Přenést všechny silné emoce do hlasu je skutečnou výzvou, říká tenorista Michajlo Malafij

Můžete nám povědět o své cestě, jak jste se stal tenorem a co vás inspirovalo k tomu věnovat se opernímu zpěvu?
Moje cesta byla poměrně dlouhá a klikatá. Nikdy jsem nesnil o kariéře operního zpěváka. Jako dítě jsem měl jasný hlas a rád jsem zpíval, vystupoval jsem na školních akcích, což mi přinášelo velkou radost. Kdykoli jsem slyšel hudbu, krásný zpěv nebo tradiční ukrajinskou lidovou píseň – symbol ukrajinské kultury – hluboce mne to dojalo, někdy až k slzám.

Postupem času jsem začal vyhrávat amatérské soutěže na vesnické, okresní, regionální a později i kyjevské úrovni. Zpěv byl pro mě jen koníčkem. Neměl jsem tehdy žádné formální hudební vzdělání, neboť moje rodina si to nemohla dovolit. Zlomovým bodem v mém životě byl rok 2008, kdy jsem se musel rozhodnout, kde budu pokračovat ve studiu po dokončení školy. Rozhodl jsem se zariskovat a přihlásil jsem se na Lvovskou národní hudební akademii pojmenovanou po Mykolu Lysenkovi, se zaměřením na vokální fakultu, protože zpěv byl mou jedinou vášní. Přijímací proces proběhl dobře, nejprve jsem vstoupil do přípravného oddělení, kde jsem se učil hudební teorii. Moje studium trvalo devět let, během nichž jsem získal bakalářský titul, magisterský titul a dokončil postgraduální studium.

Dnes učím na stejné akademii a mentoruji sedm studentů zpěvu. Během studia jsem vyhrál 17 mezinárodních soutěží, což mě motivovalo uvažovat o profesionální hudební kariéře. V roce 2015 jsem se stal sólistou Lvovského Národního akademického divadla opery a baletu pojmenovaného po Solomiji Krušelnycké. Úspěšně jsem debutoval v operách Verdiho, Pucciniho, Belliniho, Dvořáka a dalších. Později se moje kariéra rozvinula na mezinárodní pole a jak vidíte, nyní jsem trochu překvapivě zde v Brně, kde vystupuji v Manon Lescaut.

Je příprava na váš debut v roli Rytíře Des Grieux v Manon Lescaut náročná?
Debutová role je vždy náročná. Vyžaduje to rozsáhlou přípravu: opakované poslechy hudby, čtení literatury, abych pochopil postavu a umělecký obraz Rytíře Des Grieux, a překlad celého textu. Poté následovala dlouhá cvičení s koncertním mistrem, abych zvládl hudební část. A nakonec dva měsíce zkoušek v brněnské opeře, kde pracujeme s režisérem a dirigentem.

Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte při ztvárnění této role?
Tessitura je vysoká, vyžaduje vynikající vokální techniku, s mnoha vysokými tóny typickými pro Pucciniho opery. Někdy je part orchestru napsán tak hustě, že musím svým hlasem a rezonancí prorazit. Jsou zde dlouhé fráze vyžadující vynikající kontrolu dechu, složité rytmické sekce a úkol ztělesnit romantickou, ale i tragickou postavu, která ztrácí svou milovanou osobu. Přenést všechny tyto silné emoce do hlasu je skutečnou výzvou.

Pociťujete osobní spojení s postavou Ratíře Des Grieux?
Můj osobní život byl vždy naplněn romantikou. Mám od přírody romantickou povahu a v osobním životě jsem hluboce zamilován, takže znám pocity pravé lásky. Hrát roli romantického hrdiny mne také baví. Naštěstí jsem doposud nezažil ztrátu milované osoby, v tomto doufám, že mě nezklame můj herecký talent a uvěřitelně ztvárním i tyto těžké emoce.

Můžete se podělit o nějaké nezapomenutelné zážitky ze zkoušek na Manon Lescaut?
Produkce a koncept opery mne doslova ohromily. Není zde nic vulgárního nebo obscénního – jen něžné, upřímné emoce vyjádřené gesty, hlasem a pohybem. Vše je jasné a srozumitelné. Opera začíná romanticky až komicky, ale poté se rozvine do plného dramatu. Věřím, že diváci se určitě nebudou nudit.

Jak přistupujete k emocionálním a dramatickým aspektům postavy Des Grieux?
Des Grieux mi připomíná Rodolfa z La Bohème, roli, kterou jsem hrál snad 80krát. Nemusel jsem tedy hledat nic úplně nového ať už emocionálně nebo dramaticky. Des Grieux je jednoduchý, romantický student, který se zamiluje na první pohled. Na rozdíl od Rodolfa je to odvážná postava, která je ochotná čelit smrti, aby ochránila svou milovanou. Jsou to velmi upřímné a čisté emoce, které bohužel v moderním světě nejsou moc často k vidění.

Která je vaše oblíbená árie nebo scéna?
Musím podotknout, že všechny árie v této opeře jsou krásné. Jsou plné úžasných melodií a harmonií v orchestrálním doprovodu. Kdybych přesto musel vybrat jednu jedinou, byla by to árie z 3. dějství “No, no pazzo son.” Perfektně se hodí k mému hlasu a je plná emocí.

Jak udržujete své hlasové zdraví a výdrž během intenzivních vystoupení?
Abych se co nejdokonaleji připravil na představení, dodržuji disciplinovanou rutinu, což zahrnuje správné stravování, vyhýbání se alkoholu, neponocuji a pokud to lze, chodím spát večer před desátou. Navštěvuji posilovnu na kardio trénink, který mi pomáhá s výdrží a dlouhým dechem. Denní vokální cvičení udržují můj hlas v kondici a během zkoušek se vyhýbám přezpívání. Držím se zásady, že není nutné zpívat plným hlasem během zkoušek.

Můžete popsat svou spolupráci s dirigentem Ondrejem Olosem a režisérem Štěpánem Páclem na této produkci v Národním divadle Brno?
Jsem naprosto nadšený ze spolupráce s režisérem i dirigentem. Oceňuji jejich profesionalitu a talent. Při práci s dirigentem se mi podařilo zdokonalit některé hudební prvky a přiučil jsem se i něco nového. Je to vynikající společník a cítím, že jsem v dobrých rukou – dokonce jsme spolu již dříve pracovali na Tosce v Praze. Co se týče režiséra, dává mi svobodu rozvíjet emoce a přirozenost svého herectví. Vážím si jeho inteligence a trpělivosti, když něco nefunguje hned podle jeho představ. Ví přesně, co dělat během produkčního procesu. Jeho režie umožňuje bezproblémovou interakci s dirigentem.

Vyvíjí se vaše interpretace Des Grieux v průběhu času?
Vokální zvuk bez emocionální hloubky je na jevišti nepřípustný. Tyto umělecké prvky jsou hluboce propojené. Nicméně, člověk musí vždy najít správnou rovnováhu, aby zpěv nevyzněl nuceně a nepřirozeně. To přichází postupně se zkušenostmi. Nejprve jsem se zaměřil na pochopení poetického textu. To mi pomohlo pochopit hloubku mé postavy a role mých jevištních partnerů. Poté převzaly otěže mé herecké instinkty. Vždy jsem nervózní před premiérou, zejména při debutu. Být zpěvákem není snadné, ale každá kreativní úzkost rychle mizí po zazpívání prvních několika frází.

Čerpáte při ztvárnění Des Grieux z nějakých konkrétních historických nebo literárních zdrojů?
Žijeme v době internetu. Vše, co jsem potřeboval, jsem našel online – biografie skladatelů, libreta, nahrávky a další materiály.

Máte nějaké krédo – radu pro mladé pěvce, kteří se chtějí věnovat kariéře v opeře?
Never stop. Věřte v Boha a naučte se mu s důvěrou odevzdat svůj život. Pracujte tvrdě na vokální technice, gestech, stylu, výslovnosti a herectví. Znalost cizích jazyků je v dnešní době taktéž nezbytná.

Máte nějaké vysněné role, které byste chtěl v budoucnu ztvárnit?
Samozřejmě mám vysněné role. Rád bych si zkusil Ponchielliho La Giocondu. Také bych rád zpíval více rolí od Belliniho, Donizettiho, Bizet a Gounoda. Toužím také ztvárnit Otella od Verdiho, ale to je zatím velmi vzdálená vize…

Jak si vybíráte role, které přijímáte, a jaké faktory ovlivňují vaše rozhodnutí?
Někdy při výběru role přebírám iniciativu, častěji to závisí na nabídkách divadel. Vždy začínám poslechem opery – pokud se mi líbí hudba, podívám se na partituru, přečtu si libreto a pak se rozhodnu.

Na jaké nadcházející role nebo projekty se nejvíce těšíte?
V blízké budoucnosti plánuji návrat na Ukrajinu. Ve Lvovské opeře se budu podílet na nové produkci ukrajinské opery Boryse Ljatošinského Zlatá obruč, a taktéž tam budu debutovat v Bizzetově Carmen.
Děkuji Vám za rozhovor!