Festival RespondART (1): Různé podoby taneční angažovanosti

Celý týden předcházející výroční neděli 17. listopadu se v pražském Studiu ALTA v rámci tematického programu oslav konal mezinárodní taneční festival RespondArt. Publiku prezentoval pečlivý dramaturgický výběr hostujících choreografií, které svým obsahem aktuálně otevřely otázky související se zásadními kulturně-společenskými jevy v tanečním kontextu, a zároveň používají neotřelou formu tvůrčího přístupu. A poučenému také ukázal, jak blízké si jsou naše středoevropské kořeny současného tance.

Choreomanické inspirace
Festival otevřel taneční event/performance/intervence Who is Frau Troffea? Autorka Ceren Oran (původem z Turecka, nyní působící v Německu) se nechala inspirovat fenoménem středověké choreománie, konkrétně událostí z roku 1518, která se stala ve Štrasburku, kde začala jedna žena nazývaná Frau Troffea tančit. Strhla s sebou velký dav dalších tančících a ona sama tančila až do úplného vyčerpání a smrti. Vzhledem k okamžité nakažlivosti, která se mezi lidmi šířila a stále více jich tanci propadalo, se tento štrasburský jev nazývá „Tančící mor“.

V našich zeměpisných šířkách není forma středověké choreománie nějakou velkou neznámou. Jeden z prvních českých tanečních historiků František Dlouhý se zmiňuje ve své knize O historickém vývoji tance a jeho kulturním významě (1880) o náboženské sektě, která se nazývala „tančící“ a objevila se v Cáchách už kolem roku 1374. Stejně jako on i Čeněk Zíbrt (Jak se kdy v Čechách tancovalo 1884) to dávají do souvislosti s tzv. Tancem sv. Víta (kdo by to neznal, co mu říkala babička: „Co vyvádíš, jako bys chytil tanec sv. Víta?“). Mezi další označení choreománie patří tzv. tarantismus s původem v Itálii (slovní základ s italským národním tancem Tarantella není náhoda). Nemocní uštknutí pavoukem neměli jinou možnost než jed ze sebe vytančit. Mimochodem o tanci sv. Víta se také říká, že byl pomstou tohoto světce francouzským městům, na které seslal hladomor. A když nebylo co jíst, přišly na řadu i obiloviny, které byly, díky špatnému skladování, intoxikovány. Obsahovaly námel (surovina nutná pro výrobu LSD).

Takže možná se jednalo o hromadnou intoxikaci, případně náboženskou agitku, ať už jako popularizaci sv. Víta nebo na počest Sv. Jana Křtitele. Jeho svátek zahajuje léto, tj. období, kdy choreomanické jevy byly častější. Nicméně autorka konceptu tohoto projektu si jako signifikantní motiv pro svůj koncept vybrala „protest“. Podle ní Frau Troffea tančila na protest, respektive dávala najevo svůj nesouhlas se stavem a situací středověké společnosti. Bezpochyby velmi „angažovaný“ záměr, byť může svou tendenčností působit trochu úsměvně. Ale nechme osobní teoretické preference stranou a podívejme se, jak vypadal praktický výsledek.

Taneční maratóny jako eventy se v českém současném tanci objevují v pravidelných intervalech. Vždy, když je potřeba zdůraznit význam tance, přijde na řadu demonstrace taneční pospolitosti, ať už se jedná o happening studentů a absolventů jedné školy, networkingové propojení nezávislých umělců či manifest tvůrčí skupiny. Sedm nebo dvanáct hodin, na tom moc nezáleží, není zvykem, aby někdo tančil zcela non stop, stejně jako jen opravdové minimum diváků zvládne celou akci osobně sledovat. I když koncept či struktura většinou bývá obrysově určená, málokdy je patrný a viditelný hlubší význam tanečního dění.

A toto především od těch ostatních obdobných akcí odlišuje Who is Frau Troffea? Možná i tím, že se nejedná o spontánně jednorázovou záležitost, ale o skutečnou (i když ne zcela běžnou) formu performance, byť délka jejího trvání není v dnešní uspěchané době a omezeném diváckém času zcela únosná. Ani autorce této recenze se nepodařilo vidět z tohoto tanečního eventu vše, co si přála, a přesto to, co viděla, jí stačilo, aby litovala, že jí přízemní povinnosti nedovolily vidět víc.

Tato sedmihodinová taneční intervence nebyla jen snůškou náhodných dění, ale koncepčně promyšleným aktem vycházejícím jak z osobností participujících tanečníků, tak využívajícím inspiraci středověkým světem, respektive jeho ikonografickou dokumentací.

Obrazy, které se před zraky diváků v tanci odehrávaly, působily v určitých chvílích jako oživlé rytiny zachycující středověk v jeho „autentické“ podobě, ovšem prostřednictvím jednoduché vizuální perspektivy typizující svůj obsah. To je nakonec hlavním charakterem středověkého výtvarného umění. Střídaly je emocionálně hluboké scény, které však více než svým obsahem zaujaly svým tanečním zpracováním. Nádherně plynoucí pohyb, který nikde nekončil, přelíval se strukturou děje i časem a prostorem jako letící pták. Lehkost tanečního detailu v gestech měla téměř magickou auru, která jak magnet přitahovala vše v okolí. Většina účinkujících tanečníků jsou absolventy SEADu a nutno konstatovat, že se jedná o skutečně pěkné tancování, kde se intelekt opravdu snoubí s estetikou. Samozřejmě tomu pomohl prostor Veletržního paláce, kam skupina zvolila pro kostýmy jednotu černého vizuálu. V prázdném bílém prostoru pohyb maximálně vynikl a angažovanou intervenci změnil na reálné umělecké dílo skvěle pasující do současné doby.

Who is Frau Troffea? je určeno k intervenci ve veřejném prostoru. Další dvě pražská uvedení se z důvodů nepřízně počasí konala v Obýváku Studia ALTA, což mu zřejmě dalo trochu jiný kontext a o něco civilnější ráz, který se odrazil i na kostýmech protagonistů. I přesto však signifikantní dynamika a kontrast, na které koncept prioritně staví, zůstaly zachovány. Jako by se před přihlížejícími promítal film, který zobrazuje setkání dvou světů jedné lidské duše. Možná to byla duše ženy, která tancem chtěla vyburcovat svět.

Who is Frau Troffea?
Koncept: Ceren Oran
Choreografie: Ceren Oran, Daphna Horenczyk, Dante Murillo, Jaroslav Ondruš, Roni Sagi, Karolína Hejnová
Tanec: Daphna Horenczyk, Dante Murillo, Jaroslav Ondruš, Ceren Oran, Michaela Kadlčíková, Jin Lee, Jovada Zelenovic, Jean Baptiste Charlot, Sati Veyrunes, Akira Yoshida
Hudba: Hüseyin Evirgen
Dramaturgie: Jean-Baptiste Charlot

Na festivalu RespondART uvedeno: 10., 11. a 12. 11. 2019