Don Pasquale aneb Doktor Malatesta v Liberci

Ano, inscenovat lehkonohou operní komedii je vždycky těžký oříšek. Liberecký operní soubor získal na letošním festivalu Opera 2015 Libušku, cenu kritiků za nejlepší inscenaci, jíž byla Foersterova Eva v režii mladé režisérky Lindy Keprtové a pod taktovkou šéfa opery Martina Doubravského. Na festivalu se představil po všech stránkách v tom nejlepším světle. Tentokrát před tvárný soubor poprvé předstoupil další mladý talentovaný režisér Dominik Beneš, který na sebe již upozornil svou mimořádně zdařilou inscenací Smetanova Tajemství v Divadle J. K. Tyla v Plzni (2012), u dirigentského pultu hostoval Richard Hein, zkušený dirigent Státní opery a Národního divadla a jako sólisté se představili v první premiéře jeho kolegové Zdeněk Plech (Don Pasquale), Kateřina Kněžíková (Norina), Jiří Hájek (Doktor Malatesta) a také Tomáš Kořínek z Divadla J. K. Tyla jako Ernesto.Výtvarnicí inscenace byla Zuzana Přidalová. Scénografii tvořil jakýsi poměrně vysoký “skleník” na ručně ovládané točně zatemňovaný podle potřeby žaluziemi, na začátku s nemocničními postelemi – Don Pasquale nemocný se srdcem, jeho soused spíše s trávicí soustavou, oba obsluhovaní buclatou sestřičkou. Zuzana Přidalová byla, domnívám se, úspěšnější jako kostýmní výtvarnice, její scénografii se nepodařilo dostatečně rozehrát.

Režisér Dominik Beneš se pokusil obohatit vztahy mezi postavami ještě další komplikací – Norina je spřáhnutá s Doktorem Malatestou a nepodvede Dona Pasquala pouze s jeho synovcem Ernestem, ale podvede je oba s Malatestou. Podle režisérova vyjádření mají být Norina a Malatesta sňatkoví podvodníci, kteří vniknou do jakéhosi nemocničního zařízení, aby tam našli vhodné cíle ke svým zlodějským hrám. Nová konstrukce vztahů mezi postavami mi připadla dosti umělá a neměla jsem pocit, že by tento klíč inscenaci příliš svědčil. Jen se pozornost diváků poněkud odklonila od soustředění k milostnému trojúhelníku ke čtyřúhelníku, který pro mne nebyl příliš přesvědčivý ve vztazích postav k sobě navzájem. Také nemocniční prostředí mi připadalo nadbytečné. Chyběla bohatší situační komika, očekávala jsem více gagů a jejich vypointování. Don Pasquale (Zdeněk Plech) byl uvězněn do pyžama s bermudami a do stříbrného županu nadměrné velikosti, po přestávce do vtipného bílo-černě károvaného obleku, Malatesta byl elegantním proužkovaným frajerem v klobouku, měkoučký nevýrazný Ernesto se objevil a zůstal v růžovém sametovém sáčku a v brejličkách, Norina v „sestřičkovské” červeno-bílé uniformě se srdíčky, s minisukní a s manýrami zkušené striptérky, později v několika dalších apartních dámských převlecích. Role Noriny je tu pohybově náročná, zároveň však působila nejpropracovaněji a myslím, že při její pěvecké obtížnosti s ní měla půvabná Kateřina Kněžíková plné ruce práce. Bylo zřejmé, že se roli věnovala s plným nasazením. Její hlas po mateřské dovolené zesílil a poněkud potemněl, možná trošku na úkor vylehčenosti a pohyblivosti pěveckého výkonu, zazpívala však téměř všechno s patřičným nadhledem a grácií. Podobně se ke své roli choval Jiří Hájek, jehož herecký projev byl méně rtuťovitý, než by byl mohl nebo spíše měl být. Don Pasquale Zdeňka Plecha se potýkal s intonačními nedostatky, ba i s nepřesnými nástupy, herecky byl dosti prkenný. Stejně Tomáš Kořínek jako Ernesto, který bojoval zejména s výškami a zůstal jim intonačně a technicky mnoho dlužen.

Donizettiho Don Pasquale je belcantovým bonbónkem, pokud jsou party nastudovány s patřičným pochopením pro jejich formální a technickou stavbu. Zejména Pasquale a Ernesto, ale také ostatní postavy včetně sboru však nedosáhly patřičné brilantnosti výkonů. Intonačními nedostatky trpěl i orchestr (začátek předehry!?), hudební struktuře inscenace chyběl švih, dynamické i temporytmické kontrasty, detailnější propracování.

Bylo sice patrné, že pěvci pracovali zřejmě s chutí a v dobré pohodě, nepodařilo se však inscenaci vystavět a vypointovat jako celek. Italský text na jedné straně určitě pěvcům pomáhal, po stránce srozumitelnosti inscenace však dílu neprospěl. Při komedii se divák sotva stačí dívat na obří české titulky, které navíc nebylo kvůli jasně nasvícenému jevišti téměř vidět. Tentokrát mne liberecká inscenace, bohužel, nepotěšila.

Hodnocení autorky recenze: 60%

Gaetano Donizetti:
Don Pasquale
Dirigent: Richard Hein
Režie: Dominik Beneš
Scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová
Sbormistr: Tvrtko Karlović
Orchestr a sbor opery Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 29. května 2015 Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Don Pasquale – Zdeněk Plech (alt. Pavel Vančura)
Doktor Malatesta – Jiří Hájek (alt. Matěj Chadima)
Ernesto – Tomáš Kořínek (alt. Róbert Remeslník)
Norina – Kateřina Kněžíková (alt. Věra Poláchová)
Notář – Daro Grbič (alt. Jiří Černý)
Staniční sestra – Hana Zemanová

www.saldovo-divadlo.cz

Foto Roman Dobeš

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Don Pasquale (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
5 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Don Pasquale je samo o sobě dílo s úžasnou situační komikou. To že pan režisér změní nejen prostředí, ve kterém se děj odehrává, ale i podstatu děje (co to je proboha za hloupý nápad s těmi sňatkovými podvodníky), svědčí jen o tom, že této opeře vůbec nerozumí a nevěří, že by sama o sobě měla potenciál uspět u dnešního diváka. A to je hodně smutné….

Tibor Hajek

Dobrý den, tak mám někdy (poslední dobou často) pocit, že změny prostředí, aktualizace děje, … jsou pouze zástěrkou toho, že inscenátoři si s dílem nevědí rady a schovají se za “moderní” přístup. O to víc si ale cením moderních inscenací, které mě o správnosti svého pojetí přesvědčí. Třeba to bude i výše uvedený Don Pasquale (do Liberce se chystám). T. Hájek

Jiří Vokoun

Taky se do Liberce na Dona P. chystám.Sice mám trochu děs v zádech z “modernizace” inscenace,ale třebas Nápoj lásky,který měl před nedávnem derniéru v Národním divadle Praha,se mi líbil.Tam mi ta “modernizace”vůbec nevadila.Snad to bude i tento případ,ale na to si musím udělat vlastní názor…takže vzhůru na operu…

HonzaB

Souhlasím, že když např. u Nápoje lásky zpívala Adina svůj duet s Nemorinem na pásovém dopravníku, nebylo to vůbec rušivé. Ale z toho, co zde bylo napsáno k libereckém inscenaci Dona Pasquala se obávám, že to nebude tento případ modernizace (už jenom proto, že zde dochází i k posunu ve vyznění příběhu).

isi

Na pohled to nijak zvláště rušivé nebylo ,ale ráda bych věděla ,co by jste cítil při zpívání tak obtížné arie .Myslet na zpěv ,nebo na to jak spadnu z pásu?Tot otázka .Pan režiser to asi nikdy nezusil.

HonzaB

Samozřejmě z pohledu dané pěvkyně to muselo být dost náročné…. Ale z pohledu diváka to beru jako příklad moderního pojetí, které bylo nápadité, a které mi k dané Donizetiho hudbě vysloveně pasovalo.

isi

Nápadité možná,ale v opeře se zpívá ,není to činohra a Vy určitě zpěvák nejste,tak Váš pohled a pana režisera je jiný.Dnes operu režírují lidé z činohry ,kteří o zpěvu nemají ani páru.Proto to tak vypadá.O tomto problému byla ostatně nedávno velká a dlouhá diskuze.