Bohemia Balet: Noční můry i neoklasický Gershwin

Bohemia Balet pod hlavičkou Taneční konzervatoře hl. m. Prahy představuje platformu pro talentované absolventy konzervatoří a se značnou posilou studentů vyšších ročníků domovské školy vytváří komorní programy i celovečerní inscenace. Mladí absolventi i studenti tance v něm získávají zkušenost, kterou tolik potřebují v počátcích své profesionální kariéry. Soubor není výslovně studentský, ale přihlédnutí k mládí jeho členů a provázání právě se studenty konzervatoře nutí dívat se na něj zvláštní optikou, jako na tranzitní bod, prostor hledání jistoty i experimentování. V nedávné době se o svou cestu mladí tanečníci podělili s diváky Stavovského divadla, a to 13. ledna s programem pod souhrnným názvem Rapsodie v modrém.
Inspired by Air (foto Martin Roedl)

Současnými stálými členy souboru jsou Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká (abs. 2018), Sandra Jiříková (abs. 2018), David Lampart (abs. 2017) a František Vlček (abs. 2018), jim byla také určena první, premiérová choreografie: Sen horké letní noci. Vytvořil ji Filip Veverka, ale publikum, které by očekávalo inspiraci klasickým a neoklasickým slovníkem, muselo být zaskočeno. Filip Veverka, skvělý tanečník i empatický pedagog, hned jako svou prvotinu vytvořil pro plzeňský balet celovečerní Manon, takže by se dalo čekat, že potíhne k dramatu a neoklasice.

Choreografie pro Bohemia Balet je ale spíš hříčkou nenáročného charakteru, jak sám v programu psal, „veskrze chaotické surrealistické obrázky z podvědomí“. Hrdinka jeho noční můry usne zmožená únavou a třicetistupňovým letním vedrem při žehlení košile svého muže. Z rozhlasu zní hlas Jiřího Lábuse, ale chvíli také Elvis, takže hospodyňka (klišé ženy v domácnosti s žehličkou raději ponechme stranou) si s žehlicím prknem ještě zakřepčí v duetu, než ji přemůže únava. Groteskní sen o tančících deštnících a nezvaných návštěvnících, s nimiž tančí jak jinak než s žehličkou v ruce, je lehkou modernou, která není pro tanečníky zvláštní technickou výzvou, proplují v ní s úsměvem na rtech, ale hlubší dojem nezanechá.

Sen horke letni noci (foto Martin Roedl)

Čistě abstraktní choreografii Inspired by Air vytvořila Lucie Holánková spolu se studenty choreografie AMU Natálií Matyskovou a Janem Razimou, na koláž hudebních děl Maxe Richtera, Arvo Pärta a G. F. Händla. Premiéra se konala 15. prosince loňského roku, jde tedy stále ještě o novinku. Choreografie nerozehrává příběh či vztahy, ale především náladu a hru s kvalitou pohybu samotného. V intencích tvarosloví moderního tance staví autoři své tanečníky do lichotivě estetických póz a společných formací. Ačkoli se každý ze spolutvůrců na choreografii podílel „sám za sebe“ s vlastní inspirací (vzduchem a dechem), působí celek jednotně, kompaktně, tanečníci jsou soustředění a jejich energie koluje uzavřená ve skupině, jejich gesta hladí vzduch, kontaktní části jsou plynulé a harmonické. Čistotu pohybu podtrhují minimalistické kostýmy. Závěr, kdy zní Händlova hudba, čerpá přiznaně z gestiky barokního tance, a trochu v něm zamrzí dramaturgicky podceněné finále, kdy poměrně dlouhý blackout před posledním obrazem, pohledem na tanečnici s vějířem, budí dojem falešného konce a většinu diváků na představení zmátl.

Sen horke letni noci (foto Martin Roedl)

Následující mini-blok choreografií tvořila tři krátká sóla, první dvě představovala také vítězné výstupy mladých tanečníků, kteří se umístili na první příčce příslušné kategorie podzimní Mezinárodní baletní soutěži Plzeň 2018. Choreografie Spire pro Mariu Vorochobinu byla vysloveně číslem, které mělo předvést její dispozice a energický, temperamentní projev. Tanečník Filip Martinský do krátkého skeče The Century zahrnul mnoho, předvedení fyzické obratnosti i hereckého výrazu, jeho miniatura by mohla být základem pro delší choreografii, v níž by se umělec mohl střetnout sám se sebou i se světem kolem sebe. Slza, ve které tančila Alžběta Mayerová, byla miniaturou spíše lyrickou.

Sen horke letni noci (foto Martin Roedl)

Vrcholem večera byla Rapsodie v modrém, kterou vytvořil jako číslo pro loňský absolventský koncert Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Jiří Horák. Prokazuje v této choreografii značnou invenci, samozřejmě s přiznanou inspirací v americké neoklasice, jejíž představitelé rádi využívali hudbu George Gershwina. Vkládá do ní jiskření mezi ženským a mužským prvkem a oku lahodící kombinace, nenechává nevyužitou žádnou část hudební plochy. Na choreografii lze ocenit její plynulost i to, že se Jiří Horák nesnažil urputně vyjádřit každou synkopu samostatným prvkem, je velmi snadné do této pasti upadnout a na jevišti místo neoklasické choreografie spáchat chaos. I tak je samozřejmě skladba už pro své náročné tempo pro tanečníky velmi těžká a je naprosto pochopitelné, že pro mnoho z nich je už na hranici dosud dosažených možností.

Rapsodie v modrem (foto Martin Roedl)

Mysleme však stále na to, že jde stále především o trénink, přípravu a že je svého druhu metodou stavět před studenty cíle téměř nedosažitelné, zato notně motivující. Z tanečníků dýchá odhodlání zvládnout svěřené úlohy a uspět, ačkoli ještě se zaváháním. Někdy se pro soustředění na provedení vytratí charisma, ale i to je něco, co ještě může přinést čas. Ačkoli ze studentů třeba právě výše zmiňovaný Filip Martinský na scéně zaujme už dnes a zastiňuje svou energií ostatní studenty. Jistě se najde kritické oko, které si bude představovat, jak by s choreografií jako materiálem naložili členové některého předního baletního souboru, ale ti nejmladší právě potřebují takovéto výzvy, aby měli s čím se konfrontovat a na vlastním těle si uvědomit stávající limity a poznat, kam nasměrovat své úsilí v cestě za snem.

The Century (foto Martin Roedl)

 

Sen horké letní noci

Hudba: C. Debussy, Elvis Presley, A. Schnittke, G. M. Rodriguez, S. Barber
Hudební aranžmá: Petr Stříbrný
Hlas z rádia: Jiří Lábus

Námět, choreografie, režie: Filip Veverka
Asistent choreografa: Miho Ogimoto
Kostýmy, scéna: Filip Veverka, Miho Ogimoto

Tančí: Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká, Sandra Jiříková, David Lampart, František Vlček

Premiéra: 13. 1. 2019

 

Inspired by Air

Koncept, choreografie, kostýmy a světelný design: Lucie Holánková, Natálie Matysková a Jan Razima
Hudba: Max Richter, Arvo Pärt, Georg Friedrich Händel
Zvuková tvorba: Jan Vaniš

Hlasová interpretace: Kryštof Krhovják
Tančí: Sandra Jiříková, Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká, David Lampart, František Vlček

Premiéra: 15. 12. 2018

 

Spire

hudba: Bradley Adams
choreog.: F. Martinský
Tančí: Maria Vorochobina – 1.cena kategorie B a Cena za nejosobitější výkon Mezinárodní baletní soutěže Plzeň 2018

The Century

hudba: Mikael Karlson
choreog.: F. Martinský – 1.Prémie za choreografii MBS Plzeň 2018
Tančí: Filip Martinský –1.cena v kategorii B MBS Plzeň 2018

Slza

Hudba: Jacque Offenbach
Choreografie, kostýmy: Matěj Šust
Tančí: Alžběta Mayerová

Rapsodie v modrém

Hudba: George Gershwin
Choreografie, kostýmy: Jiří Horák
Realizace kostýmů: Monika Kletečková

Tančí: Filip Martinský, Izabela Gracíková, Maria Vorochobina, František Vlček, Ludmila Novotná, Žofie Kučerová, Vanesa Kollerová, Barbora Lahučká, Adéla Krandová, Adéla Lišková, Richard Svoboda a František Rezek

Představení řídí: Daniela Kalvodová
Světla: Přemysl Janda, Marika Hanušová
Zvuk: Dagmar Skatulová
Režie a dramaturgie představení: Jaroslav Slavický

Premiéra: 20. 6. 2019

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na