Dva roky s Jiřím Bubeníčkem v Baletním panoramatu (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Baletná panoráma Pavla Juráša (156)

Tentoraz:

  • Konec je začátek – Jiří Bubeníček a jeho uplynulé dva roky (1)
  • Backstage Novoročného koncertu z Viedne
  • Čo sleduje Ondrej Šoth?


Konec je začátek – dva roky s Jiřím Bubeníčkem
Jiří Bubeníček
– meno, ktoré poznajú aj takí, ktorí na balete nikdy neboli, len keď ho vidia aj s jeho bratom, nevedia, ktorému dať ktoré meno. Tanečník, ktorého si zamilovali diváci na celom svete. Tanečník, pre ktorého stavali balety najslávnejší choreografi súčasnosti. Muž, ktorý sa páči ženám, človek, ktorého by za priateľa chceli mnohí. Umelec v aktívnom prechode od interpretácie k choreografii na plný úväzok.

Jiří Bubeníček (foto Rebecca Hoppé)
Jiří Bubeníček (foto Rebecca Hoppé)

Každý rozhovor si uchováva vnútornú potrebu pýtajúceho dopátrať sa nejakej pravdy, nejakej myšlienky. Nekladie ich bez rozmyslu, akoby len pečiatkoval poštové obálky na pošte. Novinár túži získať hviezdu na rozhovor a dostať z nej odpovede, ktoré sa stanú nesmrteľné, vyzradené tajomstvá, priznané aféry, dojemné životné skúsenosti. Dôležitejšie než táto pozlátka je však pokúsiť sa čitateľovi respondenta priblížiť, zachytiť jeho podstatu, slovami vykresliť jeho tvár, myšlienkami maľovať jeho obraz.

Česko je umelecká veľmoc v časozberných dokumentoch. Dostal som nápad na jar roku 2014, po jeho mimoriadnom, zatiaľ poslednom hosťovaní v Česku s vlastným súborom Les Ballets Bubeníček uskutočniť takýto literárny dokument. Dohodli sme sa, že sa dva roky až do konca jeho aktívnej tanečnej kariéry, ktorý plánoval na jeseň 2015, budeme stretávať. Chcel som tým akosi zachytiť životné tempo, množstvo aktivít a aj viac človeka Jiřího bez slávneho priezviska, na ktoré si ľudia kupujú vstupenky. Zároveň som chcel tak rozsiahlejším rozhovorom vzdať hold jeho úchvatnej tanečnej kariére. Takže sme v kuchyni, ja som si vybalil krámy a nechcel sa zbytočne zakecať, aby sme všetko stihli a začali naše dvojročné dobrodružstvo, kým nastane čas, keď sa Jiří pôjde pripravovať na večerné predstavenie. Keby ste chceli, aby som tú kuchyňu popísal… Niežeby som nechcel prezradiť, ako vyzerá kuchyňa Jiřího Bubeníčka, ale čo by mohlo byť na kuchyni zaujímavé. Skôr pocit útulnej domácej atmosféry, nie chladných kaviarní s glamour imidžom, kde sa rozhovory podávajú ako v audienčnej sieni aristokratov a vysokého kléru. A tak na konci starého a začiatku nového roku, kedy sa bilancuje, spomína a plánuje, vráťte sa v kalendári až o dva roky späť.


Jar 2014
Jiří, hneď v úvode chcem poďakovať, že ste súhlasili, aby sme urobili tento dlhý rozhovor, ktorý súvisí hlavne s vašimi guľatými narodeninami a koncom aktívnej tanečnej kariéry, ktorý ste si vytýčili, a že môžeme spolu hovoriť nielen o balete, ale že máme šancu povedať českým a slovenským čitateľom o vás niečo viac. Nielen situáciu javiskovú, keď prídete hosťovať do Česka so svojím Les Ballets Bubeníček, ale omnoho viac toho, čo tvorí vašu osobnosť. Bude jar a v júni vás čaká premiéra k jubileu Richarda Straussa Legenda o Jozefovi, do ktorej si vás ako prvé obsadenie vybral Stijn Celis. So Stijnom Celisom ste pracovali už niekoľkokrát. V Česku je skoro neznámy, v Drážďanoch má pevné miesto v repertoári a jeho kreácie pre súbor… Napríklad Romeo, kde ste Romeom… (tu)

Stijn Celis pracoval v Semperoper už po několikáté. Bohužel jsme se ale vždy tak nějak minuli. Vždy, když stavěl svůj balet pro soubor Semper opery, byl jsem někde ve světě na gala anebo tvořil novou choreografii. Když ale přišel postavit svoji novou verzi Romea a Julie, věděl jsem, že v takovém představení chci účinkovat, a naplánoval jsem si program tak, abych v Drážďanech nechyběl. Prakticky jsme se moc neznali, nikdy jsme spolu nepracovali, ale Stijn se mnou chtěl pracovat a obsadil mě do role Tybalta. Zkoušky probíhaly v pozitivní atmosféře, líbilo se mu, jak roli hraji, ale bylo vidět, že byl nějak zamyšlený ohledně obsazení role Romea. Jednou po zkoušce mi řekl, abych přišel druhý den i na zkoušku Romea, a po pár zkouškách jsem najednou byl první obsazení na hlavní roli. Myslím, že jsme si padli do oka, a od té doby jsme vlastně měli super spolupráci. Po úspěšné premiéře, kde jsem vlastně tančil Romea poprvé v kariéře, jsem dostal další možnost. Ztvárnit v jeho další nové kreaci pro soubor v Drážďanech hlavní roli, a to Josefa v Josefově legendě. Byl jsem moc rád, protože Stijn na mně postavil dva velké dějové balety, což je sen každého tanečníka.

Jiří, aký je váš Jozef, pocitovo a technicky v podtextoch a hereckej tvorbe? Líši sa od predstavy v konvenčnom zmysle o biblickom mladíčkovi, ktorého zradia bratia a on vďaka svojim zásadám odmietne zvádzanie Putifárky, čo mu vynesie najprv problémy a potom šťastný život?

Konkrétně v Legendě je role dosti náročná. Celou dobu vlastně neslezu z jeviště. Je to tak trochu podobné jako například v Nižinském v době, kdy jsem tančil v Hamburku. Velice náročné na kondičku. Zkoušelo se hodně. Na začátku jsem si dokonce při jevištní zkoušce natáhl lýtko, neboť tam mám variaci za variací, velmi dlouhá sóla. Herecky jsem měl volnou ruku, takže tu dramaturgii role jsem vytvářel s ním. Cellis šel podle příběhu a také podle Straussových poznámek v partituře. Navzdory fyzické náročnosti jsem se v této roli opravdu cítil dobře. Při kreaci mi dal velkou volnost v pohybech a mnoho kroků jsem vlastně vymyslel sám sobě. Takže celá role byla tak nějak ušitá na mne a perfektně mi pasovala. Putifarkou byla Svetlana Gileva, se kterou jsem vždy rád tančil. Je to milá holka a na sále je vždycky v pohodě. Vážím si všech umělců, kteří jsou na vrcholu své kariéry a přitom zůstávají prostými a skromnými lidmi.

V Biblii je zachytené množstvo archetypálnych situácií. Jozef je jednou z nich. Mladík, ktorý si stráži svoju vieru (nemusíme ju nutne chápať v katolíckom kontexte), ctí mravný poriadok, odmieta sex s vydatou ženou, hľadá pravdu… Riadite sa aj vy niečím podobným vo svojom živote?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Související články


Napsat komentář

Reklama