Divadlo na Orlí v Brně, 17. března, dvě operety, čirá radost

Opravdu nepříliš často se recenzent poddá čisté radosti ze zhlédnutého a podlehne osobnímu, ryze subjektivnímu zážitku. Samozřejmě, že je při příchodu do kteréhokoli divadla vždy znovu připraven na to, že jej inscenace nějak překvapí, to překvapení však nemusí být příjemné. Tentokrát nám v Divadle na Orlí nachystali pohlazení po duši.

Komorní opera Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění uvedla premiéru dvou krátkých operet, Flotowovy Vdovy Grapinové a Offenbachova Zasnoubení při lucernách. Obě byly poprvé provedeny ve druhé polovině padesátých let devatenáctého století v pařížském divadle Bouffes-Parisiens. Ve školním divadle dramaturgický a umělecký počin – živý příspěvek k diskuzi o operetě jako o potencionálně mrtvém žánru.

Někteří operetní velmistři dokázali oživit svá díla díky schopnosti dramaticky myslet a neztrácet smysl pro humor v neprospěch unavené sentimentality. Pokud operety uvádějí u nás operní soubory, mají před sebou téměř nezdolatelné překážky: musejí kromě zpívání mluvit, tančit, čile se pohybovat a hrát. Vskutku obtížné.

A pak přijdete do studentského Divadla na Orlí a nestačíte se divit: oni to všechno umí jakoby od přírody. Jsou mladí, půvabní a oplývají neodolatelným nadšením ze hry. Zázrak. Jak k němu došlo? No, studenti přece mají za sebou hodiny a hodiny zpěvu, herecké a pohybové výchovy, řeknete si. Ale to vůbec nestačí. Už jsme viděli mnoho studentských inscenací a málokteré z nich byly působivé ve svém celku. Našly se v nich talentované výkony, ale mnohdy zvítězila režisérova touha po sebeprezentaci, které scházela schopnost sebereflexe, sebekritiky. Tentokrát je to jinak.

Absolvující mladá režisérka Natálie Gregorová je bezesporu mimořádný talent. Zasáhla spolu s dirigentem Joelem Hánou už do samotné předlohy inscenace dramaturgickou úpravou textu přeloženého z němčiny Václavem Málkem a dopsáním dialogů dvou průvodců večerem. Zároveň dokázala ponechat oběma jednoaktovkám jejich individuálnost – ve Flotowově Vdově Grapinové situační komiku, posílenou díky úzké spolupráci s výtvarnicí scény i kostýmů Kateřinou Doleželovou, jejíž scénografie rozděluje i stmeluje hrací prostor do dvou polovin průhlednými bezbarvými paravány, doplněnými poměrně masivním základním nábytkem, ve druhé jednoaktovce zdůraznila komiku charakterů. V první části večera září nad jevištěm náznak tvaru broušeného diamatu, který pro Zasnoubení při lucernách sjede dolů a stane se nosičem dopisní minischránky, aby se v závěru transformoval ve svítící srdce. Ve hře je majetek, ale pokladem je milovaná bytost.

Tvůrčí záměr celého inscenačního týmu je křišťálově čistý: chtějí prostými prostředky dosáhnout toho, že účinkující přenesou na diváky svou hravost a radostnost. Ovšem viděli jsme pouze vrchol ledovce – takzvané premiérové obsazení, které bývá nebo by mělo být nejkvalitnější. Každá z postav je obsazena dvakrát, třikrát a jejich vypracování muselo stát hodně soustředěného úsilí. Inscenace se bude na Orlí hrát jen pětkrát – od této soboty do středy. Víc nelze, notový materiál je drahý.

Příjemně překvapil Janáčkův akademický orchestr, složený z dobře hrajících posluchačů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a řízený se vtipným švihem studentem dirigování Joelem Hánou (uměleckým vedoucím orchestru i Hánovým školitelem je profesor Jan Zbavitel). Mezi sólisty nebylo nekvalitního výkonu. Nelze než ocenit jejich vedení – pedagogy zpěvu Zdeňka Šmukaře (absolvující budoucí bakalář Michael Robotka a budoucí magistra Ivana Pavlů), Ivanu Mikeskovou (Michal Marhold a Ondřej Líňa) a pedagogy herectví, zejména Vladimíru Šmukařovou Spurnou a Lubomíru Sonkovou. A pochopitelně v neposlední řadě také pedagožku operní režie Alenu Vaňákovou.

Zařazení dvojice operetních jednoaktovek do repertoáru Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění je šťastným nápadem mimo jiné i proto, že dokázalo spojit jednotlivé katedry Hudební fakulty do vzájemné spolupráce. Obě operety propojovala dvojice pohybově a herecky velmi tvárných posluchačů Ateliéru muzikálového herectví Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Dušana Krause a Adama Kaňáka (v první části Lízini sluhové, ve druhé Venkované).

Choreografie a pohybová spolupráce Hany Litterové byla mimořádně vtipná i technicky náročná. Inscenaci však měla především v rukou režisérka Natálie Gregorová, která dokázala celek vybalancovat v jasných koncepčních liniích a ve svěžích nápaditých detailech. S potěšením jsme sledovali, jak umí se svými kolegy zpěváky vytvořit postavy v jejich vzájemných vztazích, pracovat s kontrasty a s citlivým a vyváženým temporytmem inscenace tak, aby vznikl celistvý tvar. Studenti nás strhli svým radostným nasazením, jemným nadhledem nad lehoučkými milostnými příběhy, které rozehrávali do bezpočtu detailů a patrně i do občasné pohotové improvizace. Šel-li například sluha Vincent ve Vdově Grapinové mimo dveřní prostor propojující oba „pokoje“, pak dal obecenstvu zřetelně najevo, že by tamtudy vlastně jít neměl – ale, co se dá dělat, on nemůže jinak, není čas…

Tenorista Michael Robotka jako Markýz ve Flotowově Vdově Grapinové je živé stříbro, ale nezůstává za ním pozadu ani jeho sluha Vincent s krásně barevným basem (Michal Marhold) a Ivana Pavlů jako temperamentní Líza s pěkně posazeným znělým sopránem. Dobře uspěly i její kolegyně v Offenbachově Zasnoubení při lucernách, andělská Denisa Natálie Bordácsové a dvě potvůrky – Kateřina Eli Our a Fanchetta Mariany Ambrožové, a také Ondřej Líňa v roli Petra.

Režisérka rozehrála i prostor před řadami diváků, účinkujících bylo všude plno. Podařilo se to, co si inscenační tým předsevzal. Chtěl podle slov režisérky „pouze“: „vytvořit oba příběhy s velkou nadsázkou a satirickým vykreslením hlavních hrdinů“ a „přinést radost, úsměv, pobavit jednoduchým komickým příběhem a zapamatovatelnými melodiemi“. Díky velkému zaujetí všech pro společnou pohodovou práci se jim to opravdu povedlo. Vrátilo mě to do dávných let zábavného studia na téže škole. A napadlo mě, že trvalo celé dvě generace, než se oslovení „paní režisérko“ stalo naprostou samozřejmostí.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

 

Friedrich von Flotow:
Vdova Grapinova
(La veuve Grapin)
Jacques Offenbach:
Zásnuby při lucernách
(Le mariage aux lanternes)
Dirigent: Joel Hána
Režie: Natálie Gregorová
Scéna a kostýmy: Kateřina Doleželová
Světelný design: Jonáš Garaj
Pohybová spolupráce: Hana Litterová
Janáčkův akademický orchestr
Premiéra 17. března 2018 Divadlo na Orlí Brno

Vdova Grapinova
Markýz z Bressieux – Michael Robotka (alt. Ondřej Líňa)
Vincent – Michal Marhold (alt. Pavel Slivka)
Líza – Ivana Pavlů (alt. Barbora Ďubeková / Pavla Radostová)
1. sluha Lízy – Dušan Kraus
2. sluha Lízy – Adam Kaňák

Zásnuby při lucernách
Petr – Ondřej Líňa (alt. Michael Robotka)
Denisa – Natálie Bordácsová (alt. Barbora Grůzová / Linda Kunclová)
Fanchetta – Mariana Ambrožová (alt. Denisa Birošová / Aneta Podracká Bendová)
Kateřina – Eli Our (alt. Kristina Kubová / Marie Mičánová)
1. venkovan – Dušan Kraus
2. venkovan – Adam Kaňák

www.divadlonaorli.jamu.cz