Danielle de Niese: O vašem Národním divadle jsem snila

  1. 1
  2. 2

Jak už jsme informovali, hned na počátku příštího měsíce Praha přivítá další tvář velmi dobře známou ze světových operních jevišť. Až nakažlivě bezprostřední americká sopranistka australsko-srílanského původu Danielle de Niese (1979) přitom ani u nás není neznámá: její zatím poslední návštěva naší metropole se datuje počátkem roku 2010, kdy  vystoupila v Rudolfinu s ryze mozartovským programem, za doprovodu Pražské komorní filharmonie a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Při příležitosti nynějšího gala recitálu Danielly de Niese první listopadovou sobotu na scéně Národního divadla (program koncertu, stejně jako i výčet základních milníků kariéry protagonistky najdete zde) se naskytla příležitost s ní pořídit následující rozhovor.

Paní Danielle – do Prahy se vracíte znovu po necelých třech letech. Během té doby jsme vás měli možnost vidět v mnoha nových operách, vydala jste CD „Beauty of the Baroque“, letos jste účinkovala v Metropolitní opeře  v New Yorku a díky přímým přenosům v MET Live in HD Vás mohli vidět „naživo“ milovníci opery v mnoha zemích světa. Jakým uměleckým vývojem jste za tu dobu prošla a jak se Danielle de Niese změnila?

Za poslední tři roky jsem prošla velkým vývojem! Když jsem byla v Praze poprvé, byl to můj první koncert po mé svatební cestě, takže to pro mě byla opravdu velmi jedinečná chvíle. I tentokrát se velmi těším, protože můj repertoár bude velmi pestrý, takže lidem budu moci nabídnout mnohem více poloh svého hlasu a svých schopností. Také jsem vydala novou desku Beauty of the Baroque, která vystihuje každý můj krok, který jsem udělala, a také dokumentuje krásy barokní hudby – vnímám ji jako jakýsi barokní poklad a věřím, že si to pražské publikum náležitě užije.

Definitivní podobu program a dramaturgii galakoncertu jste dotvářela společně s pražskými kolegy z pořadatelské umělecké agentury Art Invest Holding a zakomponováním předeher se na jeho přípravě podílela také Pražská komorní filharmonie a dirigent Leoš Svárovský. Oproti vašemu prvnímu pražskému koncertu, na kterém jste zpívala výhradně Mozarta, vás tentokrát čeká velmi široký repertoár od baroka, přes klasicismus, italské autory devatenáctého století až k francouzským a brazilským autorům přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jaký vzkaz chcete předat pražskému publiku?

Mojí hlavní prioritou pro tento pražský koncert je navázat kontakt s publikem. Nechci k nim vysílat žádný konkrétní vzkaz, pouze si přeji, aby se pohodlně usadili a užili si koncert – repertoár je velmi ambiciózní, a popravdě – ne každý interpret si troufne na přechod od Händela k Donizettimu, a poté k Lehárovi, takže doufám, že si všichni společně tuto divokou jízdu užijeme!

Váš pražský galakoncert se bude konat v historické budově Národního divadla, které je pro každého Čecha srdeční záležitostí, neboť se zde utvářely české národní dějiny a pro každého umělce je velmi prestižní záležitostí zde vystupovat. Jak se na toto historické místo těšíte, a co pro vás pořádání galakoncertu právě v Národním divadle znamená?

Snila jsem o koncertu v Národním divadle od své první návštěvy Prahy v roce 2003. Tehdy jsem na Pražském jaru vystupovala v roli Zerliny v Mozartově opeře Don Giovanni ve Stavovském divadle. Byla to pro mě velká čest, bylo mi tehdy pouze čtyřiadvacet roků, ale už tehdy jsem při procházce po mostě Legií snila o vystoupení v Národním divadle. Takže se mi vlastně splní jeden veliký sen, téměř po deseti letech.

Na vašem galakoncertu vás bude doprovázet opět Pražská komorní filharmonie, dirigenta Jakuba Hrůšu však kvůli jeho povinnostem na festivalu v anglickém Glyndebourne tentokrát zastoupí Leoš Svárovský. Jak se těšíte na novou spolupráci s tímto prestižním orchestrem, který spolupracuje s mnoha hvězdami světové operní scény a patří ve světě k velmi žádaným a uznávaným tělesům?

Je to pro mě radost opět spolupracovat s tímto neuvěřitelně kvalitním a univerzálním orchestrem. Věřím, že veškerá ta skvělá práce a energie, kterou jsme do programu vložili, pro ně bude stejnou odměnou a potěšením, jako byl pro mě můj podíl na jeho samotném sestavování. Ještě nikdy jsem nespolupracovala s Maestrem Svárovským, ale slyšela jsem o něm samé skvělé věci, takže – ačkoli je mi líto, že se neuvidím s Jakubem Hrůšou, se kterým jsem se mimochodem potkala před pár dny – velmi se těším na spolupráci s panem Leošem Svárovským.

Se kterými českými dirigenty jste se v minulosti potkala? A jak by podle vás měla fungovat dokonalá spolupráce interpreta a orchestru s dirigentem?

Krátce jsem pracovala s Janem Chalupeckým, a to při mém debutu na Pražském jaru v roce 2003 a samozřejmě také s Maestrem Hrůšou v Praze a v Kodani při skandinávském turné, které bylo fantastickým úspěchem. Během festivalu v Glyndebourne jsem se několikrát potkala s Maestrem Jiřím Bělohlávkem, ale bohužel jsme spolu ještě neměli tu čest spolupracovat. Velmi ráda bych se jednou vrátila do Prahy a vystoupila s Maestrem Bělohlávkem, byl by to můj další splněný sen, jelikož jsem jeho velkou fanynkou, obdivuji především přívětivost a lásku, kterou do svých vystoupení vkládá.

Pro vaši pěveckou kariéru mělo nepochybně velký význam účinkování na dnes již proslulém operním festivalu v anglickém Glyndebourne, kde jste v roce 2005 ztvárnila nezapomenutelnou roli Kleopatry v Handelově opeře Julius Caesar. Jak vás osobně tento umělecký projekt ovlivnil a co pro Vás znamenal z hlediska vašeho dalšího pěveckého rozvoje?

Byl to velký milník v mé kariéře, když jsem se dostala na britskou scénu jako Kleopatra v nové produkci Davida McVicara – opeře „Giulio Cesare“, tato významná role mě napomohla k podpisu smlouvy s Record Deal a Deca Records. Právě úspěchu v „Giulio Cesare“ si vážím nejvíce. Zažít svůj britský debut v tak kvalitní produkci mi doslova změnilo život. A dirigentské taktovky se ujal William Christie, který byl jedním z mých prvních učitelů. Byl to jeden z nejlepších momentů mé kariéry a bylo mi obrovskou ctí být součástí takového projektu. Opravdu mi to ve spoustě věcí změnilo život.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat