Elīna Garanča v Praze – rozum a cit

Koncert začal dvěma skladbami, které upravil účinkující dirigent. Byl to populární Air z Bachovy Orchestrální suity č.3 D dur, BWV 1068 a Gounodova známá píseň či spíše modlitba Repentir, která je jako jediná z koncertního programu zařazena na CD Meditation a navíc je ideální na rozezpívání. Elīna Garanča ukázala hned na vstupní písni, že je to stále ona – zpěvačka s neobyčejně vyrovnaným hlasem jediného barevně bohatého rejstříku velkého rozsahu, výborně dýchá, udivuje lahodnými bezproblémovými výškami, vžívá se naplno do atmosféry interpretovaných skladeb. Hladivá melodie Repentir posluchače okamžitě vtáhla do charismatického kouzla této pěvkyně, a tak už to zůstalo po celý večer. Výrazové možnosti této pěvecké osobnosti posléze názorně ukázal obratný výběr skladeb, které zazpívala. Nikdy se nevzdává dokonalého frázování, její přístup k hudbě je mimořádně citlivý a zároveň velmi racionální. S hlasem zachází s neobyčejnou jemností, dynamiku váží na lékárenských vážkách, uslyšíte od ní nejtišší (zvučné) pianissimo, ale také velmi výrazné fortissimo.

Na dirigenta Karla Marka Chichona se ovšem může spolehnout. Jejich spolupráce je dokonalá a příkladná. Do jaké míry spolu dokážou akusticky a výrazově stmelit společné vystoupení a v jak dokonalém souladu na pódiu pracují, od toho by se především naši dirigenti měli co učit. Neznamená to však, že by se Karel Mark poddal doprovodnému úkolu a vzdal se svého dirigentského vlivu na tvar jednotlivých hudebních čísel. Na to je příliš temperamentní. Svůj osobitý vklad však pochopitelně víc ukázal, jak už to na takových koncertech bývá, především v samostatných orchestrálních číslech a orchestr PKF – Prague Philharmonia měl plné ruce práce, aby jeho požadavkům vyhověl beze zbytku. Dirigent staví jednotlivé skladby z neobyčejně prudkých kontrastních ploch tempových, dynamických, rytmických, užívá střihů, často zdůrazňuje jednotlivé skupiny nástrojů a klade na ně značné nároky, hraničící občas s virtuozitou. Pracuje s orchestrem přímo na pódiu, tady a teď, modeluje zvuk nástrojů a jejich výrazové prostředky výmluvnými gesty, jimž se dá ze strany orchestrálních hráčů zjevně jen těžko odolat.

V první části programu zazpívala Elīna Garanča árii Zaydy z Donizettiho opery Don Sebastián, král portugalský, ale nejzajímavější byl závěrečný zpěv Leonory z Verdiho Síly osudu, na který jsme jistě všichni zvědavě čekali. Říká-li tato pěvkyně, že přechází k dramatičtějšímu oboru, pak Leonořino Pace, pace, mio Dio! je možná krajním pólem této její tendence. Neobyčejně obtížná árie, která má velký tónový rozsah a na níž si zpěvačky zkoušívají dramatické schopnosti svého většinou sopránového hlasu, je až provokativní volbou. Paní Garanča árii zazpívala bezchybně a s patřičnými vrcholy ve výškách na obdivuhodné úrovni bez potíží.

Jediná poznámka – nebylo jí rozumět. Poctivě však přiznávám, že bych její podivuhodnou Leonoru osobně (alespoň zatím) raději obětovala ve prospěch jiných rolí, v nichž Elīna Garanča více předvede svou krásně temnou barvu hlasu. V roli Santuzzy ze Sedláka kavalíra, která je přece jenom o něco víc než Leonora ze Síly osudu na rozhraní mezzosopránu a dramatického sopránu, se jí to krásně daří.

Velmi obdivuji její Carmen, jejíž svůdnost a chytře tajený temperament nemají prvoplánové kvality žen, které se mužům nabízejí okázale, dávajíce na odiv svou sexuální chtivost. Takových Carmen je většina. Ale dokázat vytvořit Carmen, která je neodolatelná díky tomu, že je její temperament jakoby téměř skryt, ale přesto nezadržitelně proniká skrze charismatický výraz té neobvyklé ženštiny, to už vyžaduje velkou dávku hereckých schopností. Carmen Elīny Garanči je a může být blond, může vypadat jako chladná seveřanka, její charisma však působí. Druhá polovina koncertu tedy vyvrcholila písní Carmen z druhého dějství, kterou má (jako ostatně všechna čísla repertoáru) pěvkyně dokonale promyšlenou do všech detailů. Její Carmen je bezkonkurenční. Je k uzoufání svůdná – tu nezvládne nejen Don José, ale ani kterýkoli jiný toreador. Obecenstvo šílelo nadšením. A světlovlasá lotyšská umělkyně zazpívala jako přídavek španělskou zarzuelu a k ní přidala ještě populární Granadu. Ano, proč nezůstat i v přídavcích ve Španělsku.

Elīna Garanča je báječná pěvkyně, ale také díky její souhře s dirigentem Karlem Markem Chichonem se večer stal mimořádným zážitkem. Ti dva si rozumí na mžiknutí oka a Karel Mark Chichon dobře ví, že bez dokonalých doprovazečských fines by byl své ženě na společném koncertě naprosto k ničemu. Jejich koncertní srozumění je neuvěřitelné. A orchestr PKF – Prague Philharmonia dostál požadavkům na něj kladeným. Posluchači v závěru nadšeně tleskali nejen pěvkyni, ale také všem účinkujícím s dirigentem v čele. Přidávali se k nim už v průběhu večera i orchestrální hráči PKF. Byl to neobyčejně krásný večer, který skýtal naději, že při vzájemné toleranci a vstřícnosti lze dokázat neuvěřitelné věci.

Hodnocení autorky recenze: 95%

Elīna Garanča – Meditation
Dirigent: Karel Mark Chichon
Elīna Garanča (mezzosoprán)
PKF – Prague Philharmonia
26. října 2016 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Johann Sebastian Bach: Air
– ze Suity č. 3 D dur, BWV 1968

Charles Gounod: Repentir

Gaetano Donizetti: Favoritka
– Předehra k 1. dějství

Gaetanno Donizetti: Don Sebastián, král portugalský, 2. dějství
– Que faire – Sol adoré de la patrie (Zayda)

Giuseppe Verdi: Síla osudu
– Předehra

Giuseppe Verdi: Síla osudu, 4. dějství
– Pace, pace mio Dio! (Leonora)

=přestávka=

Amilcare Ponchielli: La Gioconda
– Tanec hodin

Francesco Cilèa: Adriana Lecouvreur, 1. dějství
– Ecco, respiro appena… Io son l’umile ancella (Adriana)

Pietro Mascagni: Sedlák a kavalír
– Intermezzo
– Voi lo sapete, o mamma (Santuzza)

Georges Bizet: Menuet & Farandole
– ze suity č. 2 Arlézanka

Georges Bizet: Carmen, 2. dějství
– Les tringles des sistres tintaient (Chanson bohemienne – Carmen)

přídavky:
Ruperto Chapí: Carceleras
Agustín Lara: Granada