Rezidenční umělec Prague Offspring, Georg Friedrich Haas, otevřeně popisuje sexuální vztah s manželkou

„Především chci říct, že jsem nesmírně šťasten a poctěn z pozvání na Pražské jaro. K Praze cítím opravdu silné pouto. Je to především díky Aloisi Hábovi, který je jedním z mých nejoblíbenějších skladatelů. Rád si ho zahraji a rád ho poslouchám,“ říká Georg Friedrich Haas. „Ještě v roce 1987 jsem se vypravil do Prahy, abych zkoumal čtvrttónovou hudbu. Z toho nakonec sešlo, prostě to za komunismu nebylo možné. Praha však byla vždy významným kulturním centrem. Svým studentům připomínám, že Československo bylo ve 20. letech 20. století sedmou nejvyspělejší zemí na světě. Praha byla v té době kulturně významnější než Vídeň a možná i Berlín. Jsem opravdu zvědav, jak si Praha coby kulturní centrum Evropy a v jistém smyslu světa, stojí dnes,“ dodává.

Do Prahy přicestoval se svou manželkou, autorkou, performerkou a BDSM koučkou Mollenou Williams-Haas. Ta se divákům Prague Offspring představí jako protagonistka hudebního filmu Hyena, kdy osobní příběh o zbavování se závislosti na alkoholu doprovází hudba jejího manžela.

„Rezidenční skladatel Georg Friedrich Haas spolu se svou ženou Mollenou Williams-Haas otevřeně popisují svou sexualitu, sdílejí zkušenosti s překonáváním závislosti na alkoholu a popisují cestu k osvobození od nacistické rodinné historie. To vše přivádí k otázkám, kde leží hranice mezi intimním a veřejným a jak se jejich stírání promítá do umělecké tvorby,” říká dramaturg festivalu Josef Třeštík.

Na Prague Offspring zazní dvě Haasova díla. V první večer to bude Kdo, kdybych křičel, kdo by mě zaslechl… pro bicí a ansámbl. Název je vybrán z básnické sbírky Rainera Marii Rilke, pražského rodáka, který zde strávil rané dětství. „Vždycky jsem se považoval za politicky uvědomělého skladatele. Když ovšem začala v roce 1998 válka v Kosovu, tuto jasnou pozici jsem neuměl zaujmout,“ říká Haas a vysvětluje: „To, co se stalo Albáncům, byla bezpochyby genocida. Na druhé straně postup Severoatlantické aliance proti Srbům byl také zločinem. Nedokázal jsem pochopit, jak se tyto věci dějí. Dokonce jsem se ani nedokázal rozhodnout pro určitý postoj. Ani brečet jsem nedokázal. Byl jsem zklamán.“

Sobotní koncert 27. května 2023 má na programu Haasovu skladbu in vain, jejíž název znamená marně nebo nadarmo. I zde je jasná politická a společenská linka – jedná se o reakci na vzestup krajní pravice v Rakousku, kde se po volbách v roce 1999 dostala Strana svobodných vedená dnes již zesnulým nacionalistou Jörgem Haiderem do spolkové vlády. „Přes hodinu trvající kompozice složená pro Klangforum Wien má nejen brucknerovskou délku, ale také vznešenost a transcendentální rozměr. Nervózní pohyb mikropolyfonních složek přechází do kolísavých dronů, rovnoměrně temperované čtvrttóny a šestinotóny se střetávají s harfou naladěnou podle řady vyšších harmonických tónů,“ charakterizuje dílo hudební teoretik Boris Klepal ve svém textu pro festivalový katalog.

„Všichni, kdo patří ke scéně současné hudby, považují in vain za jedno z mála již uznaných mistrovských děl pro 21. století,“ prohlásil dirigent Simon Rattle a dodal: „Jakmile z něj lidé slyší minutu, touží po pokračování.“ Skladba in vain zazněla v premiéře v roce 2000 právě v podání Klangfora Wien s dirigentem Sylvainem Cambrelingem, jemuž byla skladba dedikována. Skladba bude i v Praze uvedena dle pokynů v partituře, kdy dojde v některých pasážích ke změnám osvětlení v sále.