Na Nový rok s Dariou Klimentovou

redakce, 01.01.2011 1:00

Nejúspěšnější česká primabalerína Daria Klimentová žije sice už třináct let v Londýně, ale i tak ji u nás zná snad každý. Přední sólistka Anglického národního baletu o sobě dává vědět každou chvíli, ať už prostřednictvím zpráv o svých dalších úspěších na jevištích celého světa či svými občasnými, ale o to ostřeji sledovanými vystoupeními v Praze, ale také výstavami svých jedinečných vesměs baletních fotografií, stejně jako i každoročními pražskými letními kurzy Master Classes. Devětatřicetiletá charismatická tanečnice je bezesporu také na špici v zahraničí nejúspěšnějších Čechů, na které můžeme být právem hrdi.

Jaký vůbec pro vás byl uplynulý rok?

Dostala jsem úžasného nového baletního partnera Vadima Muntagirova. Uvědomila jsem si, že je důležité žít dnes a na nic nečekat, také jsem zjistila, že ta moje dosavadní dlouhá baletní cesta stála za to :-).

Po představení s Princem Andrew a Vadimem Muntagirovem

Když mluvíme o právě skončeném roce, nelze to nezmínit: Facebookem před pár měsíci prolétla jako blesk vaše zpráva o tom, že jste se vdala. Můžete k tomu alespoň něco prozradit?

Tak to bohužel nemůžu :-).

Jste typ umělce, který si svůj soukromý život chrání? Který tam novináře nepouští?

Samozřejmě, že si soukromí chráním. Do určité míry má přístup pouze filmový režisér Martin Kubala, který mě dva roky sledoval a pak z toho vznikl padesátiminutový dokument. Naplánováno je dalších šest let, myslím, že se to blíží ke konci. Vznikne dokumentární film číslo dvě. Martin je můj blízký přítel, plně mu důvěřuji. Je ve své práci velice citlivý a ví, jak každou osobnost, se kterou natáčí, představit.

Natáčení Labutího jezera ve 3D pro BBC

Ve spojitosti s vaším jménem a loňským rokem se většině Čechů určitě vybaví báječný večer s vámi v Národním divadle, který posléze odvysílala i Česká televize. Jak často si na něj sama vzpomenete a co vám z něj hlavně utkvělo v paměti?

Byl to nejkrásnější dárek roku 2010. Oslavit tisící představení doma, kde jsem začínala, to byl můj sen. Chtěla jsem toto představení věnovat českému publiku. Představení jsem celé připravila, najala své lidi, pozvala své hosty. Byl to úžasný pocit, že se to vše uskutečnilo. Bohužel jsem tančila s chřipkou, moji dva partneři byli zranění a tak jsem den před tím vše nacvičovala s někým úplně jiným. Nebylo to ideální, ale nebyl čas to zas až tak vnímat.

Někteří lidé se nepříliš rádi ohlížejí za tím, co bylo a spíš se raději dívají dopředu. Jak to máte vy?

Co bylo se nedá vymazat, ale je zbytečné se tím neustále zaobírat. Jestliže bylo představení včera úžasné, neznamená to, že bude úžasné dnes.

Dáváte si na prahu nového roku nějaká předsevzetí? Pokud ano, jaká jsou ta nejnovější?

Nedávám si předsevzetí do nového roku, ale dávám si je, když to potřebuji.

Jaký bude váš nejnovější první den v novém roce?

Prvního ledna máme v baletu vždy volno a tak tento den trávím vždy s rodinou.

Sněhová královna

Vždy jsem na vás aspoň z povzdálí obdivoval, jak vše ve svém životě stíháte. Jak? Máte nějaký recept?

Zvládám to jenom díky úžasným lidem, které mám kolem sebe, a na které se mohu spolehnout. Sama bych nezvládala nic. Pak mě žene něco jako „když něco chci, tak to dokážu“, třeba ne hned, ale jednou ano :-).

A dokážete vůbec třeba právě v takových dnech, jako je Nový rok, takzvaně úplně „vypnout“?

Ano, relaxuji, ale klidně bych mohla více. Dokážu často prospat hodně hodin.

Co hlavního vás v novém roce čeká? Ať už v práci, tak i v soukromí?

Pátého ledna mě čeká londýnská premiéra Romea a Julie v choreografii Rudolfa Nurejeva, s Vadimem. Zbytek si nechám pro sebe, to byste neměli žádné překvapení :-).