Barbara Maria Willi: Nejdůležitější je jít příkladem

Potkaly jsme se v Brně už v 90. letech, kdy jsi byla v Čechách krátce. Už v té době jsi mluvila dobře česky, to není obvyklé, poněvadž čeština je těžký jazyk. Učila tě maminka polsky, že jsi zvládla jazyk poměrně rychle, nebo to byl prostě talent a motivace?
V osvojení češtiny mi pomohly určitě geny mámy, ale taky hudební sluch a velká trpělivost mých blízkých, kteří mě neúnavně vedli a korigovali.

V jednom z rozhovorů jsi řekla, že Brno pro tebe byla „intuitivní volba.“ Šla jsi do Brna i proto, že jsi viděla možnost postavit svůj obor tzv. „na zelené louce“ v pro tebe sympatickém (slovanském) městě a škole blízko Salzburgu, kde jsi studovala? Co jsi tehdy věděla o Brnu a překvapilo tě něco?
Brno bylo skutečně intuitivní volbou. Věděla jsem, že tady působil Janáček. Lákala mne destinace v nějaké „slovanské“ zemi. Milovala jsem tu odlišnou kulturu mé mámy.

Dlouho jsi žádala o české občanství. Dostávalo se ti nějakého vysvětlení?
Myslím, že vysvětlením je „úřední šiml“.

Zvládáš koncentraci na umělecký výkon, rozhled po oboru, manažerskou funkci, hledání příležitostí. Jsi temperamentní, to je asi základ, ale jaké dovednosti jsi musela v sobě objevit a rozvinout?
Skutečně musím ve svých odpovědných a intenzivních profesních místech zvládat nejen vysokou schopnost koncentrace, uplatnění svých dovedností a znalostí, ale systematicky se pořád zabývám rozvinutím takzvaných „měkkých“ dovedností. Aktuálně například píši práci v rámci studia MBSA, kde se zabývám rolí všímavosti v řízení umělecké fakulty. Zajímá mě, jak nové poznatky neurovědy, psychologie a buddhistického směru Mindfulness lze integrovat do manažerských, úředních, ale také uměleckých aktivit.

Obor stále rozvíjíš i na mezinárodní úrovni, myslím třeba Mezinárodním studijním programem European Master of Early Music nebo EEEMERGING+. Předávat produkční a manažerské zkušenosti z vedení malých souborů nebo mezinárodních síťových projektů je, řekla bych, pro budoucnost oboru důležité. Předáváš své zkušenosti třeba i na katedře Hudební produkce na JAMU?
Své zkušenosti předávám přímo svým studentům, a jak psal Jan Amos Komenský “exempla trahunt”, nejdůležitější je jít příkladem. Nepřímo mají mé činnosti samozřejmě také dopad na systém výuky na Hudební fakultě, protože při tvorbě studijných programů teď už mnohem víc než v minulosti dbáme na vzdělávání studentů i v oblasti self-managementu.

Představuješ obor v jeho potenciálu včetně provádění současné hudby. Máš zčásti polské kořeny, inspirovala tě i Wanda Landowska nebo Elisabeth Chojnacka? 
Elisabeth Chojanckou jsem měla to štěstí osobně potkat v Paříži, když jsem chystala natáčení mého kompaktního disku Dekonstrukce, kde jsem interpretovala i soudobou tvoru (Andriessena) i moderní klasiku (Ligetiho). Elisabeth mi ve svém soukromém bytě ukázala autograf Ligetiho, bylo to velmi dojemné.

Na jaké nástroje ráda hraješ a co bys doporučila někomu, kdo chce přejít z klavíru na cembalo? Mně kdysi doporučila Zuzana Růžičková přibrat varhany…
Ráda hraji na cembalo, kladívkový klavír a historické varhany. Při přechodu z klavíru na cembalo je asi nejdůležitější mít už dobrou techniku na svém původním nástroji (klavíru) a být otevřená k novému formování hudebního myšlení.

Improvizace je důležitou součástí barokní hudby. Líbil se mi tvůj výrok: „V baroku byl za idiota ten, kdo hrál a zpíval, co je psáno, zatímco v moderní výchově je idiot ten, kdo nehraje a nezpívá přesně podle not.“ …a že „generace mladých a divokých studentů to dovede prolomit.“ Kde současní studenti naberou kompetenci skloubit osobní tvořivost s poučeností o filosofii a estetice baroka? Poskytují dnešní školy dostatečné vzdělání o estetice a dobových stylech?
Jsem ráda, že na JAMU už přichází generace studentů, kteří mohli studovat od našich pražských a brněnských absolventů hry na cembalo – většinou už přijdou s velmi dobře připraveným obrazem historických stylů, i díky YouTube, Spotify a jiným médiím jsou zcela ukotvení v dobové stylistice.

6. února se v Olomouci koná koncert s názvem Nenahraditelný zvuk královského cembala s Komorním ansámblem Moravské filharmonie Olomouc. Je to dramaturgický mix barokní a soudobé hudby. Co tento název znamená? Ukázat zvukový potenciál nástroje? 
Ukázat nenahraditelný zvuk, ostrost, i tu neuvěřitelnou křehkost a ukázat barevnost tohoto nástroje, u kterého studentům provokativně říkám, že je nejdynamičtejší ze všech nástrojů…

Co je dál ve tvém uměleckém výhledu na letošní jaro a co zajímavého se chystá na JAMU, když se tě zeptám jako děkanky HF JAMU?
Máme skvělou řadu koncertů JAMU v rámci MFO, plánujeme Smetanovy Dvě vdovy v Komorní opeře JAMU, Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v oborech kontrabas a violoncello, zkrátka Hudební fakulta “frčí”.

Děkujeme za rozhovor.