Chtěla jsem vzlétnout a zpívat. Rozhovor se Soňou Červenou

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Po ukončení operní kariéry působila jako herečka v Divadle Thalia v Hamburku, kde spolupracovala mj. s režisérem Robertem Wilsonem nebo s hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem. Po mnoha letech strávených v emigraci se vrátila zpět do vlasti a dodnes stále aktivně vystupuje (věnuje se například interpretaci melodramů).

V Národním divadle v Praze vystoupila v symbolické postavě v Janáčkově Osudu, na scéně Stavovského divadla pak v činoherních rolích v Čapkově Věci Makropulos a v inscenaci 1914 (vše v režii Roberta Wilsona). V Klicperově divadle v Hradci Králové hrála v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy. Mimořádný ohlas měla opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude…, kde ztvárnila postavu Milady Horákové; filmový záznam opery byl pořízen režisérem Janem Hřebejkem.

V roce 2002 obdržela Soňa Červená cenu Senior Prix za uměleckou činnost od Nadace Život umělce. V roce 2004 dostala cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia, 6. ledna 2011 jí na prknech Stavovského divadla udělil ministr kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a 28. října 2013 byla na Pražském hradě vyznamenána medailí Za zásluhy.

Režisérka Olga Sommerová o ní natočila dokumenty Moje 20. století (2005; trojportrét Soni Červené, Lenky Reinerové a Adrieny Šimotové), 13. komnata Soni Červené (2011) a Červená (2017; do kin přijde film v září).

Paní Červená napsala dvě knihy vzpomínek: Stýskání zakázáno (Opus musicum, 1999; třetí doplněné vydání vyšlo v roce 2014 opět včetně přiloženého CD s nahrávkami z let 1954–61) o svém životě do roku 1990 a Stýskání zažehnáno (Academia, 2017; včetně přiloženého CD) o čtvrtstoletí od roku 1990 do oslavy devadesátin v roce 2015.

 

Fotografie jsou z filmu Červená (2017) © Aerofilms
Zkrácená verze rozhovoru vyšla v časopise Knižní novinky č. 13-14, 3. 7. 2017

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat