Baletní panorama Pavla Juráše (140)

Tentoraz:

• Kristýna Němečková v novej úlohe
• Čierna Odetta v ABT
• Čo sleduje Aaron Watkin?

Kristýna Němečková v novej úlohe
S novou sezónou si diváci isto všimnú, ak sa to už nestalo, že Kristýna Němečková z obsadení na historických budovách krásnych pražských divadiel pod kuratelou Baletu ND zmizla. Chvalabohu nie je chorá ani indisponovaná. Naopak! Je na štarte novej etapy svojej kariéry aj života ako členka významného baletného súboru Dresden Frankfurt Dance Company. Naposledy zaujala v premiére Godaniho baletu Reflections on the Fate of Human Forms. Jej výkon bol taký sugestívny, že bez zveličovania povedané sa stala inšpiráciou či múzou choreografa v Prahe. Je to zadosťučinenie pre tichú a pracovitú tanečnicu, ktorá mnoho pozornosti mimo scény nebudí. To ju u korektúry rozosmeje. „Myslím, že mě tichá a pracovitá úplně nevystihuje“, píše a chce mi narušiť harmonickú predstavu o sebe. A tak som sa rozhodol spracovať Kristýnu na rozhovor, pretože v Prahe končí. Aby sa o nej vedelo, aby jej diváci a čitatelia vedeli, aby ju sledovali na internete, mysleli na ňu a posielali jej pozitívnu energiu. Slávny choreograf, ktorého špecifické, atletické, sofistikované balety sa hrajú v prestížnych divadelných domoch, urobil ponuku českej tanečnici na angažmán v svojom domovskom súbore vo Frankfurte nad Mohanom. Mimo Godaniho balet v minulej sezóne tancovala hlavné role v Stabat Mater, Guru, v decadance od Ohada Naharina duet Mabul, sestru v Popoluške, spoluúčinkovala v predstaveniach skupiny DekkaDancers až po party v miniatúrach od Ondřeja Vinkláta.Zaujalo ma ihneď, že baletka sa narodila v Berlíne. A nielen to, v Berlíne aj študovala. Tak som ju poprosil, aby to vysvetlila: „Narodila jsem se v Berlíně, kde jsme s rodinou pár let i žili. Má sestra se synovcem se nedávno odstěhovali do Drážďan, takže mým posledním rodinným spojením s Berlínem je táta, který tam pracuje.“ Dnes už bývalá demisólistka Baletu ND rozdelila tanečné vzdelávanie medzi dve školy. „Po baletní přípravce Národního divadla jsem začala studovat tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a ve čtrnácti letech jsem přešla na Staatliche Ballettschule Berlin.“Študovali ste aj v Berlíne na Staatliche Ballettschule, dokonca tancovali Giselle. Dnes ste skôr vnímaná ako výborná interpretka moderného repertoáru. V čom sa cítite doma?

V současné době se cítím lépe v moderním repertoáru, ale klasiku tančím velice ráda. První rok jsem vyhrála třetí místo ve školní taneční soutěži a o rok později jsem dostala příležitost tančit Giselle ve stejnojmenném baletu (2. jednání) v absolventském představení.

Študovať v cudzom jazyku nie je určite ľahké ani v svete baletu. Ako spomínate na toto obdobie? A nie je vám ľúto, že ste zo školy odišli? Nemohla by sa vaša kariéra odvíjať celkom inak, keby ste zostali napríklad v Nemecku?

Byla to určitě velká změna. Jiný kolektiv, země, řeč a ve věku, kdy dospíváte. Ze začátku to bylo těžké, ale musím říct, že po nějakém čase, jsem si to moc užívala. Berlín jako město miluji. Mám na něj krásné vzpomínky… Setkala jsem se tu se skvělými lidmi a profesory. Například Frau Ben Ami je učitelkou moderny, která pochází z Izraele. Dávala nám takové zajímavé domácí úkoly. Třeba abychom si šli o víkendu pořádně zapařit a zatancovat na diskotéku, abychom se hýbali, jak umíme my sami. Nedávno mi psala, abych se šla podívat na Batsheva Dance Company. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych si hledala práci, jako absolventka z berlínské školy, byla jsem šťastná, když mne přijali do Národního divadla.

Pamätáte si ešte na prvé stretnutie s Jacopom Godanim? Keď došiel napríklad na casting?

Pamatuji si Godaniho ještě z minulé sezony, kdy přijel na předběžný casting. Okamžitě mě zaujal jeho styl, který byl mému tělu něčím blízký, a samozřejmě jeho osobnost sama o sobě.

V Balete ND pôsobilo už pár skutočne významných mien súčasnej choreografie, ale len zriedka ide o skutočnú kreáciu priamo pre súbor a konkrétnych tanečníkov. Aké to bolo byť tak v úzkom styku s tvorcom, ktorého balety obdivujú diváci po celom svete a súbory túžia mať jeho diela vo svojom repertoári?

Na Godanim bylo cítit, že přesně ví, co chce. Bylo opravdu velice zajímavé, mít s ním možnost pracovat. Přispěla k tomu i přítomnost jeho asistentky a dlouholeté kolegyně Francesci Carotti. Chvílemi mi přišli jak z nějakého filmu. Dokonale sehraná dvojice, vždy připravená nás odzbrojit svými vtipnými, ironickými a sarkastickými poznámkami. Měla jsem pocit, že nám boří naučené stereotypy jako domeček z karet. Nutili nás myslet o tanci úplně jinak, než jsme byli zvyklí. Někdy jsem nevěděla, jestli se mi vaří více z hlavy nebo z nohou.(smiech) Ve velice krátkém čase nám předali tolik nových poznatků a informací. Neuvěřitelně nás tanečníky změnili a spojili. Myslím, že naše parta z Reflections na toto setkání jen tak nezapomene.Tancovali ste už niečo podobné?

Ve všech choreografiích, co jsem kdy tancovala, jsou místa, kde je vyžadována určitá plastičnost. Takže částečně ano, ale nikdy v takovém extrému.

Ako sa v skúšobnom procese menila koncepcia jeho baletu?

Godani koncepci vůbec neměnil. Měl přesně dané, kde bude například sólo nebo skupinová část.

Ste skúsená interpretka, mimo moderných choreografov v ND ste spolupracovali aj so 420PEOPLE…

Se 420PEOPLE jsem spolupracovala na představení Affordance v roce 2010. Byla to skvělá zkušenost, která mne ovlivnila.

Chcel som sa dostať k tomu, že Godaniho pohybový slovník je ešte znásobený tým, že necháva dámam špičky. Čo bolo pre vás najťažšie?

Špičky nebyly až takový problém, spíše to, jak máme vnímat pohyb okolí, dívat se kolegům neustále do očí, umět pracovat i bez hudby, poté zase poslouchat hudbu, být hudbou, aby hudba a tělo byly jedno, aby každý pohyb vycházel ze středu těla až do konečků prstů a měl určitou kvalitu.

Mé začáteční sólo jsme dělali na konkurzu, tenkrát bylo mnohem pomalejší, než je teď. Když jsme na něm začínali pracovat, musela jsem ho dělat jednou tak pomalu, každý pohyb jsme rozebírali. Poté přišla fáze, kdy mi pustili hudbu a řekli: Teď to zrychli. To bylo pro mne velice náročné, tančit pomalu, ale udržet požadovanou kvalitu.

Nejtěžší bylo asi nezklamat, dostala jsem hodně volného prostoru a důvěry, o to více chcete udělat vše, jak nejlépe dokážete.Hľadáte sama v choreografii psychológiu? Ako interpret vlastne hrá nejakú emóciu, aby nemal nejaký neutrálny nezaujímavý výraz?

Pro mě je důležitá hudba. Ta ve mně vyvolá nejvíc emocí a ty pak jdou dál do pohybu a do výrazu. Samozřejmě světla a kostýmy navodí také určitou atmosféru. V Reflection jsme žádný konkrétní příběh nedostali, ale jsem si jistá, že každý nechal volnost své vlastní fantazii.

Je to pravda, že ste Godaniho tak oslnili, že vám ponúkol angažmán vo svojom súbore, kam teraz s novou sezónou odchádzate?

No, zeptal se mne, jestli bych nechtěla k němu do souboru.

Je to splnený sen?

Na tuhle otázku nemohu odpovědět, nevím ještě přesně, co mě čeká, ale těším se.Akých ďalších choreografov by ste radi tancovali?

Těch by bylo hodně, ale ráda bych si zopakovala některé spolupráce, i z řad mých bývalých kolegů.

Ste taký domácky typ? Nebude vám chýbať Praha a zázemie? Alebo ste svetobežník…

Nevím, myslím, že nejsem ani jedno. Ráda cestuji a objevuji, ale určitě se ráda vracím na místa, která pro mě něco znamenají. Myslím, že když odjedete do ciziny a poté se vrátíte domů, vidíte mnohem více než předtím.
***

Ďakujem Kristýne za rozhovor, lebo som ju s tým vyrušoval na konci sezóny, keď mali ešte hodne predstavení a na začiatku leta, keď už riešila sťahovanie, hľadanie ubytovania a všetko potrebné. A pretiahlo sa to až do dnešných dní. Srdečne všetko najlepšie! Podľa fotografií na homepage Dresden Frankfurt Dance Company si ako profesionálka zvykla veľmi rýchlo a baví ju to. So súborom sa pripravuje na premiéru nového baletu Jacopa Godaniho The Primate Trilogy. Už za sedemnásť dní.

Aktuality
American Ballet Theatre prvýkrát vo svojej sedemdesiatpäťročnej histórii učinil nevídaný krok. Do novej sezóny vstupuje s novými menami na najvyšších postoch. To by nebolo ešte nič, ale riaditeľ Kevin McKenzie na konci sezóny povýšil sólistku Misty Copeland na prvú sólistku. Prvýkrát tento najvyšší post zastáva umelkyňa čiernej pleti, Afroameričanka. Práve s týmto fenoménom sa balerína dostala už aj do Panorámy (tu). Samozrejme nie je namieste hneď uvažovať populisticky, či politicky korektne. V ostro sledovanom súbore tieto posty zastávajú tanečníci v svetovom fokuse. Ostro sledovaní tanečne, nielen disponovaní technikou, ale plnohodnotné charizmatické hviezdy. Menovanie baleríny je potvrdením jej umeleckých kvalít, nie výsledkom boja o rovnoprávnosť. Misty Copeland však pre stále pretrvávajúce dedičstvo rasových predsudkov urobila mnohé. Vo veku tridsaťdva rokov je to aj logický krok potvrdenia jej pracovitosti a umeleckej zrelosti. Balerína pritom patrí v Amerike celkom nepochybne medzi najslávnejšie tanečnice. Jej silné zapojenie do boja o mazanie predsudkov je veľmi obľúbené v krajine, ktorá sa hrdí svojím demokratickým prístupom. Čo bude teraz hovoriť baletka, keď už v svojej biografii Život v pohybe napísala: „Obávam sa, že dve ďalšie desaťročia prejdú pred ďalšou čiernou ženou, ktorá by dosiahla rovnakú pozíciu ako ja v elitnej baletnej spoločnosti.“ To bolo v roku 2014. Dnes, o rok neskoršie je všetko inak. Balerína získala post najvyšší. Dostala sa až na obálku časopisu Time v rámci ankety ako jedna zo sto najvplyvnejších ľudí na svete a v televíznom programe 60 Minutes bol o nej špeciálny portrét.

Časy v americkom balete nikdy neboli jednoduché pre černochov. V zakladajúcom desaťročí štyridsiatych rokov minulého storočia, American Ballet Theatre bol nazývaný Black Dance Group, na naliehanie svojich promotérov, ale čierni tanečníci museli tancovať sami seba. Keď čierna tanečnica bola chorá, nahradila ju beloška, ktorá bola nalíčená na čierno.

Misty Copeland je rodáčka z Kansas City. V kalifornskom San Pedro začala svoje baletné štúdium keď mala trinásť rokov. Hlavné štúdiá absolvovala na San Francisco Ballet School a konečne v New Yorku v American Ballet Theatre Summer Intensive so štipendiom od „nezdravej“ Coca-Coly. Odtiaľ plynule prešla v roku 2000 do ABT Studio Company a rok neskôr sa už stala členkou slávneho baletného súboru. V roku 2007 bola povýšená na sólistku. Má za sebou ohromné množstvo rolí: Gamzatti v La Bayadère, Milkmaid v Ratmanského The Bright Stream, víla v Ashtonovej Cinderelle, Swanilda v Coppélii, Gulnara v Korzárovi, Klára v Luskáčikovi Ratmanského, Mercedes a Kráľovná Dryád v Don Quijotovi, či rolu Vtáka Ohniváka v rovnomennom balete v choreografii Ratmanského. Ďalšie sólové úlohy nasledovali v baletoch Duo Concertant, Gaîté Parisienne, Giselle, Manon, Othello, Rodeo, Spiaca krásavica, Sinatra Suite, Čajkovského Pas de Deux, Partita, Birthday Offering, Thirteen Diversions, Airs, Baker’s Dozen, Ballo della Regina, Black Tuesday, The Brahms-Haydn Variations, Brief Fling, Company B, Gong, In the Upper Room, Les Sylphides, Raymonda Divertissements, Sechs Tänze, Sinfonietta, C. to C. (Close to Chuck), Dumbarton, Glow – Stop, One of Three a With a Chance of Rain a tak ďalej. Balerína sa stala symbolom pre americkú spoločnosť. Vedľa jej nespočetných fotení pre modelingové a glamour kampane svetových časopisov bola napríklad vyslankyňou National Youth of the Year Ambassador for the Boys & Girls Clubs of America, prezident Obama ju menoval do štátnej komisie President’s Council on Fitness, Sports and Nutrition. Okrem svojej autobiografie je aj autorkou detskej knihy Vták Ohnivák.

Voľba riaditeľa na povýšenie baleríny potom, ako s frenetickým ohlasom divákov debutovala ako Odetta/Odília, či čierna Júlia, prichádza podozrivo v ťažkej dobe pre súbor. Kevin MacKenzie, umelecký riaditeľ, prišiel v jednej sezóne o tri prvé sólistky. Kubánka Xiomara Reyes, z Argentíny Paloma Herrera a Američanka Julie Kent ukončili svoju dlhoročnú kariéru a rozlúčili sa. Takže náhle nastal priestor pre personálne manévre. Vedľa Copeland boli povýšené Stella Abrera a ruská hviezda Maria Kochetkova, ktorá z Moskvy došla cez The Royal Ballet a English National Ballet z Londýna až do San Francisco Ballet. Súbor posilnil aj nový člen z Kráľovského baletu z Kodane Alban Lendorf. Takže šťastie, ostro sledovaná politika súboru, umelecké výsledky, to všetko má svoj vplyv na prelomenie umeleckého tabu.

Čo sleduje
Dnes je hosťom rubriky akoby náš sused, šéf baletného súboru Semperovej opery v Drážďanoch Aaron S. Watkin. Patrí k populárnym šéfom nielen u svojich tanečníkov, ale aj mimo divadla. Drážďanský baletný súbor pozdvihol k výšinám, kde si ho už museli všimnúť aj ministri, kritici a diváci mimo Nemecka. Ako jeden z mála európskych súborov hosťoval na prestížnom petrohradskom festivale Dance Open. Pre prácu so súborom získava tých najlepších súčasných choreografov: od Stijna Celisa (tu), Davida Dawsona (tu), Godaniho (tu), Ekmana (tu a článok Pichľavé kaktusy zo Švédska tu), Ratmanského až po slávne mená klasikov ako Forsythe (tu), Kylián, Balanchine (tu). Mnohým z nich vytvoril v Drážďanoch domov pre ich kreatívne myslenie i tvorbu a získal tak mnohé prvenstvá diel, ktoré mu dnes závidia mnohí intendanti. Sám Watkin je choreograf divácky úspešných predstavení ako sú Bajadéra (článok Horúca orientálna noc v Drážďanoch tu), Luskáčik zaznamenaný na DVD, Labutie jazero a ďalšie. Jeho súborom prešli českí tanečníci ako Jan Formánek, Michael Blaško, Kateřina Plachá, zostali Jiří Bubeníček a Václav Lamparter. A aké video riaditeľ baletu vybral pre českých čitateľov? Nevyužil priestor ako prezentáciu seba a svojho súboru, to si musí každý urobiť sám, keď sa vydá do Drážďan.

„Jedno z mojich najobľúbenejších miest na svete… Sila a krása matky prírody a môj domov”, napísal Aaron Watkin. Pre Drážďany pripravil nádhernú sezónu, umelecky vyváženú. 7. novembra súbor čaká premiéra nesmrteľnej MacMillanovej Manon. Debut a zároveň derniéra pre Jiřího Bubeníčka, ktorý sa rozhodol skončiť s aktívnou kariérou tanečníka v súbore a venovať sa projektom na voľnej nohe. V jarnej časti sezóny 12. marca Alexander Ekman pripraví špeciálny balet pre Drážďany s názvom COW, ktorý určite nebude nudný či priemerný. Na vizuálnej stránke sa bude podieľať slávny škandinávsky dizajnér Henrik Vibskov, ktorý už s Ekmanom pracoval na jeho ikonickom Labuťom jazere. Podobne tomu bude aj s hudobnou zložkou večera, ktorú choreograf zveril už svojmu dvornému skladateľovi Mikaelovi Karlssonovi. Kto ešte váha s návštevou susedných Drážďan, robí veľkú chybu.

Foto: Dresden Frankfurt Dance Company/Raffaele Irace, Pavel Hejný, Martin Divíšek, archiv Aarona Watkina