Zdeněk Zahradník: Setkávání – Vzpomínka na Ivo Bláhu

Zdeněk Zahradník je z těch umělců, pro něž věk nic neznamená, neboť nápady a chuť do tvůrčí práce mu nechybí, a tak ve svých aktivitách nezná odpočinku. Cyklus „Setkávání“ je jeho nápadem a dnešní koncert konaný 6. prosince 2023 je už v pořadí dvacátý čtvrtý, což svědčí, že nápad pozvat nejen už spřátelené publikum na ukázky své tvorby v sepětí s vyprávěním hostů o jejich setkáváních s hudbou, se ujal a už šest roků úspěšně funguje.

Vcházím do vysokého honosného domu. Hned v přízemí je velká předsíň, ze které jsem uveden do rozlehlé místnosti, osvětlené několika secesními lampami, jež zřejmě zbyly po původním noblesním zařízení. Stěny jsou ozdobeny rytinami, znázorňujícími motivy z díla Jana Amose Komenského Orbis Pictus. Napadá mě, že tato místnost byla a je jako stvořená k pořádání kdysi pověstných pražských literárních či hudebních salonů, kde pražští umělci předčítali svá díla a debatovalo se o české politice. Možná i to pana skladatele inspirovalo k podobnému organizačnímu počinu, neboť umělce k činnosti nepohání jen inspirace a touha tvořit, ale i zdravá soutěživost něco dokázat a výsledek předložit publiku.

Usedám v příjemném očekávání věcí příštích. Vím předem, že nezazní jen hudba, ale po koncertu vystoupí i hostitel v roli moderátora, a vyzve některou zajímavou, veřejně známou osobnost k rozhovoru o jejich vztahu k hudbě, o dobrých i zlých věcech, jež život přináší.

Do popředí sálu přichází hornista Zdeněk Bělohradský a fanfárou svého nástroje, na niž vzápětí odpovídá zpovzdálí lesní roh Viktora Řehořovského, navozuje skladbou „Pastýřské vánoční vytrubování“ vánoční atmosféru. Je totiž advent, předvánoční čas.

Hudební nástroje mohou vytvořit náladu, ale konkrétně mluvit nemohou. Vánoční zvěstování musí přenechat zpěvu.

Dámy Karolína Cingrošová, Viktorie Surmová a Kristina Kubová již nastoupily a čekají, až houslistka Ludmila Pavlová, klarinetistka Anna Paulová a harfistka Hedvika Mousa Bacha připraví své nástroje a prvními tóny předehry zahájí přehlídku těch nejkrásnějších koled, které se Zdeněk Zahradník rozhodl upravit do sbírky nazvané „Zelená se louka“. Nebyl jsem překvapen výborným výkonem tohoto malého souboru. Na „Setkáváních“ totiž vždy účinkují prvotřídní umělci. Hlasy tří mladých krásných dam čistě souzněly a jejich vystoupení, podpořené něžným doprovodem houslí, klarinetu a harfy vyznělo krásně.

Po koledách následovala skladba „La nativité“ pro kvartet lesních rohů. Nativité znamená Zrození, a je tedy v čase předvánočním skladbou velmi vhodnou. Studenti Mikuláš Koska, Zdeněk Bělohradský, Dorota Šimonová a Viktor Řehořovský zvládli svůj úkol výborně, hráli čistě a dobře si poradili i s místy složitější souhry. Skladba Nativité je zajímavá, z jejího názvu jsem však zmatený. Zrození je věc radostná a v adventním čase jednoznačně evokuje jesličky. Já v ní však názvuk na vánoční náladu marně hledal. Nevím, jak to autor myslel. Lépe by asi bylo, kdyby se tento hornový kvartet nazýval „fantasie“, nebo „etuda“. To bych skladbu jistě vnímal soustředěněji. Nebyl bych při poslechu rozptylován úvahami o problému názvů v hudebních skladbách.

Při poslechu skladby pro sólové housle „Čtyři variace na imaginární téma“, kterou přišla přednést houslistka Ludmila Pavlová, jsem problém názvu ani obsahu řešit nemusel. Tam jsem mohl v plném soustředění sledovat složitou kompozici – a hlavně hru sólistky. Byl jsem uchvácen samozřejmostí a suverenitou, s jakou zvládala technické úkoly, jež jí komponista na této „hudební závodní dráze“ nachystal. Sice ji svými nároky potrápil, ale poskytl jí možnost ukázat, co umí. A mladá houslistka této možnosti plně využila.

Zamýšlím se nad uměním houslové hry. Kolik hodin a roků cvičení vyžaduje propracovat se od prvních falešných, skřípavých tónů šestiletého žáčka k podobnému mistrovství. Kolik hodin cvičení vyžaduje překonání problémů technicky obtížné skladby. Klobouk dolů před houslisty.

Housle jsou schopny vyjádřit všechny lidské pocity. Lásku, touhu, radost, žal, bujnost, naději i zlost a nevoli. S tím vším se ve “Čtyřech variacích na imaginární téma“ setkáváme. Nálady skladby se rychle střídají, podobně, jako se střídaly nálady v roce 1968, kdy Zdeněk Zahradník své Variace komponoval.

Stále mi v duchu doznívají běhy a zákruty tónů virtuosní houslistky, když ke své harfě usedá Hedvika Mousa Bacha, aby spolu s Annou Paulovou zahrály závěrečnou skladbu večera, “Meditativo I.-III.” Jestliže jsem předchozí houslové variace vnímal ve zmítajících se ostře rudých a fialových barvách, jemný zvuk harfy a klarinetu mi nyní zní teple, zlatožlutě, jako pohupující se třpytivá ozdoba na vánočním stromku. Anna Paulová, mistrovsky využívajíc rozličných výrazových možností, jež ji ve své skladbě nabídl skladatel, hraje stojíc a její hudební zaujetí přebírá i její tělesný postoj, jenž jemným, bezděčným vlněním splývá s charakterem vytvářené melodie. Vlnění duše i těla, inspirované snahou co nejkrásněji přednést melodii, to vše, podpořené tichými harfovými harmoniemi, bylo v jednotě, a obě dámy svou tónovou meditací stylově zakončily adventní koncert.

Nadšeně tleskám, ještě však své místo neopouštím. Bude následovat ten slíbený dialog hostitele s významným hostem. Zdeněk Zahradník však přichází sám… Je tomu deset dní, co zemřel hudební skladatel Ivo Bláha. Studovali spolu v padesátých letech na AMU, a stali se celoživotními přáteli. I když odchod přítele zabolí, ten, jenž zůstává, vybírá několik spíše veselých perliček z pokladu vzpomínek na spolu prožité mládí. Do muzikantského nebe odešlý komponista se s hudebním světem rozloučil uvedením skladby pro sólový klarinet, již nazval „Vábení“, a inspiraci k ní vyjádřil slovy: “Pocit touhy vydat se za tajemstvím magických sil přírody, za lákavým vábením neznáma byl podnětem této skladby, kde se mysteriózní hudba snoubí s hudbou lehce hravou.” V podání Anny Paulové tato skladba nostalgicky ukončila „XXIV. Setkávání“ všech v sále spřízněných.

Odcházel jsem do břečky nyní už mohutně tajícího sněhu potěšen potvrzením svých přesvědčení, že soudobá hudba stále žije a i minimem prostředků, třeba jen sólovým nástrojem, je schopná darovat posluchači radost a potěšení, že máme mladé, mezinárodně zkušené a cenami ozdobené umělce, kteří jsou schopni a ochotni soudobou hudbu výborně interpretovat, a že letošní Vánoce budou asi opět na blátě, ale nebude-li bílo, o to více „Zazelená se louka“, jako v té koledě, kterou Zdeněk Zahradník tak hezky upravil.