Händelův Saul: 4 hodiny 20 minut barokní radosti
Saul vznikl vlastně jako Händelův krizový plán na záchranu jeho operní společnosti v Londýně. Ačkoli italská opera dobývala celou Evropu, v Británii bylo jako obvykle všechno jinak – Britové se italské zábavy brzy nabažili a požadovali díla ve vlastní řeči. Händel se opeře v angličtině bránil, v 18. století tento jazyk nebyl považován za zpěvný, vyhověl jim však ve tvorbě oratorií na starozákonní a historická témata. A měl ohromný úspěch: nejen, že zažehnal finanční úpadek svých společností, ale ještě mu na prestižním místě ve Vauxhall Gardens postavili sochu.
Saula napsal Händel v roce 1738 na libreto Charlese Jennense, aristokrata, jemuž se pro jeho luxusní životní styl přezdívalo Sulejman Nádherný. Spolupráce jim vydržela i na další čtyři oratoria, včetně slavného Mesiáše. Příběh mocného válečníka a prvního izraelského krále Saula, který se protivil Hospodinovi a chtěl zabít svého konkurenta Davida, se kterým nakonec prohrál svůj život i trůn, je spíše epickým obrazem s operními prvky, než duchovní skladbou. Větší důraz než na boží všemohoucnost je zde kladen na vykreslení lidských charakterů, na jejich poklesky a hrdinství. Na morálku, ne víru. Je tu boj o moc, závist, milostný příběh, válečná scéna, černá magie a svět duchů, řada barvitých situací.
Šestici hlavních postav doplňuje řada vedlejších rolí, které podtrhují spolu s velkým barokním ansámblem velkorysé rozměry díla. Na pódiu to sóloví pěvci řešili neustálými příchody a odchody, každý na své jednotlivé číslo, jinak by se dopředu všichni ani nevešli. Mělo to i svou vtipnou stránku; když se příchod Velekněze na scénu poněkud opozdil, dirigent se před ním uklonil a způsobně pokřižoval.
Adam Plachetka zpíval roli Saula, barokní ozdoby a koloratury v rychlém spádu zvládl výtečně (árie Had, který se hřál na mých prsou). Odlehčil svůj hlas a nikde nevyčníval mezi komornějšími hlasy kolegů. Výrazově byla silná přísaha Jako je velký Jehova nade mnou. Jeho Saul byl mužný, hrozivý, plný hněvu, místy i sebereflexe (Klesl jsem tak hluboko – hezká hudební hříčka s klesající melodií). A i když se k němu obrátilo štěstí zády, šel na porážku odvážně jako král. Jeho protipólem – hlasem i dějem – byl kontratenorista Andreas Scholl v roli Davida. Scholl má velice znělé vysoké tóny, do kterých se umí opřít silou, ve střední poloze je jeho falzet méně zvučný, ale intonačně přesný a hybný. Brilantní byla rychlá árie Tvá slova králi, nebo výrazná píseň Namyšlené krásky budí nelibost. (David v ní odmítá Saulovu dceru Merab, kterou by si měl vzít, přičemž opěvuje druhou dceru, skromnou Michal.) Hudebně úchvatná je scéna Davida s harfou, kdy má svou hrou uklidnit rozlíceného Saula (Ó pane, tvé milosrdenství) – zde Scholl předvedl nebesky čisté jemné tóny, na které navázalo sólo harfy také jako z jiné dimenze a ještě se melodie zopakovala v cembalovém sólu. Krásné, klidné, vskutku boží (na harfu hrála Kateřina Ghanudi, na cembalo Barbara Maria Willi).
Sopranistky Natalia Rubis a Kristýna Vylíčilová (Merab a Michal) podaly solidní a očekávaný výkon, někde s menší intonační jistotou. Velmi hezky vyšlo jemné duo Vylíčilové se Schollem, k poutavým pasážím patřila Merabina árie Ty, který si zjednal mír s efektním doprovodem cella a varhan. Jonathana, Saulova syna a současně věrného přítele Davidova, zpíval charismatický anglický tenorista Rupert Charlesworth. Svým pevným znělým hlasem se opřel do árií Původ a majetek nenávidím, nebo árie, kdy odmítá zabít Davida na otcovo přání. Velekněze zpíval další mladý barytonista Tadeáš Hoza. Z menších rolí zaujal Jakub Kubín jako Čarodějnice z Endoru, který svůj part pojal s parlandovou uvolněností a doprovodil jej chřestítky na zápěstí.
Zde musím učinit poznámku k programu – pořadatel se rozhodl netisknout text oratoria, ten se promítal na titulkovací zařízení nad orchestrem a chyběl i výčet částí po sobě jdoucích. Takže jsme netušili, jaká postava právě zpívá, ani jak se jmenuje dotyčné hudební číslo, mezihra, sbor, které právě posloucháme. Při množství postav a sólistů (i ze sboru) byla orientace posluchače v díle hodně omezená a myslím, že to i ztížilo jeho pochopení. Také názvy árií, které zde jen orientačně uvádím, nejsou skutečné názvy, pouze incipity vyčtené z nezřetelného titulkovacího pásu.
Sbor Czech Ensemble Baroque Choir je spíše menší těleso složené ze sólistů, mnozí vypomáhali v epizodních rolích. Má dynamicky a psychologicky propracovaný výraz, možná více než velké sbory. Krásně vyšel jejich passacagliový sbor o závisti nebo Alellujah. Krásně sladěný a vřelý byl také jejich výstup s Davidem (Ó, osudný den).
Dostáváme se k orchestru – jak bylo již řečeno, Händel jej nafoukl do pompézních rozměrů: dechy, žestě, varhany, harfa… a ještě do něj zařadil speciální nástroje, jako kotle se zvláštním laděním nebo kladívkovou zvonkohru (zde opět účinkovala Barbara Maria Willi). Využil jí dosyta, hned ve třech hudebních číslech: se sopránem (Michal), se sborem a s orchestrem. Od předehry na mě Czech Ensemble Baroque působil energickým, optimistickým dojmem. Stejně jako efektní Händelova hudba, vše šlapalo ve svěžím, radostném tempu, líbezné melodie střídaly energické bloky se smělou dynamikou, hráči předváděli umná sóla (výtečný Marek Čermák na varhany). Dirigent Roman Válek si s obrovskou partiturou, která v čistém čase představuje bezmála tříhodinové dílo, poradil s přehledem, vtipem a lehkostí. Uměl držet tah a zaujetí diváků i zúčastněných umělců na maximu. Byl inspirativní, nikde hudba nestagnovala, neztěžkla v kontrapunktech, neopakovala se v nápadech. Partitura byla rozdělena na tři části se dvěma přestávkami, proto diváci odcházeli domů až ve třičtvrtě na jedenáct. Nicméně stálo to za to – všichni odcházeli s pocitem mimořádného večera.
GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Saul, oratorium HWV 53
Rudolfinum – Dvořákova síň 8. února 2019
Adam PLACHETKA | Saul
Andreas SCHOLL | David
Natalia RUBIS | Merab
Kristýna VYLÍČILOVÁ | Michal
Rupert CHARLESWORTH | Jonathan
CZECH ENSEMBLE BAROQUE
Roman VÁLEK | dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
