Plejáda světových houslových virtuózů je velmi početná a jméno Guy Braunstein do ní jednoznačně patří. Jeho kreace v houslovém koncertu Edwarda Elgara na nedělním symfonickém koncertě Janáčkova máje byla znamenitá. Lví podíl na působivém dojmu měl i Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, který řídil nový finský šéfdirigent Pietari Inkinen.
Koncert v rámci mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj v Ostravě navštívila finská velvyslankyně v České republice, Helena Tuuri, která přivítala diváky odlehčeným vyznáním obdivu k finskému národnímu sportu – lednímu hokeji. Teprve poté se zmínila o druhém skladateli večera Jeanu Sibeliovi a připomněla jeho významné postavení jako zakladatele a největší osobnosti finské hudby.
Jako první však měla přednost anglická hudba. Houslový koncert b moll op. 61 zkomponoval Edwar Elgar v letech 1905–1910 a jedná se vedle První symfonie o jeho nejpopulárnější dílo. Koncert byl složen pro houslistu Fritze Kreislera, který jej také v Londýně 10. listopadu 1910 uvedl v premiéře. Skladatel měl k tomuto dílu blízký vztah, dokonce vyjádřil přání, aby téma druhé věty bylo napsáno na jeho hrobě. Koncert je tradičně třívětý s rozsáhlou první a závěrečnou větou, k nimž tvoří pomalá střední věta důmyslný nejen tempový, ale i myšlenkový a výrazový kontrast.
Braunstein se představil od Allegra první věty v téměř univerzální paletě odstínů svého nástroje, s kterými modeloval pět rozsáhlých témat úvodní věty v sonátové formě. Náročné skoky do vysokých poloh a dramatický výraz vyjádřil v minuciózní dynamické a agogické výstavbě. Andante druhé věty izraelský sólista procítil až na dřeň každého tónu v přitlumené lyrické kantabilitě, jako by hrál vroucnou píseň. Perfektní intonace, přesná legata a nádherně stupňované vibrato završil houslista v dalším průběhu věty účinně vystupňovanou gradací – to vše v dokonalé instrumentální precizitě a entuziasmu. Také Allegro molto třetí věty Braunstein ztvárnil přesvědčivě v rychlých arpeggiích a pasážích. Vrcholem pak byla kadence, která je u Elgara doprovázena nezvykle orchestrem.
Elgarův houslový koncert nepatří k dílům, jež se poslouchají snadno. Komplikovaná forma a dramaticky vyostřené hudební plochy první a druhé věty mají blízko k Brahmsovu houslovému koncertu, ovšem přinášejí melodicky méně výraznou hudbu. Braunsteinovo podání však bylo natolik excelentní, že dalo nahlédnout do netušených kontur koncertu. Braunstein dokázal po náročné skladbě odlehčit atmosféru v přídavku, kterým byl Kreislerův Schön Rosmarin v jeho vlastní úpravě pro sólové housle. Houslista zahrál kousek s neskrývanou vitalitou, vtipem a šarmem.
Symfonie č. 1 e moll op. 39 Jeana Sibelia byla dokončena na počátku roku 1899, po premiéře 26. dubna 1899 skladatel symfonii ještě zrevidoval a v této podobě bývá uváděna dnes. Andante ma non troppo začíná introdukcí sólového klarinetu, jehož elegické téma bylo klarinetistou výstižně agogicky tvarováno. Následující allegro energico v plném orchestrálním plénu vyniklo vyvážeností jednotlivých instrumentálních sekcí, z nichž zejména žestě se zaskvěly nádherně homogenním, sytě barevným zvukem. Andante druhé věty Inkinen pojal v značné tempové šíři, precizní byly také výstupy jednotlivých nástrojů. Třetí větu Scherzo zahrál Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s dravým entuziasmem a půvabnou souhrou. I finální věta, která přináší návrat některých témat, byla zahrána orchestrem v báječné dynamické a agogické výstavbě a přehledném logickém vedení frází.
Inkinen projevil značné porozumění a úctu k tradici. Jeho pojetí pozdně-romantické symfonie se pohybovalo v přesvědčivé volbě temp, srozumitelných gradačních a ztišujících ploch. Schopnost plasticky vystavět melodii a tvarovat ji s ohledem na její charakter Inkinen potvrdil zejména v Sibeliově symfonii. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK se v Ostravě představil jako orchestr mimořádně barevně vyrovnaný, brilantní výkony odvedly všechny nástroje, nejvíce v Sibeliovi potěšily žestě, hojně využívané perkuse a svítivě lesklé smyčce. Anglická a finská klasická hudba se v Ostravě dočkala značného ohlasu. Škoda jen, že jej mohli vyjádřit jen diváci z poloviny zaplněného sálu.
Hodnocení autora recenze: 100%
Janáčkův máj 2016
Guy Braunstein (housle)
Dirigent: Pietari Inkinen
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
29. května 2016 Společenský sál Domu kultury města Ostravy
program:
Edward Elgar: Koncert pro housle a orchestr b moll op. 61
Jean Sibelius: Symfonie č. 1 e moll op. 39
