Břevnovské hudební setkání

Je satisfakce pro pořadatele pár dnů předem hlásit – koncert je vyprodán a není lepší posluchačský zážitek než nadšení. Obé provázelo nedělní koncert 20. 11. 2018 v Tereziánském sále Břevnovského kláštera, vystoupení mezzosopranistky Markéty Cukrové, harfistky Kateřiny Ghannudi a Jana Krejči, který hrál na theorbu.   
Markéta Cukrová (foto Ilona Sochorová)

Markétu Cukrovou známe i jako interpretku třeba Dvořáka, Janáčka či Brittena, ale nejvíce je spojena s hudbou baroka a renesance a právě v tomto duchu dala i výborná dramaturgie koncertu základní punc. Umělci představili čas přelomu 16. století, slavnou éru florentské hudební inovace zajímavě a detailně. Ten čas spojujeme hlavně se jménem Claudia Monteverdiho a vstupem opery do dějin hudby, nedělní koncert nás však do salónu florentských Medicejských vtáhl víc: Večer měl název Ty spíš, duše moje – prvá slova písně Tu dormi, anima mia Francescca del Nicolina, méně známého autora prvé půle 17. století, zažili jsme tak lyrickou píseň s úvodem theorby a podmanivým zpěvem plným funkčních, melodických ozdob.

Centrem zpěvaččina zájmu a našeho velkého poučení byla díla Cacciniů: Giulio Caccini (1551-1618) je velká osobnost slavného domu Medicejských,  vystupoval tam nejen jako pěvec, jako pěvce mimořádného jej ostatně cenili po celé Itálii. Pro nás je důležitější coby člen florentské Cameraty, ten, kdo usiloval o zušlechtění zpěvu a nastolil „stile recitativo“. Jeho pedagogické vedení se promítlo do úspěchů obou jeho manželek, hlavně pak do kompozičních a pěveckých úspěchů obou dcer. Byli společně korporace tak vynikající, že celou sezónu 1604-5 koncertovali na francouzském královském dvoře a Medicejové je těžce vyžadovali zpět.

Cacciniho píseň Se ridete gioiose o zpěvu radostném je z roku 1614 na text Francesca Chiabrera, taktéž medicejského poety a milostná píseň Amarilli, mia bella víc než zřetelně dokládá skladatelův inovační vztah ke slovu a jeho poetickému významu, klade i výškové nároky a Markéta Cukrová obsáhla výrazně vyzpívaným, vykrouženým Amarilli celý milostný příběh s bravurou. Uměleckou velikost rodu presentovala také  Settimia Caccini (1591-1638) Due luci ridenti (dvě jásající světla) a baladická píseň její starší sestry Francescy Caccini (1587-1641) Lascsiatemi qui solo, lasciate mi morire – nechte mne zde, nechte mne zemřít; ukázaly uměleckou velikost obou skladatelek. Obě nejen komponovaly, také zpívaly, Francesca psala i texty, hrály i na doprovodné nástroje. Cenným doplňkem náhledu do zábavy florentské nobility bylo strunné duo harfy a theorby. Kateřina Ghannudi a Jan Krejča zahráli Capriccio detto Bischizzoso od Belerofonta Castaldiho (1580-1649), skladatele, básníka a dobrodruha, kytaristy a hráče na theorbu, který oba nástroje exponuje v nejlepší charakteristice. Tak nám je oba interpreti také představili: měkké a bohaté, komplexní souznění strun – harfa exponuje výšky, theorba představuje basso continuo, aniž by byla v roli nástroje doprovodného. Ostatně právě v čase, v epoše, do které jsme se poslechem dostali, tedy do stile nuovo 16. století, theorba vznikla. Nejenom Cacciniho dcery, také benátská renomovaná skladatelka a zpěvačka Barbara Strozzi (1619-1677) dostala slovo a napínavou píseň: Udite, udite – “poslouchej”, zpívala Markéta Cukrová v dramatickém napětí, včetně závěrečného špitavého povzdechu – “sospir”.

Večer ukončila canzonetta kremonského skladatele Tarquiniho Meruly (1595-1665). O zpěvaččinu vztahu k dílu Claudia Monteverdiho svědčí nejenom dvě zařazené a výborně zapívané písně také i fakt, že jednu z nich- milostnou Ecco di dolci maggi zopakovala i jako přídavek. Kateřina Ghanndudi zvolila přímo naukově Ricercar sopra il canto di Costanzo Festa – tedy ricercar na nápěv Costanza Festy od skladatele Asconia Mayona (1565-1627). Autor proslulý novátorstvím a kompoziční technikou, sám varhaník a harfista, si v ricercaru pohrává s dimenzovaně opakoným tématem a harfistka tuto melodickou myšlenku harfové miniatury vybrušovala na křehké barokní harfě skutečně delikátně. Třeba připomenout, že jak Festa tak Mayone se rovněž váží k medicejskému dvoru. Nádech exkluzivity dalo večeru nejen umění sólistů, také přívětivá akustika a architektonická krása Tereziánského sálu. Pro některé posluchače byl koncert prvým setkáním s hudbou raného baroka, emotivně lákavým.

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na