Armida je jedno z nejlepších operních představení v Plzni

Armida je poslední dokončené dílo Antonína Dvořáka na námět slavného nábožensko-hrdinského eposu Torquata Tassa (1544–1595) Osvobozený Jeruzalém (La Gerusalemme liberata), jehož první verzi Tasso dokončil v roce 1575, oficiálně vyšel v roce 1581. Téma první křížové výpravy lákalo Tassa od mládí – epos Jeruzalém (Gerusalemme) začal psát již jako čtrnáctiletý, výsledkem byl tehdy zatím jen rytířský poem Rinaldo, který vyšel v jeho osmnácti letech v roce 1562. Jeho mistrovské a koncepcí i obsahem novátorské dílo Osvobozený Jeruzalém přišlo na svět až o deset let později. Vypravuje o první křížové výpravě, která pod vedení Godefroye z Bouillonu dobyla Jeruzalém v roce 1099. Godefroy z Bouillonu, představující moudrého a statečného muže, je hlavní postavou díla. Tasso při práci využíval historických materiálů kronikářů, zvláště spisů Viléma z Tyru, k základním faktům a jménům přistupuje jeho barvitá fantazie, inspirace Homérem a Ludovicem Ariostem (1474–1533). Tasso vytváří nové příběhy, nové hrdiny, do dějů vstupují nadpřirozené síly. Proti křesťanským bojovníkům stojí kouzla a čáry orientu, dobývání svatého města a střet dvou kultur je u Tassa vyjádřen prostřednictvím mileneckých párů a jejich tragických osudů. Nejvýraznější z nich je příběh rytíře Rinalda a jeho lásky ke krásné kouzelnici Armidě, jeho pokání a rozhodná účast v závěrečné bitvě. Tasso zmítán náboženskými i literárními pochybnostmi, trpící těžkou duševní chorobou, se však stále vrací ke svému rytířskému eposu a začíná jej přepracovávat. Po letech práce na díle (1587–1592) vydává jeho novou verzi Dobytý Jeruzalém (Gerusalemme conquistata), v němž vynechává milostné epizody, základními aspekty jsou tu morálka a náboženství. Úspěch však Tassovi nová verze nepřinesla. Zato původní Osvobozený Jeruzalém se stal inspiračním zdrojem pro nespočet uměleckých děl, na operních jevištích figuruje prakticky od vzniku opery jako žánru. Toto téma uvedl na jeviště mimo jiné již Claudio Monteverdi (1624), Jean-Baptiste Lully (Armida, 1686), Georg Friedrich Händel (Rinaldo, 1711), Tommaso Traetta (Armida, 1761), Antonio Tozzi (Rinaldo, 1775), Christoph Willibald Gluck (Armida, 1777), Josef Mysliveček (Armida, 1778), Joseph Haydn (Armida, 1784), Luigi Cherubini (Armida abbandonata, 1782) či Gioacchino Rossini (Armida, 1817).

Do češtiny přeložil Osvobozený Jeruzalém jako první Jan Evangelista Purkyně v roce 1834, jsou z něj zachovány jen části. Jako celek vyšel česky poprvé Osvobozený Jeruzalém až v překladu Jaroslava Vrchlického v roce 1890 a právě Vrchlický je i autorem libreta pro Armidu Antonína Dvořáka. V opeře se koncentruje na nejfrekventovanější zápletku Tassova eposu o Armidě a Rinaldovi. Ve Vrchlického zpracování je Armidin otec Hydraot král Damašku a Armida má svou krásou mámit křižácké vojsko, vnést do něj svár a spor, a tak vojáky odvrátit od dobývání města a šíření křesťanské víry. Armida zprvu odmítá splnit příkaz svého otce podporovaný vládcem Sýrie a čarodějem Ismenem, Armidiným nápadníkem. Když však Armida zjistí, že ve vojenském táboře je i rytíř Rinald, kterého zahlédla na lovu a zamilovala se do něj, souhlasí. Proniká až k vůdci křižácké výpravy Bohumírovi (Vrchlického překlad jména Godefroy) z Bouillonu a vypráví mu lživý příběh o pronásledování své rodiny. Setkává se s Rinaldem, který podléhá její kráse. Ismen unáší Armidu se zamilovaným Rinaldem do kouzelného paláce v poušti. Zde však Armida odmítá Ismenův požadavek, aby Rinalda zabila, a přiznává, že rytíře miluje. Nenávistný Ismen nastrojí lest – do paláce vpouští rytíře Ubalda a Svena hledající zmizelého Rinalda, prozradí jim úkryt štítu archanděla Michaela a jeho kouzelnou moc. S pomocí štítu rytíři Rinalda z paláce odvádějí. Ismen tak může získat zpět Armidu. Rinald těžce zraněn v poušti lituje, že myšlenku křižáckých vojsk zradil a podlehl svodům Armidy. Zde jej nacházejí Ubald, Sven a poustevník Petr, obměkčeni jeho upřímnou lítostí jej uzdravují pomocí Michaelova štítu. Rinald se okamžitě zapojuje do bojů, střetává se s Ismenem a v boji vítězí, v následujícím souboji mu podlehne i další bojovník, který se tu objeví. Rinald netuší, že je to Armida, která se umírajíc v jeho náručí vyznává ze své lásky k němu a přijímá z jeho ruky křest. Premiéra Dvořákovy opery se konala 25. března 1904. Velký úspěch však vlivem mnoha nepříznivých okolností, především nedostatečné přípravy a nedotaženého hudebního provedení, neměla. Dvořák krátce na to 1. května zemřel, aniž se dočkal takového přijetí svého díla, které si zaslouží. Jeho Armida je totiž hudebně mimořádně kvalitní, díky hudbě dramatická a nesmírně působivá navzdory ne právě zdařilému Vrchlického libretu, které je především až nelogicky slovně opulentní, místo toho, aby bylo skutečně dramaturgicky dobře vystavěno. Žádoucí kontrasty, gradace, síla výpovědi – to vše je obsaženo v geniální Dvořákově hudbě. Způsob, jakým skladatel pracuje s motivy, hudebními plochami, jak hudebně vyjadřuje charaktery postav i prostředí, je obdivuhodný.

Po premiéře se objevovala Armida na jevištních výjimečně, naše scény k ní zachovávaly uctivou obezřetnost. V zahraničí byla uvedena Armida v roce 1961 Staatoper Bremen pod taktovkou George Alexandera Albrechta v německém překladu s Montserrat Caballé v titulní roli. Loňské provedení ve Wexfordu, které nastudování díla pod taktovkou Norberta Baxy věnovalo dlouhou a pečlivou přípravu, se setkalo s mimořádným ohlasem v zahraničním tisku a bylo vysoce ceněno. U nás uvedlo Armidu naposledy Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě v roce 2012 v hudebním nastudování Roberta Jindry. V Plzni se hrála jen dvakrát – v roce 1925 a 1943. Nyní to bude tedy v Divadle J. K. Tyla její teprve třetí nastudování v historii.