustu neoperních diváků dost možná prvním setkáním s osobností Josefa Myslivečka. Myslíte, že je mu dnes věnována v Čechách dostatečná odborná i dramaturgická pozornost? Jak jste se během své odborné dráhy seznamovala s Myslivečkem vy?
S Myslivečkovými skladbami jsem se setkávala jako posluchačka na koncertech nebo v rozhlase, ale pracovně jsem se s jeho tvorbou začala více seznamovat až v letech 2012 a 2013, kdy Národní divadlo Praha ve spolupráci se souborem Collegium 1704 chystalo jeho operu Olympiáda.
Tato inscenace inspirovala režiséra Petra Václava nejprve k vytvoření dokumentárního filmu o Josefu Myslivečkovi, který byl pod výstižným názvem Zpověď zapomenutého uveden v roce 2015. Záběry ze zkoušek této opery v Národním divadle Praha, kterou hudebně zajišťoval barokní orchestr Collegium 1704 pod vedením svého zakladatele a dirigenta Václava Lukse, se ve filmu prolínají s komentářem k dokumentům o Myslivečkově životu a tvorbě, ale i k dobové atmosféře a krajině.
V našem i zahraničním tisku jsem se navíc dočetla, že inscenace Olympiády v podání souboru Collegium 1704 byla poté reprízována v operních domech Grand Théâtre v Dijonu a v Lucemburku. V poloscénické verzi byla uvedena i v Theater and der Wien a byla nominována na britskou cenu International Opera Awards za znovuobjevené operní dílo.
Další možností poznávat tohoto skladatele bylo pro mě Pražské jaro 2013, kde Collegium 1704 uvedlo Myslivečkovo oratorium Utrpení a smrt Ježíše Krista.
A těsně před premiérou filmu Il Boemo představilo Collegium 1704 na Salcburském festivalu Myslivečkovo oratorium Abrahám a Izák. Kromě opery a oratoria se soubor věnoval i jeho orchestrální tvorbě a pro německé nakladatelství Accent natočil CD s jeho houslovými koncerty a symfoniemi a sólistkou Leilou Schayegh.
Collegium 1704 natočilo pro film daleko více hudby, než která zazní ve filmu a z těchto nahrávek bude sestaveno nové CD s Myslivečkovou hudbou, které na jaře 2023 vydá francouzské hudební vydavatelství Erato.
Mně osobně se také vybavuje starší nahrávka Pražského komorního orchestru opery Il Bellerofonte, která mi na konzervatoři k Myslivečkovi otevřela dveře. Jinak je vidět, že jde především o projekty spojené s Collegiem 1704. Co byste ještě zájemcům o Josefa Myslivečka doporučila dále?
Termín projekt je u nás v kulturní oblasti používán, dokonce nadužíván, už celá desetiletí. V případě znovuobjevování Josefa Myslivečka v mezinárodním kontextu je jeho použití naprosto adekvátní, neboť se na něm podílely další výrazné aktivity.
Podle vyjádření režiséra Petra Václava a dirigenta a hudebního poradce Václava Lukse se film připravoval zhruba deset let.
Při přípravě scénáře filmu se Petr Václav inspiroval mimo jiné i nejnovější vědeckou prací o Josefu Myslivečkovi, knihou Il Boemo: Průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka, z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana. V překladu Petry Johany Poncarové vyšla česky v roce 2021.
A součástí celého projektu je i výstava Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781), kterou uspořádal Mimesis film a Muzeum města Prahy v Clam-Gallasově paláci od 21. října. 2022 do 29. ledna 2023.
Šíře, hloubka a úsilí všech, kteří znovu objevují Josefa Myslivečka a vracejí jej nám, divákům a posluchačům, je hodno obdivu a dlužíme jim velké poděkování.
Děkuji za rozhovor!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]