Orbis Trio předvedlo v Plzni technickou virtuozitu

Pro svůj festivalový koncert, zařazeném do abonmá Kruhu přátel hudby, zvolilo trio Elegii pro klavír, housle a violoncello op. 23 Josefa Suka, Trio pro klavír, housle a violoncello G dur, op. 1, č. 2 Ludwiga van Beethovena a Trio pro klavír, housle a violoncello g moll, op. 15 Bedřicha Smetany (tištěný program tentokráte neobsahoval názvy jednotlivých vět).

Sukova Elegie ve skladatelově úpravě pro klavírní trio vznikla r. 1902 až po vydání původní verze pro sólové housle, violoncello, smyčcový kvartet, harfu a harmonium. Skladatel ji napsal k uctění památky básníka Julia Zeyera (1841–1901) a v podtitulu nese název „Pod dojmem Zeyerova Vyšehradu“. Je poetickou reminiscencí na cyklus mytologických epických básní, má v sobě působivou romanticko-impresionistickou majestátnost a její lyrická zádumčivost je důsledně proložena dramatickými momenty. V poslední době můžeme Elegii slýchat i v provedení zahraničních komorních souborů.

Beethovenovo Trio G dur (Adagio/ Allegro vivace; Largo con espressione; Scherzo allegro; Finale. Presto) nese sice opusové číslo 1, ale zdaleka mezi první opusy nepatří. Beethoven byl v době jeho kompozice již autorem jiných trií pro různé nástroje a smyčcových kvartetů, nezapře v sobě vliv Josepha Haydna, kterému se však vymyká druhá věta svým lyrickým charakterem. Jako vrchol koncertu si Orbis Trio zvolilo Smetanovo Trio g moll, op. 15 (Moderato assai; Allegro, ma non agitato; Finale. Presto), tento hluboký výlev lidské bolesti a žalu nad ztrátou milované a hudebně velmi nadané dcery Bedřišky, která zemřela na spálu v roce 1855 ve svých 4 a půl letech. Tato skladba se vymyká z hudební literatury kompozičním stylem, v němž je zakódována hloubka lidského prožitku. Ale pozorný posluchač v ní odhaluje i mimořádnou osobnost Smetanovu, který se životními tragédiemi nenechal zdrtit, ale vždy se vzchopil hnán neuvěřitelnou vůli a životním optimismem. Trio g moll začíná sólovými houslemi, jakýmsi niterným výkřikem bolu, ale již ve druhé větě probleskují “mezi řádky” příznivější momenty, snad jako vzpomínka na radost s milovaným dítětem, aby na samém konci třetí věty opustil skladatel tóninu g moll a zakončil svou zpověď v G dur, jakýmsi vzdorem proti krutému osudu. Toto Smetanovo dílo je trvalou součástí repertoáru mezinárodních trií, je dílem ojedinělým, které se posluchačů hluboce dotýká.

Vzhledem k působivé biografii souboru a renomé jeho členů (Petra Brabcová je členkou České filharmonie, Petr Malíšek Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, ruský klavírista Stanislav Gallin, absolvent pražské AMU nyní působí na její katedře klavírní spolupráce) byl právem očekáván hudební zážitek. Ne vždy však jsou očekávání splněna. A to byl tento případ.

Jednoznačnou předností Orbis Tria je individuální virtuozita všech jeho členů, čistota intonace a přesná souhra – po technické stránce hrálo trio na vysoké úrovni. Není divu, že je držitelem tolika ocenění. Rovněž úsilí o slohové odlišení skladeb, vystižení pozdní romantiky Sukovy, Beethovenovy blízkosti Haydnovu stylu a zoufalé tragičnosti Smetanova tria zasluhují uznání. Bylo by však třeba, aby byly zdůrazněny také podstatné, ryze hudební, nevnějškové vlastnosti skladeb, totiž stavba jednotlivých frází i větších celků. V této oblasti má Orbis Trio ještě rezervy.

Formální průběh kompozic, jejích přehlednost a jasnost zpracovávaných témat nebylo vždy snadné sledovat. I při sebevýraznější agogice by měl být pro posluchače rytmus čitelný (např. první takty v Sukově Elegii aj.) a hudební myšlenky by měly mít logickou soudržnost včetně jasných kontur, začátků a konců. Interpreti často kladli důraz na expresívnost jednotlivých tónů, to však ještě nezaručuje zpěvnost melodií. Cantabile by měly být např. hrány i melodické ozdoby v Beethovenovi. Tempové i dynamické předpisy, které umělci v podstatě dodržovali, pozbývaly v těchto souvislostech na významu. V polyfonním předivu zněly housle a violoncello vyrovnaně, pouze klavír někdy působil jako doprovodný nástroj (vadila také jeho nadměrná pedalizace). Hudebně nejcelistvější byl výkon violoncellisty Petra Malíška.

Orbis Trio má před sebou nepochybně perspektivní budoucnost – pokud více zaměří svou pozornost na ryze kompoziční strukturu hraných skladeb, dosáhne jeho projev i větší hudební přesvědčivosti.

Smetanovské dny: Orbis Trio
13. března 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Josef Suk: Elegie pro klavír, housle a violoncello, op. 23
Ludwig van Beethoven: Trio pro klavír, housle a violoncello č. 2 G dur, op. 1 č. 2
Bedřich Smetana: Trio pro klavír, housle a violoncello g moll, op.15

Účinkující:
Petra Brabcová – housle
Petr Malíšek – violoncello
Stanislav Gallin – klavír