Drážďanský Don Carlo po dvanácti letech

  1. 1
  2. 2

Upalováním kacířů v závěru scény je znázorněno jen náznakově dýmem a scénickým nasvícením. Krátký výstup s Hlasem z nebes s Roxanou Incontrerou byl reprodukován ze zákulisí, bohužel ne moc kvalitně. Slabším článkem byl tentokrát představitel Velkého inkvizitora, dlouholetý drážďanský sólista Michael Eder, původem z Rakouska. Nad Filipem sice zvítězil jako představitel církve a inkvizice, ale ne již jako pěvec. I režijně vyzněla tato klíčová dramatická scéna matně.Pominout ale nelze nezapomenutelný vklad italského dirigenta Paola Arrivabeniho. Tento současný hudební šéf operního divadla ve valonském Liége je na italskou operu a zvláště na toto Verdiho dílo specialista. Viděl jsem jej před několika lety řídit Dona Carlose právě v jeho mateřském Liége a bylo to skutečně vynikající provedení. Tentokráte Arrivabeni měl k dispozici jeden z nejlepších orchestrů, Drážďanskou Staatskapelle, což mluví za vše. Vynikající sbor opery byl navíc rozšířený o Drážďanský symfonický sbor, tak skvěle zazpívaná scéna autodafé se slyší málokdy (nově jmenovaným hlavním sbormistrem je Jörn Hinnerk Andersen). Navíc sborové scény byly, na rozdíl od aranžmá sólistů, režírovány velmi působivě, v autodafé mává lid žlutými praporky.Když král Filip přichází svému synovi vrátit meč, vzápětí s několika svými věrnými čelí davu vzbouřeného lidu, ozbrojenému symbolicky červenými holemi. Zasahuje velký inkvizitor a scéna končí provoláváním slávy králi. V posledním obraze se plocha s uvnitř umístěnými lebkami naklání, Carlo po ní sjíždí dolů a umírá.

Když se trochu poohlédnu do historie této inscenace v Drážďanech, při premiéře před dvanácti lety působila scénograficky daleko zajímavěji. Že režisér nešel až tak do hloubky díla jsem si samozřejmě ale už tehdy uvědomoval. Pěvecké obsazení nejspíš nebylo úplně špičkové, vyjma představitele krále Filipa Roberta Scandiuzziho a Kurta Rydla coby Velkého inkvizitora, v jejichž výstupu v v pátém obraze to byl doslova pěvecký souboj dvou velkých basových titánů. Samotné hudební provedení pod taktovkou dirigenta a klavíristy korejského původu Myung Whun Chunga ale bylo tehdy také excelentní. Během let se pak v jednotlivých rolích vystřídala celá plejáda zajímavých uměleckých osobností.

Další tři reprízy Dona Carla budou uvedeny v nadcházející sezoně v únoru, jejich hudební stránka bezpochyby opět o dost předčí scénické a režijní pojetí. Drážďany by si určitě zasloužily novou inscenaci tohoto Verdiho vrcholného díla.

Hudební hodnocení autora recenze:80 %

Giuseppe Verdi:
Don Carlo
Hudební nastudování: Myung Whun Chung
Dirigent: Paolo Arrivabeni
Režie: Eike Gramss
Scéna a kostýmy: Gottfried Pilz
Světla: Jan Seeger
Choreografie: Joachim Siska
Sbormistr: Jörn Hinnerk Andresen
Sächsische Staatskapelle
Sächsischer Staatsopernchor
Sinfoniechor Dresden – Extrachor der Semperoper
Premiéra 12. října 2003 Semperoper Drážďany
(psáno z reprízy 1. 7. 2015)

Filippo II. – Mika Kares
Elisabetta – Marjorie Owens
Don Carlo – Leonardo Caimi
Eboli – Nadia Krasteva
Rodrigo – Markus Werba
Großinquisitor – Michael Eder
Conte di Lerma – Christopher Kaplan
Tebaldo – Angela Liebold
Ein Herold – Gerald Hupach
Ein Mönch – Evan Hughes
Stimme von oben – Roxana Incontrera

www.semperoper.de

Foto Pavel Horník, Matthias Creuziger, Frank Höhler

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Don Carlo (Semperoper Drážďany)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na