Divadla zblízka: Královská opera v Muscatu – Omán

Royal Opera House v hlavním městě Ománu Muscat  je na  Arabském poloostrově a vůbec ve Střední Asii naprostou raritou. Nejbližší operní dům je ve dva tisíce  kilometrů vzdálené Káhiře. Vládce Ománu, Jeho veličenstvo Sultán Qaboos bin Said al Said měl vždy velký zájem o kulturu a hlavně o vážnou hudbu. Ten se projevil úmyslem zřídit kulturní stánek, původně koncertní, kde by také hrál Ománský královský symfonický orchestr.Vše se potom rozšířilo na realizaci multifunkční budovy rovněž pro operu a balet.  Stavba započala v roce 2007, hladce pokračovala a operní a zároveň i  koncertní dům byl s velkou pompou otevřen 12. října 2011 uvedením  opery Giacoma Pucciniho Turandot. Představení dirigoval sám slavný Plácido Domingo. Byla to produkce  souboru Arény ve Veroně v režii Franca Zeffirelliho.

Budovy rozsáhlého komplexu jsou umístěny prakticky v centru města ve volném prostoru ve čtvrti Shati Al-Qurm asi pět set metrů od písčitého mořského břehu. Projekt byl zadán anglické firmě Carillion Alawi, která se již o několik let dříve osvědčila při náročné stavbě mešity, jejíž monumentální stavba vévodí městské části nedaleko divadla. Vnější plášť budovy je obložen kvádry z travertinu a vápence těženého v lomu nedaleko města. Vnitřkům pak dominuje mramor a intarzovaná dřevěná výzdoba hlavně překrásných stropů a hlediště. Celý komplex i s přilehlými zahradami s fontánkami zabírá plochu osm set tisíc metrů čtverečních. Vlastní centrální budova má plochu tisíc pět set metrů, což není až tak mnoho. Na jižní části je připojena galerie, kde se nacházejí luxusní obchody a restaurace.

Dovnitř se vchází z levé jižní části, pravá není pro veřejnost přístupná, je určena pro příjezd Jeho Veličenstva sultána. Přes menší, ale velmi zdobený prostor s krásnou ornamentální kamennou podlahou se dostaneme do hlavního, nesmírně prostorného vstupního vestibulu. Ten je stejně vysoký jako hlediště. Vnějším schodištěm (jsou zde samozřejmě další menší boční schodiště a luxusní výtahy) se dostaneme na galerie v úrovni dvou pořadí. Galerie obepínají celý vestibul a je z nich možné navštívit různé salonky zařízené krásným nábytkem a další místnosti. Nalezneme zde také vitríny, ve kterých jsou uloženy historické hudební nástroje, a na stěnách visí zajímavé obrazy. Před čelní stranou vestibulu v úrovni přízemí se nachází další sál, který slouží jako prostor pro občerstvení, samozřejmě bez alkoholických nápojů. Když vstoupíme kolem pestře arabsky oděných uvaděček, jsme ohromeni jeho monumentalitou, zdobností, ale zároveň útulností navozenou dřevěnou výzdobou. Pohodlná sedadla jsou vybavena nejnovějším multimediálním systémem firmy Marconi s velkými displeji s informacemi a překladem zpívaného textu v arabštině, angličtině a samozřejmě originální řečí té které opery.

Uvaděči v sále jsou zásadně muži v dlouhých bílých disdashách s kefíjami na hlavách. Ti také velmi pečlivě bdí, aby si náhodou někdo nepořídil fotografický snímek třeba i jen mobilním telefonem. V ostatních prostorách divadla se fotografovat nebo natáčet může. Hlediště pro tisíc sto diváků má tři pořadí, boční lóže a jeho akustika je vynikající. Největší zvláštností ovšem je možnost jednoduché přeměny v koncertní sál. V prostoru zadního jeviště se totiž nachází kompletní koncertní pódium včetně velikých varhan, které mají čtyři tisíce pět set třicet dva píšťal. Celý tento mnohatunový kolos se posune až k forbíně. Zmizí portál i opona a ocitáme se v pravé koncertní síni. V divadelní architektuře je to opravdu zvláštnost. Zvuk orchestru posazeného na pódiu je velmi plastický a hlasy jsou slyšet ještě lépe než při variantě divadelního uspořádání jeviště. Měl jsem to štěstí zhlédnout a vychutnat si zde jak operní představení, tak i operní koncert. Zvukový dojem byl dokonalý. Obecenstvo se skládá jak z domácích arabských návštěvníků, kteří jsou většinou oblečeni tradičně dle arabských zvyklostí, tak z elegantně oděných cizinců mnoha národností. Když pak vyjdeme po představení do teplé, temné orientální noci, tím více vynikne slavnostní a výtvarně pojaté osvětlení divadla. Pokud někdo nemá možnost zhlédnout představení, která se zase nedávají tak často, má možnost si interiéry prohlédnout v rámci prohlídek každý den dopoledne.+++

===Programová náplň kulturních akcí je široká. Jedná se o všechny hudební a taneční žánry, včetně tradičních arabských. Je zvána řada světových umělců a souborů a orchestrů. Výčet by byl dlouhý. Andrea Bocelli, Renée Fleming, Juan Diego Flórez, Roberto Alagna, Bryn Terfel, violoncellista Yo-Yo Ma a další. Hostující operní a baletní soubory z nejrůznějších zemí realizují během sezony v Muscatu jeden až dva tituly měsíčně. Velmi oblíbený je balet, samozřejmě zde vystoupil balet Mariinského divadla z Petrohradu nebo baletní soubor milánské Scaly. Z orchestrů nechyběla třeba Londýnská filharmonie a na jaře 2014 přijede dirigovat Claudio Abbado, zahraje houslista Maxim Vengerov. Diváci se dočkají vystoupení baletu Vídeňské státní opery a také baletního souboru Bavorské státní opery z Mnichova. Repertoár obohatí Belliniho Kapuleti a Montekové, nastudovaní veronskou Arénou. Na závěr sezony v květnu přiveze dvě představení Dvořákovy Rusalky Národní divadlo z Brna. Ve zdejším divadle své umění představují umělci z blízkých států. Z pěvců například vystoupila známá libanonská sopranistka Majida El Roumi a další. Pokud bude někdo mít možnost toto divadlo navštívit, rozhodně nebude litovat.

www.rohmuscat.org.om

Foto Pavel Horník