Čtení o Baletkách (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Barokní balet – romantický balet – pozdně romantický balet – 20. století. Kolik baletů znáš, tolikrát jsi teoretikem…
Jevištní Baletky kromě poměrů v tanečním školství určité éry nastolují i téma baletu jako žánru. Je to zdánlivě jen marginální část, v inscenaci se jí týká úvodní pasáž a pak už se k ní nevrací, přesto i tu bychom si mohli trochu osvětlit. Protože ve všech souvislostech i tato má své místo. A tak se chci v rámci uvažování o Baletkách i „baletkách“ dotknout několika témat i historických a teoretických, připomenout, co už je napsané, a nabídnout, aby kdo chce, mohl také navázat.

Kultivovaně, a především smysluplně – podotýkám! Nemám zájem na tom rozviřovat spory ani zveřejňovat pouze obranná stanoviska, takže příspěvky, které mají čistě obhájit něčí pozice, byť ve vší slušnosti, nepřijímám, protože v nich nevidím žádný smysl. Jen bychom se zacyklili.

Tak tedy, především není stále jeden a ten samý „balet“. V 19. století je balet dejme tomu zábavou a okázalou podívanou (na níž se ovšem podprahově ukazuje také bohatství dvora toho kterého státu, který baletní inscenace podporuje), natolik okázalou, že nakonec upadl do fádní vyprázdněné podoby baletu-férie a nebyl úplně daleko od svého zániku. Nicméně jeho kořeny jsou politické – když v úplné zkratce jdeme do minulosti, tak základy našeho „klasického baletu“ jsou ve formování a ustálení principů akademické taneční techniky na francouzském dvoře a kořeny jsou u dvorských baletů. Baletů, který dvěma Ludvíkům sloužily k základním účelům. Aby v metaforách postav a symbolice pohybů, v pohybovém jazyce, který je nám bez šifry, jak tuto symboliku číst, vlastně nesrozumitelný (a jen mylně se domníváme, že šlo o pouhou krásu – tedy šlo, jistě, ale především o symboliku!) oslavoval balet moc, vznešenost a moudrost panovníků a celé Francie. A také, aby se do baletů, tedy dvorských baletů i hybridní formy opery-baletu, zapojilo co nejvíce šlechticů na dvoře přítomných, kteří tak byli pod stálým dohledem a měli plné ruce práce s tancem a zpěvem a nemohli kout pikle panovníkovi za zády. Je to extrémní zkratka, ale abychom si uvědomili, že balet byl a může opět být politikum.

Nebudu se zaplétat dlouho do preromantismu a balletu d´action, nicméně připomenu jména Hilverding, Angiolini a Noverre. A že v době preromantismu se balet stává divadlem, inscenací se vším všudy včetně logiky děje a jednoty místa a času, a tanečník je de facto v úloze herce. Miřenka se v úvodu jevištních Baletek vztahuje k hrdinkám romantického a pozdně romantického kánonu, jako je Sylfida, Odetta, Giselle nebo Nikia, které milují a pro lásku a pro romantického hrdinu, který je zpravidla zradí, zemřou. Nezřídka mu ještě zachrání život, místo toho, aby pokrytecký či slabošský princ či válečník došel trestu, případně je třeba, aby ji hrdina zachránil jako Spící krasavici (ale pozor, tady se strefujeme ne do baletního libreta, ale do pohádky, tudíž mýtu na ještě jiné a daleko hlubší úrovni!) nebo Raymondu, která i mně už jako laickému divákovi přišla kdysi extrémně plochou postavou… Je to samozřejmě určitý obraz obětavé ženy a příběhové klišé, které patří k době svého vzniku. Má svůj historický kontext, ale překonal hranici času, se svou dobou nezanikl. (Zařazovat do výčtu Julii je ale nesmysl, omlouvám se za striktnost, protože balet Romeo a Julie, ať už se bavíme o verzi ruské, britské nebo jakékoli jiné, je dílo 20. století, není klasický, ale neoklasický a s romantickými balety 19. století už nic ideově společného nemá. A protože sleduje věrně literární předlohu, je spíš námětem k analýze, jakým způsobem tedy zobrazuje vztah mužů a žen ve svých hrách sám Shakespeare. Takové Zkrocení zlé ženy by bylo v tom kontextu jistě šťavnatějším soustem než nezralá láska dvou sotva odrostlých dětí.)

Co tyto většinou tzv. bílé balety udržuje při životě do té míry, že nebyly nikdy vytlačeny například Fokinovou reformou, která přitom pro 20. století byla mnohem příhodnější, je otázka historického vývoje a kontinuity odkazu, vzájemné výchovy diváka a tanečníka: na balet/na Labutí/na Louskáčka se sluší chodit – divák ho chce vidět – vznikají nová nastudování. A dokola. Je to cyklus, který se za sto padesát až dvě stě let nezastavil. Někde je forma uchována více méně autenticky (Bournonville ve Skandinávii), jinde se mění technika a estetika, ale jakýsi základ při tom předávání z generace na generaci zůstává, základní variace, skupinové formace sborů a jejich ornamentálnost. Nicméně rozvíjející se taneční technika podobu baletu proměnila velmi, i v souvislosti s tím, jak se posledních šedesát let mění estetický požadavek na lidské (ne pouze ženské) tělo. A jsou zde jistě i další vlivy ze sportu, gymnastiky ad., které nám za sto let zvedly nohy o dalších devadesát stupňů a způsobily, že pro mnoho umělecky talentovaných potenciálních interpretů je taneční technika fyzicky nedostižná. Nicméně ještě k obsahu – jsou tu i jakési dějinné cykly, kdy se příběhy a témata vynořují a v závislosti na dějinné změně mizí (sovětské balety asi už neuvidíme tak často, kromě Spartaka a Gajané… nebo snad dnes někdo někde například hraje Rudý mák?). A variabilnější technika klasického tance, kterou jsme si zvykli zvát neoklasikou a která někdy ani nepotřebuje špičky, dovolila choreografům 20. i 21. století vzít útokem literaturu a převést do taneční podoby díla, jako je Dáma s kaméliemi, Chrám matky Boží, Manon Lescaut, Nebezpečné známosti a mnoho dalších včetně Shakespearových her. Autoři od MacMillana až po Wheeldona staví balety nejen na velké romány a hry, ale i na velké příběhy historických postav, od rakouského korunního prince Rudolfa po Rasputina nebo Charlie Chaplina. Některá z těchto děl se dostávají do nového kánonu, na stejnou hierarchii, na jaké jsou původní baletní inscenace Petipy a spol., ale rozvíjejí techniku víc směrem k individualitě choreografa a zahrnují škálu velkých příběhů, které těžko můžeme přiřadit k jednomu směru, jako to bylo možné u romantismu.

Miřenka Čechová (foto Ondřej Košík)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments