Zahajovací koncert JFO: Šostakovič vycizelovaný do detailu, Gluzmanova obdivuhodná muzikalita

Před vlastním koncertem přivítali posluchače ředitel filharmonie Jan Žemla a náměstkyně primátora Lucie Vilamová Baránková a ve svých příspěvcích zdůraznili, že výstavba nového koncertního sálu pro Ostravu je schválena a se stavebními pracemi bylo již započato. Ostravští filharmonikové však i v tomto dočasném útočiště dokázali pod taktovkou Vassily Sinaiského přinést večer plný virtuozity, preciznosti a především skutečné hudby.

Beethovenův Koncert D dur pro housle a orchestr op. 61 má zajímavou historii. Svůj jediný koncert pro tento nástroj zkomponoval skladatel pro vídeňského houslistu a dirigenta Franze Clementa (1780–1842), premiéru měl 23. prosince 1806 v sále Divadla na Vídeňce a Beethoven dokončil partituru údajně jen pár dní před premiérou. Přijetí koncertu bylo poměrně nejednoznačné. Kritici sice kladně hodnotili zajímavé pasáže, ale jiné se jim zdály tuctové a výtky se také dočkala délka koncertu a jeho stavba. Například recenzent Wiener Theaterzeitung psal o „nekonečných opakováních některých všedních míst“. Zřejmě tyto kritiky byly důvodem k tomu, že Beethoven hned po premiéře začal koncert přepracovávat, novou verzi dokončil již v roce 1807 a zároveň tehdy vytvořil i verzi pro klavír, která se ovšem vůbec nehraje. Proti původnímu znění je Beethovenem přepracovaný houslový part více fantazijní a mnohostrannější, především v četných figurách. S přijetím u kritiky si starosti nedělal Franz Clement, koncert provedl hned v roce 1807 a ponechal si jej pro svá další vystoupení. Koncert byl hrán i jinými houslisty, senzací se stalo provedení 27. května 1844 dvanáctiletým Joseph Joachimem pod taktovkou Felixe Mendelssohna-Barholdyho v Londýně. Právě Mendelssohn se zasloužil o to, že Joachim mohl veřejně vystoupit v rámci londýnské Philharmonic Society, která jinak dodržovala striktní pravidla týkající se věku vystupujících umělců. Postupně se dílo stalo součástí repertoáru všech světových houslových virtuózů od těch dob až do současnosti.

V Ostravě byl koncert přednesen jako dialog dvou rovnocenných partnerů – sólových houslí a orchestru. Houslový koncert D dur op. 61 má podobný lyrickoepický charakter jako dvě předcházející Beethovenova díla z roku 1806 – 4. klavírní koncert G dur op. 58 a 4. symfonie B dur op. 60. Vasilij Sinajskij s orchestrem Janáčkovy filharmonie Ostrava vystihl herní přesností, tempovou vyvážeností a dynamickou poetičností jak niternost obsahu díla, tak i občasné dramatičtější kontrasty. Vadim Gluzman hraje na stradivárky z roku 1690, které ´zdědil´ po slavném virtuosovi 19. století Leopoldu Auerovi, nástroj mu byl zapůjčen prostřednictvím Stradivari Society of Chicago. Je po technické stránce fenomenálním houslistou – jeho virtuozita je obdivuhodná, houslový part provedl bravurně. Gluzmanův tón má plný zvuk ve všech dynamických hladinách, houslista tak dosahuje bohatosti hudební výrazu. V interpretaci originálního Beethovenova partu plně vystihl nuance díla. Beethoven do houslového koncertu nevypsal sólové kadence, v každé větě nechal však sólistovi prostor pro jednu. Franz Clement hrál kadence vlastní, během let uvádění koncertu vznikly desítky dalších, nejčastěji se hrají kadence Fritze Kreislera (1875–1962). Zatímco v přechodu z druhé do třetí věty zahrál Vadim Gluzman jen krátkou stylovou pasáž, pro první a třetí větu zvolil rozsáhlé kadence Alfreda Schnittkeho. Jsou technicky mimořádně náročné, využívají prvky Beethovenova díla, komponované jsou však ve stylu hudby druhé poloviny 20. století s jejími disonancemi. Schnittkeho kadence se neomezují jen na houslový part, ale je do nich zahrnut i orchestr. Připomeňme, že podobně přistoupil ke kadencím i Gidon Kremer, který do vlastních zapojil také klavír, hrál však i ty Schnittkeho. První Schnittkeho kadence zapojuje údery tympánu příznačné pro první větu, kadence třetí věty má ráz obdobný, účinek drastičtější – trylky smyčců už dávají vyústění Beethovenova koncertu charakter skladby konce 20. století. Díky Gluzmanově muzikalitě zazněly v obdivuhodném provedení, svou disonantní nesourodostí však zásadně narušují homogennost klasicistního díla. Vysoké ocenění si zaslouží souhra sólisty s orchestrem i plynulost přechodu mezi klasicistní hudbou a disharmonickými kadencemi byla z hudebního hlediska precizní.

Mimořádným hudebním zážitkem po všech stránkách bylo provedení pětivěté Symfonie č. 9. Es dur op. 70 Dmitrije Šostakoviče. Šostakovič ji psal na konci 2. světové války a očekávalo se, že bude tvořit jakýsi triptych s předchozí 7. symfonií Leningradskou a 8. symfonií. Symfonie č. 9. však není monumentální apoteózou vítězství, je přímočaře radostná, veselá, vtipná, její závěr vygraduje až v takřka karnevalové veselí. Přijata byla rozdílně – částí kritiky nadšeně, druhou odmítavě. Technicky a rytmicky náročné neoklasicistní dílo zaznělo v podání ostravských filharmoniků se strhující silou. Sinajskij vystavěl symfonii s přehledem, obtížné rytmické změny plynuly s lehkostí a samozřejmostí, za níž je ovšem skryta náročná práce orchestru a dirigenta. Byl to Šostakovič vycizelovaný do detailu, s promyšlenou dynamikou, s jemnými přechody mezi zvukovými hladinami, tempově jiskřivý, plně melodický. Barevnost a průzračnost hudby až brala dech. Orchestr hrál ve vrcholné formě. Je plně kompaktním tělesem, dokonale sehraným, technicky i hudebně výborně disponovaným. Díky četným sólistickým pasážím bylo možné ocenit i vysoké kvality jednotlivých hráčů. Za všechny jmenujme alespoň výkon Jana Šmída v exponovaném fagotovém partu v Šostakovičově symfonii, ale i v Beethovenově koncertu.

Zahajovací koncert sezóny 2023/24 Janáčkovy filharmonie Ostrava přinesl obdivuhodné výkony, večer prožitý s tímto orchestrem byl plný hudby a radosti z ní. Nadšený potlesk publika už dozněl. A tak nezbývá nic jiného, než se těšit na další večery s ostravskými filharmoniky pod taktovkou Vasilije Sinajského.

Zahajovací koncert
5. října 2023, 19:00
Kino Vesmír, Ostrava

Program:
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 61
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 9 op. 70

Účinkující:
Vadim Gluzman – housle
Janáčkova filharmonie Ostrava
Vasilij Sinajskij – šéfdirigent JFO