Baletní panorama Pavla Juráše (140)

Tentoraz:

• Kristýna Němečková v novej úlohe
• Čierna Odetta v ABT
• Čo sleduje Aaron Watkin?

Kristýna Němečková v novej úlohe
S novou sezónou si diváci isto všimnú, ak sa to už nestalo, že Kristýna Němečková z obsadení na historických budovách krásnych pražských divadiel pod kuratelou Baletu ND zmizla. Chvalabohu nie je chorá ani indisponovaná. Naopak! Je na štarte novej etapy svojej kariéry aj života ako členka významného baletného súboru Dresden Frankfurt Dance Company. Naposledy zaujala v premiére Godaniho baletu Reflections on the Fate of Human Forms. Jej výkon bol taký sugestívny, že bez zveličovania povedané sa stala inšpiráciou či múzou choreografa v Prahe. Je to zadosťučinenie pre tichú a pracovitú tanečnicu, ktorá mnoho pozornosti mimo scény nebudí. To ju u korektúry rozosmeje. „Myslím, že mě tichá a pracovitá úplně nevystihuje“, píše a chce mi narušiť harmonickú predstavu o sebe. A tak som sa rozhodol spracovať Kristýnu na rozhovor, pretože v Prahe končí. Aby sa o nej vedelo, aby jej diváci a čitatelia vedeli, aby ju sledovali na internete, mysleli na ňu a posielali jej pozitívnu energiu. Slávny choreograf, ktorého špecifické, atletické, sofistikované balety sa hrajú v prestížnych divadelných domoch, urobil ponuku českej tanečnici na angažmán v svojom domovskom súbore vo Frankfurte nad Mohanom. Mimo Godaniho balet v minulej sezóne tancovala hlavné role v Stabat Mater, Guru, v decadance od Ohada Naharina duet Mabul, sestru v Popoluške, spoluúčinkovala v predstaveniach skupiny DekkaDancers až po party v miniatúrach od Ondřeja Vinkláta.Zaujalo ma ihneď, že baletka sa narodila v Berlíne. A nielen to, v Berlíne aj študovala. Tak som ju poprosil, aby to vysvetlila: „Narodila jsem se v Berlíně, kde jsme s rodinou pár let i žili. Má sestra se synovcem se nedávno odstěhovali do Drážďan, takže mým posledním rodinným spojením s Berlínem je táta, který tam pracuje.“ Dnes už bývalá demisólistka Baletu ND rozdelila tanečné vzdelávanie medzi dve školy. „Po baletní přípravce Národního divadla jsem začala studovat tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a ve čtrnácti letech jsem přešla na Staatliche Ballettschule Berlin.“Študovali ste aj v Berlíne na Staatliche Ballettschule, dokonca tancovali Giselle. Dnes ste skôr vnímaná ako výborná interpretka moderného repertoáru. V čom sa cítite doma?

V současné době se cítím lépe v moderním repertoáru, ale klasiku tančím velice ráda. První rok jsem vyhrála třetí místo ve školní taneční soutěži a o rok později jsem dostala příležitost tančit Giselle ve stejnojmenném baletu (2. jednání) v absolventském představení.

Študovať v cudzom jazyku nie je určite ľahké ani v svete baletu. Ako spomínate na toto obdobie? A nie je vám ľúto, že ste zo školy odišli? Nemohla by sa vaša kariéra odvíjať celkom inak, keby ste zostali napríklad v Nemecku?

Byla to určitě velká změna. Jiný kolektiv, země, řeč a ve věku, kdy dospíváte. Ze začátku to bylo těžké, ale musím říct, že po nějakém čase, jsem si to moc užívala. Berlín jako město miluji. Mám na něj krásné vzpomínky… Setkala jsem se tu se skvělými lidmi a profesory. Například Frau Ben Ami je učitelkou moderny, která pochází z Izraele. Dávala nám takové zajímavé domácí úkoly. Třeba abychom si šli o víkendu pořádně zapařit a zatancovat na diskotéku, abychom se hýbali, jak umíme my sami. Nedávno mi psala, abych se šla podívat na Batsheva Dance Company. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych si hledala práci, jako absolventka z berlínské školy, byla jsem šťastná, když mne přijali do Národního divadla.

Pamätáte si ešte na prvé stretnutie s Jacopom Godanim? Keď došiel napríklad na casting?

Pamatuji si Godaniho ještě z minulé sezony, kdy přijel na předběžný casting. Okamžitě mě zaujal jeho styl, který byl mému tělu něčím blízký, a samozřejmě jeho osobnost sama o sobě.

V Balete ND pôsobilo už pár skutočne významných mien súčasnej choreografie, ale len zriedka ide o skutočnú kreáciu priamo pre súbor a konkrétnych tanečníkov. Aké to bolo byť tak v úzkom styku s tvorcom, ktorého balety obdivujú diváci po celom svete a súbory túžia mať jeho diela vo svojom repertoári?

Na Godanim bylo cítit, že přesně ví, co chce. Bylo opravdu velice zajímavé, mít s ním možnost pracovat. Přispěla k tomu i přítomnost jeho asistentky a dlouholeté kolegyně Francesci Carotti. Chvílemi mi přišli jak z nějakého filmu. Dokonale sehraná dvojice, vždy připravená nás odzbrojit svými vtipnými, ironickými a sarkastickými poznámkami. Měla jsem pocit, že nám boří naučené stereotypy jako domeček z karet. Nutili nás myslet o tanci úplně jinak, než jsme byli zvyklí. Někdy jsem nevěděla, jestli se mi vaří více z hlavy nebo z nohou.(smiech) Ve velice krátkém čase nám předali tolik nových poznatků a informací. Neuvěřitelně nás tanečníky změnili a spojili. Myslím, že naše parta z Reflections na toto setkání jen tak nezapomene.Tancovali ste už niečo podobné?

Ve všech choreografiích, co jsem kdy tancovala, jsou místa, kde je vyžadována určitá plastičnost. Takže částečně ano, ale nikdy v takovém extrému.

Ako sa v skúšobnom procese menila koncepcia jeho baletu?

Godani koncepci vůbec neměnil. Měl přesně dané, kde bude například sólo nebo skupinová část.

Ste skúsená interpretka, mimo moderných choreografov v ND ste spolupracovali aj so 420PEOPLE…

Se 420PEOPLE jsem spolupracovala na představení Affordance v roce 2010. Byla to skvělá zkušenost, která mne ovlivnila.

Chcel som sa dostať k tomu, že Godaniho pohybový slovník je ešte znásobený tým, že necháva dámam špičky. Čo bolo pre vás najťažšie?

Špičky nebyly až takový problém, spíše to, jak máme vnímat pohyb okolí, dívat se kolegům neustále do očí, umět pracovat i bez hudby, poté zase poslouchat hudbu, být hudbou, aby hudba a tělo byly jedno, aby každý pohyb vycházel ze středu těla až do konečků prstů a měl určitou kvalitu.