Hvězda z Olomouce: Jakub Kettner

Barytonista Jakub Kettner (1974), sólista Moravského divadla v Olomouci, patří v dnešní době k ozdobám českých operních scén. Jsem přesvědčena, že jeho hlas by uspěl i ve světové konkurenci. Snad se mnou budou souhlasit i další operní fandové – čtenáři Opery Plus, protože jej zcela jistě znají ti od Plzně přes Prahu, Liberec a Brno až po Ostravu a Opavu. S Jakubem Kettnerem jsem mluvila minulý měsíc, v mírném poklusu těsně před premiérou Giordanovy Fedory v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Jakube, jak vás vůbec napadlo věnovat studiu zpěvu? Kdo vás k opeře přivedl? Vím, že jste byl na HAMU žákem pana docenta Reného Tučka, ale u koho jste se studiem zpěvu v Pardubicích na Konzervatoři začínal? A před tím? Zpíváte už vlastně od mala, není to riskantní zkoušet to v tak raném věku?

Můj otec byl činoherec, ale začínal ve sboru v operetě. Díky němu a také díky jeho zálibě v operách měl jsem ke zpívání tedy skutečně blízko. Na Konzervatoři mě učil pan profesor Milan Stříteský. Nemyslím si, že by bylo studium zpěvu pro chlapce až tak riskantní, daleko více záleží spíše na tom, jakého potkáte pedagoga.

De Siriex v Giordanově Fedoře (a N.Miriani jako Fedora – Ostrava)

Dá se ta každodenní operní dřina vůbec shrnout do nějakého ponaučení,nějakého pěveckého kréda? Co nejdůležitějšího jste se od pana Tučka naučil?

Divadelní realitu. Kde je vůle, tam je i cesta…

Pamatujete se ještě na své první profesionální operní vystoupení? Opravdu to byla premiéra Komediantů v Liberci, kterou jsem shodou okolností tehdy viděla? Zpíval jste Silvia, že? Ve kterém roce to vlastně bylo? Přiznám se, že si vás pamatuji od toho prvního večera, kdy jsem vás právě ve zmíněném Liberci slyšela. Tehdy jste mě moc zaujali dva – vy a pak také Jana Štefáčková, dnes Wallingerová…

Ne ne, Komedianti mým prvním vystoupením v opeře nebyli. Já jsem v Liberci hostoval už od roku 1996 a během studia jsem zpíval v tehdejší Opeře Mozart Praha na Lávce. Zmíněného Silvia v Liberci jsem zpíval až v roce 1998.

Přiznám se, že jsem byla moc nadšená, když jsem se dozvěděla, že budete zpívat v našem olomouckém Moravském divadle. Proč jste se rozhodl pro Olomouc? Z Liberce je do Prahy přece jen blíž…

V Olomouci se mně dostalo díky tehdejšímu šéfovi opery Václavu Málkovi lepších a zajímavějších příležitostí. A pak – je důležitější mít blíž do Prahy kvalitou zpěvu, než počtem kilometrů…

Myslím, že jsem si nenechala ujít žádnou vaši olomouckou premiéru, ráda vzpomínám především na Figara z Lazebníka sevillského. Jsou doby tohoto vyššího barytonového oboru už minulostí nebo existuje ve vašich snech nějaký podobný part?

Před dvěma lety jsem zpíval ještě Figara v Plzni. Nepovažuji se za „koloraturního“ barytona, takže žádné sny tohoto typu nemám.

V Olomouci zpíváte lyrické i dramatické barytonové role a abych pravdu řekla, nevím, který obor lépe. Oněgin? Scarpia?Co z toho vám víc sedí? A jak se udržujete v tak skvělé hlasové formě? Přiznám se, že si nepamatuji snad ani jediný večer, kdy byste byl hlasově jakkoli indisponován. Pro mě v hledišti jsou vaše výkony vždycky spojené s hlubokým zážitkem…

Hudebně i představitelsky je mi blíž Scarpia, ale pěvecky i vzhledem k mému věku Oněgin. A udržování se ve formě? Pravidelně sportuji, pracuji na fyzické kondici a otužuji se v sauně. Prozatím se mi tedy závažnější zdravotní problémy vyhýbají.

Čajkovského Eugen Oněgin (Olomouc)

Hodně vystoupení máte pochopitelně i mimo svoji domovskou scénu. Kterých příležitostí z jiných divadel si nejvíc ceníte? Vždyť jste se vlastně i díky hostování objevil v širší nominaci na Thalii za loňský rok, za roli Sancha v Massenetově Donu Quichottovi v pražské Státní opeře…

Vážím si každého hostování. Vždy je to nová motivace pracovat a zpívat, hlavně díky novému prostředí a jinému kolektivu.

Vůbec – letošní rok je k vám velice štědrý, co se úspěchů týká. Thalii jste sice nedostal, zato jste dostal prestižní ocenění od emeritních sólistů Národního divadla v Praze – takzvanou Libušku – a to za vašeho Escamilla v Carmen. Napadlo vás, že zrovna tato role bude pro vás tak úspěšná?

To, že zrovna za Escamillia dostanu Libušku, to mě opravdu nenapadlo. Ale je pravda, že se mi to představení v Praze myslím extrémně podařilo.

Escamillo v Bizetově Carmen (Olomouc)

Jakube, pokračujete ještě stále i v pedagogické práci? Pokud ano, jak můžete stihnout tolik rolí na tolika různých místech?

Zpívání i hostování mám v dnešní době opravdu hodně a je to bohužel na úkor času, který jsem výuce zpěvu dříve mohl věnovat. Proto jsem se rozhodl v červnu s učením skončit a soustředit se raději jen na svoji divadelní práci. Ovšem, vůbec není vyloučeno, že se k vyučování zase někdy vrátím…

Jakube, přeji vám do hodně štěstí nejen na prknech, ale i v soukromém životě a děkuji za rozhovor.