Čarostřelec v Bad Lauchstädtu

Pro většinu z nás není jméno roztomilých malých lázní Bad Lauchstädt až tak moc známé. Nacházejí se blízko největšího města Saska-Anhaltska Halle, kde se také narodil velký skladatel Georg Friedrich Händel. Pro německou kulturní veřejnost je to místo, kde pobývaly ty největší osobnosti německé kultury jako Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller nebo Richard Wagner. Ten se jako mladičký ve zdejším divadle, o kterém ještě bude řeč, zhostil svého dirigentského debutu. Bylo to v Mozartově Donu Giovannim roku 1834. V těchto lázních, kde můžeme také vidět pěkný zámek, se scházela kulturní veřejnost a zajížděl sem s představeními dvorního divadla ve Výmaru sám Goethe. Místo si tak oblíbil, že bylo z jeho popudu místo původního menšího postaveno nové divadlo, které bylo otevřeno v roce 1802 uvedením Mozartovy opery Titus. Muzicírovalo se, hrály činohry a pořádaly literární večery.Nevelká klasicistní budova divadla s hledištěm o jednom pořadí, která dnes pojme skoro čtyři sta šedesát diváků, je vhodně umístěna mezi vzrostlými stromy hned vedle lázeňského parkového komplexu. Orchestřiště starobylého divadla je nevelké a poskytne místo jen asi pro dvacet čtyři muzikantů, a tak další jsou rozmístěni při větších operních představeních i po stranách na balkoně. Divadelní a koncertní život v lázeňském městečku úspěšně pokračuje, o čemž svědčí populární Theatersommer. Toto dlouhé divadelní léto, trvající od začátku dubna do října, nabízí neuvěřitelný počet zajímavých kulturních akcí. Jenom různých operních titulů je hráno deset. Hlavním a také nejaktivnějším provozovatelem operního programu je divadlo z nedalekého Halle. Jeho operní soubor, také aktivní účastník každoročního mezinárodního festivalu Händel Festspiele, zde letos uvádí Händelova díla Alessandro a Acis a Galathea, Mozartovy operyDon Giovanni, Figarova svatba a Únos ze serailu, Flotowovu Martu a Weberova Čarostřelce. Jiné operní soubory hostují s Rossiniho Lazebníkem sevillským, Händelovým Xerxem nebo Triumfem lásky s hudbou Johanna Sebastiana Bacha. Loutková a hudební scéna z Erfurtu uvede na podzim zkrácený Prsten Niebelungův Richarda Wagnera. Z řady koncertních umělců a souborů uvádím jen namátkově vystoupení známého německého cellisty Jana Voglera. Na písňovém recitálu zazpívá také Thomas Quasthoff se svými hosty. Následují rovněž činoherní představení a recitační večery.Pro provedení v Goethově divadle nastudoval operní ansámbl z Halle také Weberova Čarostřelce. Inscenace byla speciálně připravena pro menší jeviště a se zřetelem využití dobové repasované dřevěné divadelní mašinerie, zejména šesti dřevěných propadel, sufit a bočních otočných kulis. Představení bylo poprvé uvedeno loni a letos se v několika reprízách opakovalo. Jak je v Německu zvykem, jsou používány také mluvené dialogy. Režisér Christian Schuller předvádí příběh tak, jak na něj vzpomíná a představením provází zestárlá Agáta, ve výborném podání činoherní herečky Marie Anny Fliegel. I zlý duch Samiel Haralda Hörbingera má svého dubléra, pohybově vynikajícího Olega Fenčuka. Otevřením dveří velké staré skříně, která stojí uprostřed jeviště, spatříme uvnitř svatební pár mladé Agáty a Maxe. Známý děj se pak začíná rozvíjet. Na scéně Jense Kiliana je sklouben styl původních dobových dekorací s normálními atributy jevištní výpravy. Při střelecké slavnosti, kde sedlák Kilián v podání Asgeira Páll Agústssona porazí mysliveckého mládence Maxe, se ukáže první rozdílnost oproti provedení ve velkém divadle. Sbory z prostorových důvodů nastupují a zpívají na obou stranách parteru, což je zajímavé akusticky i vizuálně pro diváky, kteří jsou tak vtaženi do hereckých akcí. Další děj pak probíhá na jevišti. Scéna odlévání čarovných kulí Maxovým mysliveckým druhem Kašparem vypadá poněkud jinak, než jak se obvykle provádí. Vždy se postupně otevře jedno z propadel a ruce pekelných démonů podávají odlitou kuli Kašparovi a ten ji hodí Maxovi. Samozřejmě vše je doplněno působivými světelnými efekty (Peter Jäschke). Ve třetím dějství v Agátině světničce je místo skříně umístěno loutkové divadlo, ve kterém hraje na housle Max. Český kníže Otokar (Čarostřelec se odehrává v českém pohraničí) v podání Nilse Gieseckeho, vystupující až v posledním obraze při střelecké slavnosti, se podobně jako sbory pohybuje chvíli v hledišti a svoji árii potom dobře zpívá z výše pravé strany balkonu. Stejně jako slavný sbor myslivců. Zajímavě a symbolicky je opět v závěrečném obraze řešena evokace zkušebního výstřelu Maxe, kdy sice Agáta omdlévá a padá k zemi, ale kule smrtelně zasáhne zloducha Kašpara. Režisér totiž umístil na jeviště obrovskou dekoraci lovecké pušky, za níž v pozadí stojí Samiel. V popředí je pak řada sedmi dívek, z nichž každá se po výstřelu postupně kácí na zem. Poměrně komicky však vyznívá v závěru příchod svatého poustevníka, který radí knížeti o trestu pro Maxe za jeho vinu ve spolčení s Kašparem a pekelnými mocnostmi. Jeho představitel Ki-Hyun-Park je netradičně oblečen do bílého obleku, doplněného bílým kloboukem, parádní hůlčičkou a aktovkou, z níž pak rozdává přítomným na jevišti svaté knížky.Nyní k hudebnímu provedení. Čarostřelec je pro Němce něco jako pro nás Prodaná nevěsta. Hraje se velmi často a jak pro hudebníky, tak i pro pěvce je to samozřejmý základ jejich muzikantského cítění. Prostě taková hudební abeceda, kterou každý musí ovládat. Dílo spolehlivě nastudoval dirigent Andreas Henning, první dirigent orchestru Staatskapelle Halle, který je také rezidenčním divadelním orchestrem. Hrál ve zmenšeném obsazení na asi tři desítky hráčů. V menším prostoru Goetheho divadla a při jeho výborné akustice to ale nebylo znát. Tím, že část hudebníků byla situována na pravé straně balkonu, znělo vše trochu jinak a plastičtěji. Totéž lze říci o výborně sezpívaném sboru v čele s Jensem Petereitem. Hlasy pěvců byly slyšet velmi zněle a čistě. Čtyři stěžejní role byly obsazeny předními členy operního ansámblu. Roli Agáty vytvořila Anke Benrndt, dlouholetá členka souboru, která nyní vládne spíše dramatickým sopránem, a tak velká Agátina árie z druhého dějství ,,Leise, Leise, Fromme Weise…“ by si zasloužila více vroucnosti. Pro roli rozšafné Aničky byla správně vybrána živá a pohledná Ines Lex. Její svítivý hlas a komediální herectví ji pro tuto úlohu přímo předurčují. Velmi příjemným překvapením byl Max v podání Raplha Ertela. Jeho velmi pěkný, poněkud temněji zabarvený tenor jistých výšek se vyznačuje příkladnou dikcí a dramatickým výrazem, což předurčuje mladého umělce ke slibné kariéře. O svých kvalitách ostatně přesvědčil již v prvním dějství v árii ,,Durch die Wälder, durch die Auen…“. Patřičným dramatickým akcentem s nádechem démoničnosti a znělým hlasem v pevných výškách se projevil Gerd Vogel jako Kašpar. Všichni čtyři sólisté a také představitel nadlesního Kuna Cristoph Stegemann, který krom toho také alternuje v roli Kašpara, byli vzácně vyrovnaní. Tak si opět nadmíru spokojení diváci do posledního místa zaplněného divadla užili sobotní odpoledne s krásnou Weberovou hudbou a představením plným nápadů. A ani jim nevadilo dosti velké horko v neklimatizovaném hledišti. Však si také mohli před, během pauzy a po představení ve stínu košatých stromů užít dobrot, pití i zmrzliny u místních občerstvovacích stánků. Škoda, že se tento bonbónek romantické hudby nedává častěji také u nás. Jenom Liberec, to je málo.

Carl Maria von Weber:
Der Freischütz
Dirigent: Andreas Henning
Režie: Christian Schuller
Scéna a kostýmy: Jens Kilian
Sbormistr: Jens Petereit
Staatskapelle Halle
Chor der Oper Halle
Statisterie der Oper Halle
Premiéra 14. července 2012 Goethe Theater Bad Lauchstädt
(psáno z reprízy 6. 7. 2013)

Ottokar – Nils Giesecke
Kuno – Christoph Stegemann
Agathe – Anke Berndt
Ännchen – Ines Lex
Kaspar – Gerd Vogel
Max – Ralph Ertel
Ein Eremit – Ki-Hyun Park
Kilian – Ásgeir Páll Ágústsson
Agathe-Double – Marie Anne Fliegel
Samiel – Harald Höbinger
Samiel-Double – Oleg Fenchuk
Vier Brautjungfer – Kati Götz, Susan Krecik, Kaori Sekigawa, Anja Binkenstein

www.goethe-theater-bad-lauchstaedt.de
www.buehnen-halle.de

Foto Pavel Horník