Renée Fleming: Opera pro mne ustupuje do pozadí
Americká sopranistka Renée Fleming byla nedávno v americkém tisku nazvána “divou lidských srdcí” pro její triumfy na světových operních scénách i její lidský a vřelý vztah k lidem. Nicméně, ve svých “nejlepších” letech – je jí 51 – začala zpívat daleko víc na koncertech, než vystupovat v operních představeních. A její nejnovější CD, nazvané Dark Hope, které vydala na jaře tohoto roku, bylo potvrzením jejího pomalého ústupu ze světa opery a klasické hudby. Opera Plus vám přináší poslední zveřejněné interview s touto dnes již operní legendou pro kanadský Globe and Mail.
Před několika lety jste řekla, že chcete více koncertovat a méně účinkovat v operních představeních. Zdá se, že začínáte tenhle plán uskutečňovat.
Určitě. Má to pro mne smysl z mnoha různých důvodů. Chci zpívat pro více lidí najednou. Třeba doma v New Yorku, a také více v průběhu školního roku. Mám dceru, která je ještě na střední škole. Stíhá mne jedno turné za druhým, právě jsem se vrátila ze Skandinávie a cestou tam jsem se zastavila v Mnichově, dělala jsem tam Mahlerovy Ruckert Lieder. Byla jsem na cestách skoro celý rok. Je to sice únavné, ale nevadí mi to. Někdo nemá rád cestování kvůli neustálému balení a rozbalování, ale mně tohle nevadí.
Ale jste slavná, jistě se najdou operní společnosti, které se vašemu časovému harmonogramu rády přizpůsobí…
Nechci zpívat operu, dokud budu cestovat po světě se svými dětmi. Je to cena, kterou jsem ochotna zaplatit za to, že mám svou rodinu s sebou. Operní kariéra je těžké živobytí: Nikde a nikdy nejste doma. Pokud zpíváte v opeře a v živých představeních, jde jen o pár dnů v hotelu a zase přesun. Dávám přednost životní stylu, který mne naplňuje víc, být delší dobu na jednom místě a se svými blízkými.
Je nějaká šance, že vás někdy uvidíme ještě ve scénických produkcích mimo USA, třeba v Kanadě?
Je to velmi nepravděpodobné. Nechci se scénickému vystupování v budoucnosti příliš věnovat. Zpívám v Met a několik kontraktů mám pro příští léta i v Evropě, ale to bude vše.
Chápu, že se vám nelíbí slovo “crossover” které používají hudební publicisté, když hovoří o vašem posledním CD…
Nevím, jestli ta nahrávka odpovídá definici toho, co je vnímáno jako crossover (překračující žánry, mezižánrový – pozn. redakce), ale je to v podstatě populární hudba zpívaná klasicky vyškoleným zpěvákem – tedy mnou. V Dark Hope jsem nechtěla použít klasicky modulovaný hlas. Chtěla jsem najít svůj ojedinělý způsob zpěvu vhodný pro tuto hudbu (o CD informovala Opera Plus před časem zde).
Co vás inspirovalo k natočení tohoto alba?
Můj manažer s tím přišel a mně se to zdálo jako tak výstřední nápad, že jsem řekla ano. Strašně mne to lákalo.
Jak jste se vybírala skladby pro tenhle disk?
Neměla jsem moc na vybranou: “Rádi bychom aby sis vybrala z tohoto seznamu”, řekli moji manažeři. A tak jsem si jenom otestovala, které písně jsou vhodné pro můj hlas. Hudba na tom disku je velmi impresivní. Byl to můj první skutečný krok do hudební kategorie, nazývané nezávislý rock.
Jste na jakési křižovatce své kariéry. Co chcete dělat dál?
Budu pokračovat ve studiu hudby a rozvíjet se umělecky. Mohla bych dělat spoustu věcí. Jsem v takové nádherné šťastné části svého života, kdy si mohu vybírat mezi projekty, na kterých budu pracovat. A protože jsem lyrický soprán, možnosti jsou docela nekonečné. Letos na Silvestra budu zpívat svoji první Veselou vdovu v Drážďanech. Tohle je můj první vpád do světa operety. Možnosti jsou skutečně nekonečné – i kdybych se od nynějška soustředila jen na písňový repertoár, do smrti nenastuduji a nezazpívám ani zlomek toho, co bylo pro můj hlas napsáno! O tom, že existuje nekonečné množství hudby, která nenese přívlastek vážná, ani nemluvím.
Rozhovor byl pro Operu Plus zkrácen
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
