Oblíbenec G. F. Händela z Čech: Musica Florea zahraje Františka Václava Habermanna a netradičně oslaví Händelovo výročí

Od narození G. F. Händela uplynulo letos 340 let a Musica Florea toto výročí oslaví netradičně, ale také trochu tradičně – protože nabídne několik jeho méně známých skladeb, přesně v duchu své dramaturgie, v níž vždy pracuje s neznámým nebo opomíjeným hudebním repertoárem. Zazní například Händelovo Concerto grosso op. 6, č. 1 G dur nebo korunovační hymna Zadok the Priest, která se od roku 1727 hraje při každé korunovaci britského panovníka. S orchestrem vystoupí sbor Collegium Floreum a sólisté Veronika Hajičová Vojířová (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Čeněk Svoboda (tenor) a Štěpán Pokorný (bas).

Posluchači se mohou těšit na hudbu českého skladatele i jeho slavného současníka a sami ocenit kvality našeho neprávem opomíjeného autora. František Václav Habermann (1706–1783) v mládí pobýval mj. v Itálii, na dvoře toskánského velkovévody ve Florencii, kde se zdokonaloval v umění kompozice. Plně ovládl benátský styl, který se vyznačuje jistou monumentalitou (i ve skladbách pro malé nástrojové či pěvecké obsazení). Hudební zpracování se nicméně u Habermanna řídí spíše tzv. neapolskou školou. „Můžeme jej bez pochyby považovat za mistra všech tehdy dostupných barokních kompozičních technik, a to s přesahem do klasicistního slohu,“ zdůrazňuje umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl. V Habermannových duchovních skladbách nalezneme důmyslné střídání či „mísení“ virtuózního stylu s tradičním polyfonním zpracováním. Není divu, že se Händelovi jeho díla líbila.

Povznášející krásu hudby vtělil Habermann zejména do duchovních skladeb, z nichž vyniká sbírka mší Philomela Pia. Z té pocházejí obě skladby, které na koncertu uslyšíme. „Už víc jak 20 let se na ni chystám, a to nejlépe ve spojení s Georgem Friedrichem Händelem. Sen se nyní stává skutečností, a to díky spolupráci s muzikoložkou Kateřinou Pincovou,“ doplňuje Marek Štryncl. „Již na konci devadesátých let jsem v knihovnách a archivech na hudbu Františka Hambermanna narazil několikrát. A posléze, kdy jsem si v hudebních slovnících o něm něco zjistil, následoval doslova šok! Takřka jen provinční český hudebník byl oblíbeným skladatelem G. F. Händela. Nejen, že si ho vážil – oceňoval právě jeho sbírku mší Philomela Pia – ale dokonce použil motivy např. z Habermannovy svatováclavské mše do oratoria Jefta. Jiné motivy zakomponoval do svého varhanního koncertu,“ přibližuje těsné spojení mezi skladateli.

S Habermannovou hudbou se již Musica Florea interpretačně setkala, konkrétně s Koncertem A dur pro dva lesní rohy a smyčce, který patří k nejtěžším dílům pro přirozené lesní rohy vůbec. V novém koncertu potěší posluchače opět přístupem, který respektuje dobové provádění skladeb, plné barev a emocí. Až do 19. století platila zásada, že cokoliv se opakuje, nesmí zaznít znovu stejným způsobem. Strojové a mechanické hraní „přesně tak, jak je to v notách“ baroko vůbec nezná. Tehdejší skladatelé, kteří zapsali své skladby do partitur, předpokládali, že je interpreti v mnohém přímo při hře dokomponují a dozdobí. Podle tehdejších zažitých zvyklostí šlo nejen o typickou ornamentiku, ale hudba mnoho získala zejména na výrazu: „Zvláště když se jedná o hudbu, ve které dominují slova – formou zpěvu. Neboť každé slovo mělo také emoční význam a náplň, které se pomocí hudebních prostředků zpřítomňují,“ uzavírá Marek Štryncl.

Program

• F. V. Habermann: Mše ke sv. Janu Nepomuckému
• G. F. Händel: Anthem 3, My Heart is Inditing
• G. F. Händel: Concerto grosso op. 6, č. 1 G dur
• F. V. Habermann: Mše ke sv. Ludmile
• G. F. Händel: Anthem 1, Zadock the Priest