Airmachine. Nový hudební nástroj vznikl spojením vysavače a fujary

  1. 1
  2. 2
Ondřej Adámek (*1979 Praha) je úspěšný český skladatel a dirigent působící převážně v zahraničí. Vystudoval pražskou konzervatoř, AMU a pařížskou Conservatoire National Supérieur. V letech 2014–2015 byl rezidentem v Medicejské vile v Římě. Jeho tvorba získala řadu mezinárodních ocenění, například Prix de Bourges (2003), Prix Métamorphoses (Belgie 2002, 2004), Brandenburg bienále (2006), Prix Hervé-Dugardin (2009), Grand prix Tansman (Lodž 2010) či Prix Georges Enesco (2011).
Ondřej Adámek (zdroj MusicOlomouc)

Pokud jste chtěli slyšet některou z jeho skladeb, nejspíš jste museli vycestovat do zahraničí, protože u nás se jeho skladby prováděly spíše ojediněle. Ovšem jedna příležitost bude 15. října 2017 během olomouckého festivalu MusicOlomouc, kde se poprvé u nás představí unikátní nástroj zkonstruovaný Ondřejem Adámkem, nesoucí název Airmachine.

 

Již velkou část svého života žijete v zahraničí a dovolte mi tedy na úvod otázku: Cítíte se stále být českým skladatelem? Popřípadě snažíte se ve svých skladbách hlásit k českému původu, jak tomu napovídá název skladeb Kameny (2012) a Polednice (2013)?

Dříve jsem se tolik necítil být českým skladatelem, spíše jsem se cítil být kosmopolitním, avšak slovanský temperament byl v mé hudbě nejspíš znát vždy. Při psaní kantáty Polednice jsem si velice užil práce s českým textem, jeho velikým zvukovým bohatstvím a jemnými nuancemi. Také v kantátě Körper und Seele jsem použil český lidový text. Fascinují mě Janáčkovy sbírky lidových zpěvů a těším se, že z nich někdy něco udělám. Moc rád bych s češtinou pracoval často, avšak ta je pro zahraniční zpěváky velmi obtížná a velkou část zkoušecího času brousíme výslovnost.

Ze zahraničních pobytů jste tedy žil v Paříži, Madridu, Berlíně, Římě, ale i v Japonsku a Indii. Považujete cestování za zásadní pro vaši tvorbu?

Myslím si, že cestování je pro skladatele důležité. Každé místo si vytváří své více či méně uzavřené mikroklima, které je postupně omezující. Být mezi skladateli současné hudby v Praze je úplně jiné než v Paříži a v Berlíně je to zase úplně jiné.

Zároveň si z cest vozím inspirace. Velmi mě zajímá lidové i „vážné“ umění všech možných autentických kultur. Z pětiměsíčního pobytu v japonském Kjótu, městě plném chrámů a tradiční kultury, jsem si přivezl zcela odlišné inspirace pro pět různých skladeb. Některé skladby vycházely z hlasů v divadle nó, jiné z loutkového divadla bunraku, a pak jsem zpracoval i nahrávky spontánně mluveného hlasu, nahraného skrytým mikrofonem. V jižním Španělsku mě fascinovaly velikonoční pochodové dechovky a rozladěné žestě, i vojenské bubnování jsem použil v několika skladbách. V Indii mě nadchl zase tradiční zpěv védských manter a zvuk hoboje nagaswaram a hlasitého bubnu tavil. Nedávno jsem načerpával inspirace z gamelanu na Bali. Omamně na mě působily mikrointervalové vibrace nástrojů v páru jemně rozladěných, neuvěřitelná virtuozita hry a vůbec úplně jiné fungování společnosti, které se na hře gamelanu zrcadlí. Ještě netuším, jak všech těchto pozorování využiji. Mám také úžasné nahrávky lidových zpěvů devadesátiletého negramotného zpěváka z pobřeží Kolumbie. Nemám ponětí, zda je budu umět kdy přetavit do vlastní skladby.

Ondřej Adámek (zdroj MusicOlomouc / foto © Priska-Ketterer)

Osobně doufám, že se vám to podaří. Je tomu už deset let, kdy jste v jednom rozhovoru řekl: „Rád pracuji s jednoduchou myšlenkou“. Jak to vidíte teď, nastala nějaká změna? Nebo jste stále věrný práci s jednoduchou myšlenkou?

Ano, rád pracuji s jednoduchým, trefným a zároveň silným nápadem. Postupně se mé partitury stávají přehlednějšími, jednoznačnějšími. Cesta k jednoduchosti a přesnosti ovšem jednoduchá není, je náročná a dlouhá.

Ve vašich skladbách má důležitou roli barva. Zaměřujete se na ni speciálně?

Barva je pro mě důležitá. Je nositelkou poezie, emoce. Můžu vytvořit úplně nový zvukový svět díky harmonii, instrumentaci, mikrointervalům, polyfonii a podobně. Velmi mě posunulo studium orchestrace na pařížské konzervatoři, kde jsme měli k dispozici orchestr, abychom si své přepisy klavírních skladeb ověřili. Profesor Marc-André Dalbavie mi během tří let pomohl dobře porozumět nástrojům, rozlišovat nástroje pronikavé od nástrojů rezonujících a podobně. Jeho metoda působila na první pohled akademicky a domácím úkolům jsem věnoval více času než vlastním skladbám, avšak bylo to fascinující a orchestrace je pevným pilířem mého skladatelského řemesla.

Ondřej Adámek (zdroj MusicOlomouc / foto © Luc Hossepied)

Některé koncerty soudobé hudby jsou doprovázeny mluveným slovem autora. Jedná se o jistý „návod“ jak rozumět skladbě či „náhled“ do kompozice, který slouží k lepší orientaci nezasvěceného posluchače. Co si o takových koncertech myslíte? Hodnotíte je pozitivně nebo negativně?

Skladatel komunikuje s publikem skrze partituru, interprety, akustiku, vytváří energii, kterou předává publiku, a zároveň každý posluchač má volnost přijmout skrze skladbu své vlastní poselství. Tato komunikace je pro mě velmi důležitá. Skladatel má být podle mě co nejkomunikativnější.

V soudobé hudbě se rozvíjela jistá forma autismu. Bylo nutné rozbít různé historické posluchačské kódy, avšak to se někdy vyvíjelo v duchu nekomunikace. Pro mě je předání myšlenky, energie, poselství, lásky v rámci koncertu zcela zásadní a každá forma komunikace tomu má pomoct.

Proto se vedle skladby věnuji dirigování, vedu také praktické workshopy pro umělce, skladatele, zpěváky, jsem velmi aktivní na zkouškách s interprety a beru vážně názvy skladeb, komentáře ke skladbám i rozhovory. Provést posluchače mluveným slovem na koncertě je jedině pozitivní.

Čtenáře bude jistě zajímat hudební nástroj, který jste zkonstruoval: Airmachine. Řekl jste, že nástroj vznikl při nasazování fléten na vysavač. Ta představa je poněkud bizarní, mohl byste nám to přiblížit?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na